|
Jiří Lindovský – laureát 17. Ceny Vladimíra Boudníka
Grafik, kreslíř a malíř Jiří Lindovský (*1948), od roku 1992 vedoucí ateliéru Grafika I. na Akademii výtvarných umění v Praze, patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění střední generace. Počátky Lindovského tvorby se odvíjely ve znamení expresivně laděných figurálních kompozic. Na ně navázal „civilními zátišími“ a „zátišími s aktem“, v kterých realitu transformoval pomocí bodového a lineárního rastru do svébytné výtvarné řeči, založené na redukci forem a barevné harmonii. Souběžně se od první třetiny 70. let minulého století jeho práce nesla ve znamení vytváření paralel mezi konstrukcí technických přístrojů a výtvarným zobrazením. V letech 1974–1978 vznikly grafiky, kresby a vrstvené reliéfy letadel (či jejich částí) anebo televizních obrazovek, jež otevřely novou, velmi invenční fázi jeho tvorby. Ta se v letech 1978–1988 rozvíjela především v intencích zkoumání analogií mezi světem techniky a principy konstrukce přírodního světa. Pro toto období bylo typické, že autor kresby vytvářel pomocí striktně rýsovaných struktur, jež ve své době v českém umění ojedinělým způsobem poukazovaly na vztahy mezi technickou a přírodní konstrukcí tvaru. Jednotlivé kresby či grafiky autor většinou řadil do větších cyklů, jejichž názvy výmluvně vyjadřují témata, kterými se v té době zaobíral: Přístroj (1978–1980), Žhavicí tělesa (1979–1980), Mikrodestičky (1979–1980), Kabely (1979–1981), Mikrovlákna (1981–1982), Zkrat (1982–1983), Místnosti (1982–1983) a Kolapsy (1981–1983). V těchto cyklech Lindovský pozoruhodně vyjádřil svou fascinaci vnitřní stavbou přístrojů (např. televize nebo počítače), jež v něm vzbuzovaly pocit, že žijí jakoby vlastním životem. Z čistě výtvarného hlediska lze vyznění kreseb a grafik stručně charakterizovat slovy: klid, chvění, světlo. Následující fáze jeho tvorby, trvající až do roku 1988, souvisela s autorovou potřebou uvést dříve statické součástky do pohybu a vyjádřit děj, respektive průběh nějaké události, například kolapsu určitého systému. V roce 1988 se v jeho práci znovu objevila barva a téma přístrojů rozšířil o kresby Elektromotorů, v kterých se zabýval vztahem mezi statickou a dynamickou formou, mezi pohybem a světlem. V letech 1991–1994 pak hledal nové možnosti, jak by své další ústřední téma – prostor a světlo – vyjádřil ještě jiným způsobem. Díky grafickým experimentům s tiskem z umělohmotných fólií, na kterých ho zaujala jejich měkká transparentnost a dobrá opracovatelnost, se pomocí rytí, vypalování a prořezávání matric (fólií), kombinovaného s klasickou kresbou, znovu a jinak začal zabývat otázkou vztahu prostoru v ploše a zároveň k prostoru za plochou. Fascinaci tímto „dvojím pohledem“ pak rozvíjel v sérii „kreseb na fólii,“ jak je v té době označoval, jednak v cyklu Elektromotorů (1992), jimiž prozatím završil „technicistní linii“ své práce, a jednak v „biologické linii“ kukel, zámotků a dalších vždy mnohonásobně zvětšených organismů. V roce 1995 Lindovský realizoval dvě zátiší s jablky Žňovky I., II., jež stojí na počátku početné řady prací na téma zátiší, v nichž se pokusil odkaz starých mistrů skloubit se současným výtvarným jazykem. Neobyčejné pohledy na obyčejné věci zachycoval rovněž na umělohmotné fólie a celému souboru prací dal název Měšťanská zátiší (1995–2000). Tématem zátiší v méně obvyklé poloze se Lindovský zaobírá také v prozatím rozpracovaném cyklu Kancelářská zátiší. Kresby místností, někdy s průhledem do krajiny, mají v jeho tvorbě – jak jinak – také své dávné předchůdkyně z konce 60. let. V těch nynějších ovšem poblikávají přístroje a za oknem se šeří. Obojí, krajina i obrazovky, žijí svým životem. Klid, intimita, ticho a současnost skloubená s tradicí. Těmito slovy lze snad nejvýstižněji charakterizovat poslední a zatím otevřenou etapu jeho tvorby.
Ladislav Daněk
Porota Ceny Vl. Boudníka 2011:
MA Richard Drury (předseda), výtvarný kritik, Ústav umění a designu Západočeské univerzity Plzeň; prof. František Hodonský, laureát Ceny Vl. Boudníka 2010, Fakulta výtvarných umení Akadémie umení Banská Bystrica; doc. PhDr. Zbyněk Janáček, děkan Fakulty umění, Ostravská univerzita, Ostrava; prof. Róbert Jančovič, vedoucí Katedry grafiky a iných umení, VŠVU Bratislava; Vojtěch Kovářík, ak. malíř; PhDr. Alena Potůčková, ředitelka Galerie moder. umění, Roudnice n. L.; Mgr. Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary; PhDr. Simeona Hošková, tajemnice komise Ceny Vl. Boudníka, ředitelka soutěže Grafika roku
Porota zasedala dne 22. 12. 2011 v Malém radničním klubu, Staroměstská radnice, Praha.
Hodnocení poroty:
Porota Ceny Vladimíra Boudníka navrhla na laureáta 17. ročníku profesora Jiřího Lindovského pro odvahu nově formulovat pohledy na civilizační tématiku a vyjádřit ji tradičními i netradičními technikami. V polovině sedmdesátých let, jako jeden z prvních, si uvědomil výtvarnou přitažlivost přístrojů a monitorů, které v novém dobovém kontextu zachytil technikou linorytu a kresbou. Na konci sedmdesátých let pak objevil téma subtilních technicistních struktur s optickými efekty pro něž v osmdesátých letech nalezl originální techniku přenosu kresby přes rytou fólii do sítotisku. Využívá zvláštní, jakoby rentgenový pohled dovnitř technických struktur, jenž přispívá až k magickému vyznění díla. Jeho osobitá a stále rozvíjená vize se pohybuje v polaritách artificiálního a organického, mikro a makro kosmu.
J. L. nar. 25. dubna 1948 v Mankovicích.
Studia: 1970–1975 Akademie výtvarných umění v Praze, (ateliér Grafiky - profesor Ladislav Čepelák). Ped. činnost: od r.1992 vedoucí ateliéru Grafika I. na Akademii výtvarných umění v Praze.
Od r. 1977 uspořádal na 25 samostatných výstav ve státních i soukromých galeriích doma i v zahraničí, vyzván k účasti na desítkách domácích i zahraničních tematických a soutěžních výstav. Zastoupen v Národní galerii v Praze, domácích oblastních galeriích (Liberec, Litoměřice, Litomyšl, Brno) a významných zahraničních sbírkách (Kupferstich-Kabinett, Dresden; Fundació Joan Miró, Barcelona; Muzeum Narodowe, Szczecin, Warszawa; Space Gallery, Nishinomia;Museo del Arte Contemporáneo, Buenos Aires).
Obr. nahoře: Růst 2, 1991, sítotisk, A4; obr. dole: Police, 2010, sítotisk, 70x 100 cm
© Jiří Lindovský
Laureát Jiří Lindovský: |
.gif)
