Sotheby´s Londýn, Velká Británie
14. července 2011

AUSTEN, JANE. KONCEPT RUKOPISU JEJÍHO NEDOKONČENÉHO ROMÁNU „WATSONOVI“. Značně revidovaný a opravovaný, s meziřádkovými dodatky, se škrty, každý literární oddíl sestaven ze čtyř listů s výjimkou konečné části (11), 190 x 125 mm, oddíly 3-10 vytvořeny z jednotlivých půlarchů velínového papíru, vodotisk "WS" (oddíly 4, 5, 6 a 7), se značkou "1803" (oddíly 3, 8, 9 a 10), oddíl 11 na žebrovaném papíru s vodotiskem "Curteis & Son"; celkový počet stran: 68 plus 6 nepopsaných, uloženy odděleně v krabici, s poznámkami žáka Austenové R.W. Chapmana svázány sponkami („Tyto sponky jsem odstranil za účelem transkripce. Navrhuji dát zpět na místa tak, aby dříve či později nenarušovaly papír.“); druhá poznámka zaznamenává původ – pochází od Chapmana a D.A[usten] L[eigh].
Položka č. 51 byla vydražena za GBP 993,250, vyvolávací cena: GBP 200,000 - 300,000. (Obr. vlevo)

Nejvýznamnější rukopis Jane Austenové, zůstávající v rukou soukromého sběratele, je současně nejdůležitější aukční položkou, která se neobjevila na trhu s uměním více než dvacet let. Tento pracovní rukopis nám poskytuje mimořádný pohled do tvůrčího procesu jedné z nejmilovanějších autorek anglicky psané literatury, každá strana se vyznačuje gumováním, korekcemi a opravami mezi řádky. Je to důkaz nejen toho, jak Jane Austenová vytvářela a revidovala svou práci, ale také jak vypadaly její další rukopisy předtím, než je její nakladatelé editovali. Příběh nás zavede do světa důvěrně známého z dalších románů Austenové, setkáme se se čtyřmi sestrami Watsonovými, které se v malém městečku na jihu Anglie poohlížejí po manželech. Nejmladší z nich, Emma, se vrátila do domu svého otce-duchovního, který pro rodinu zakoupila bohatá teta; ta uzavřela nerozumný sňatek a román začíná v den prvního plesu u pana D. (Dorking) v Surrey. Krásná a kultivovaná Emma přitahuje pozornost všech návštěvníků plesu, včetně arogantního Lorda Osborna a jeho přátel, záletného šviháka Toma Musgrava a plachého duchovního-intelektuála pana Howarda a dalších uhlazených místních postaviček, jež jsou vykresleny s úskočnou ironií a hořkým humorem, vycházejících z pera Austenové v několika málo rychlých úderech. Je jasné, že Emma musí s obyvateli domu velmi těžce zápasit, stejně jako s nevítanou pozorností Lorda Osborna. Ačkoli je její nejstarší sestra Alžběta laskavá, další dvě jsou zcela soustředěné na své troufalé a beznadějné pátrání po vhodném manželovi; manželka jejich bratra je hrubá a chamtivá; její otec je vážně nemocný; a díky sňatku nemá teta žádné nadějné vyhlídky. Fragment končí tak, že Emma nalézá okamžik klidu (usednutím na postel k otci), v němž může přemítat o své vlastní pozici: „Nikomu na ní nezáleželo, byla přítěží všem, od nichž očekávala lásku, přebytečná v přeplněném domě, obklopená nízkými myšlenkami, s malou šancí na domácké pohodlí a s malou špetkou naděje na budoucí vykoupení. – Bylo dobře, že byla přirozeně veselá; - Změna mohla způsobit přechod od slabého duševního stavu v malomyslnost.“            
„Je to,“ říká Margaret Drabbleová, „dráždivý a nádherně provedený fragment, který můžeme srovnat s jejími šesti dalšími romány.“ Po Janině smrti zůstalo toto dílo nedokončené a nepublikované, dokud tak neučinil James Edward Austen Leigh, spisovatelčin synovec. Jane řekla sestře Kasandře o svých záměrech a na toto vzpomíná také Austen Leigh: „Pan Watson měl brzy zemřít; a Emma má být závislou na bratrovi a jeho malicherné ženě. Odmítla nabídku k sňatku Lorda Osborna a větší část příběhu se zabývá láskou Lady Osbornové k panu Howardovi a naopak jeho sympatiemi k Emmě, kterou si nakonec vzal za ženu.“
Rukopis je klíčovým zdrojem informaci pro porozumění umělecké představivosti Jane Austenové. To dokládají slova jeho posledních vydavatelů: „Virginia Woolfová prohlásila, že Jane Austenová byla nejobtížnější autorkou, která věci zachycovala „při činu značné velikosti.“ Vycházíme ze změn ve stylu psaní, škrtů a oprav v několika málo rukopisech, které se zachovaly: malé, hustě popsané stránky, které tvoří nedokončenou část jejího díla, nyní pojmenované „Watsonovi“ a „Sanditon“ a několik změněných kapitol románu „Anna Elliotová“.“ (Todd a Bree, xxxi). Vedle dvou pozměněných kapitol v „Anně Elliotové“ (v Britské knihovně) se zde nenacházejí žádné další rukopisy k šesti jejím nejvýznamnějším románům a vedle románu „Watsonovi“ a nedokončeného díla „Anna Elliotová“ (v King´s College Cambridge) je jediným dochovaným rukopisem románu poctivý koncept její rané prózy Lady Susan (v Pierpont Morgan, New York). Vzácnost rukopisu Austenové se odráží také při aukcích: v posledních dvaceti letech je jediným materiálem, který byl v aukci prodán, pět dopisů a krátká báseň. 
Rukopisy Austenové nabývají zvláštního významu jednak díky charakteristicky odlišným textům; ty byly výsledkem pečlivého přepracování: víme, že většina jejich dalších románů prošla mnohonásobnými opravami a tyto rukopisy poukazují na proces tvorby a výstavbu textu, který se postupně vyvíjí v dokončený skvost vydavatelské práce. Opravy v rukopisu románu „Watsonovi“ ukazují Austenovou, jak pátrá po správném slově nebo frázi a pracuje na rytmu a struktuře vět. Odhalují, kolik představivosti Austenová musela zapojit, aby získala krásný materiál, obohacený o detaily svého světa. Původně postavila román kolem „L.“ v Sussexu, zatímco menší změny udělala v textu líčícího časté hry whistu, počet stolů v přijímacím pokoji a počet oken v průčelí domu. Tyto nepatrné změny dokazují, jak důležité pro ni bylo, aby zajistila povrchní detaily přesně odpovídající příběhu, který vypráví.
Každá stránka rukopisu obsahuje značné změny – rozvržení rukopisu je poněkud překvapující. Mnoho spisovatelů té doby si ve svých konceptech ponechalo prostor pro opravy, buď psali pouze na pravou stranu, nebo svisle složili list a používali pouze jednu část stránky, ale Austenová papír rozstříhala a složila na malé formáty a psala své texty na všechny volné stránky. Když vyčerpala všechen prostor k psaní, byla nucena vložit další listy papíru. Tyto jsou odlišné od papíru hlavního svazku, zřejmě vytvořeného později. Tři přílohy označují nejpodstatnější úpravy textu a ukazují její dovednost v rozvíjení zápletky a charakteru postav. Dvě dějové linie jsou důležité pro strukturu příběhu: první rozvíjí okolnosti Emmina neštěstí, druhý obrací pozornost k panu Howardovi, postavě, která měla hrát ústřední roli Emmina přednostního partnera. Další příloha (která je ve skutečnosti první částí rukopisu) nerozvíjí strukturu románu, ale přepisuje část rozhovoru mezi Emmou a Lordem Osbornem a přitom představuje útržek nejslavnější slovní výměny, kdy Emma odpovídá na poznámku Lorda Osborna, že pokud mají ženy sklon k něčemu pak ke „způsobům, které budou brzy následovat“ se slovy: „Vaše lordstvo myslí, že my (ženy) máme vždy naše vlastní způsoby. – To je bod, na kterém se dámy a pánové nikdy neshodnou. – Ale bez předstírání smím říct, že jsou zde takové okolnosti, které dokonce ani žena nemůže ovlivnit. – Ženské chování udělá velmi mnoho, můj Lorde, a to nemůže změnit ani malý příjem.“ Román „Watsonovi“ můžeme datovat s jistotou rokem 1804, a to z řady vzájemně se podporujících důkazů: toto datum pochází od samotné rodiny Austenových, i když jej Janina praneteř Fanny Caroline Lefroyová nechala odstranit; papír byl použit na velkou část rukopisu, datovaného rokem 1803. Toto je proto nejmladší dochovaný rukopis románu od Jane Austenové. Žádné z děl Austenové ale nebylo vytištěno až do vydání románu "Rozum a cit "v roce 1811, kdy již napsala tři romány, až poté přešla k „Watsonovým“: "Elinor a Marianne" (první verze románu Rozum a cit), "První pocity" (první verze románu Pýcha a předsudek) a "Susan" (první verze románu Northangerské opatství). "První pocity" odmítl vydavatel Cadell a Davies v roce 1797 a rukopis románu "Susan" prodala jinému vydavateli Crosbymu za 10 GBP, i když román nezveřejnil. 
Existují různé důvody, proč Austenová ustoupila od napsání románu „Watsonovi.“ Austen Leigh to připisuje společenské třídě: „Autorka si povšimla zla, které usazovalo její hrdinku příliš nízko.“ Nejpřesvědčivější vysvětlení najdeme v jejím vlastním životě. Překážky, které jí kladl vydavatel, rozčarovaly Austenovou natolik, že s psaním tohoto románu skončila. Když v lednu 1805 zemřel její otec (který byl, stejně jako pan Watson, knězem), začal život Austenové nepříjemným způsobem napodobovat osud hrdinek jejích románů. Zatímco v dalších pasážích románu umírá pan Watson, prožívala smrt svého vlastního otce, jeho smrt ji však uvedla do znepokojivého a vykořeněného života finanční závislosti na příbuzných, velmi podobného tomu, jaký předurčila své hrdince Emmě. Zdá se pravděpodobné, že za těchto okolností měla Austenová jen malou chuť následovat život Emmy Watsonové. Ačkoli román nedokončila, kritici poukazovali na to, že další její romány vděčí za mnohé právě „Watsonovým“, ať to znamená ekonomické tlaky na rodinu dívky, které jsou námětem románu "Pýcha a předsudek", nebo vložení určitých scén z románu „Watsonovi“ do "Mansfieldského parku". Zkoumání kruté pozice žen ve světě Austenové bylo také rozhodujícím krokem ve vývoji její romanopisecké představivosti. Jak naznačil Austen Leigh ve svých komentářích, zaujímá Emma Watsonová pokornější postavení než její další hrdinky v hierarchii důvtipného společenského růstu, který je zobrazen s nádhernou péčí v celém jejím díle.
Tento rukopis nezahrnuje plný text románu „Watsonovi.“ V roce 1905 daroval William Austen-Leigh prvních šest stran rukopisu Červenému kříži. Tyto listy přešly do vlastnictví obchodníka Charlese Sawyera a odtud se v roce 1925 staly majetkem Pierpont Morgan Library (za 317 GBP). Druhý oddíl čtyř listů rukopisu je dosud ztracen. 

SHEFFIELDSKÝ FOTBALOVÝ KLUB.  ZROZENÍ MODERNÍHO FOTBALU. PRVNÍ PRAVIDLA A HISTORICKÝ ARCHIV PRVNÍHO FOTBALOVÉHO KLUBU NA SVĚTĚ.
Včetně první verze pravidel fotbalu, kniha detailních zápisů ze schůzí a další dokumenty o vývoji hry v jeho prvních letech, zpráva o první meziklubovém fotbalovém zápase a další položky. Předchozí základ Fotbalové asociace a potvrzené jak FIFA, tak FA jako nejstarší fotbalový klub na světě, FC Sheffield hrál rozhodující část ve vývoji moderní hry. Mnoho pravidel fotbalu FC Sheffield inovoval, včetně nepřímého volného kopu, rohového kopu a přímého kopu. Klub a hra, které inspirovaly region na začátku 60. let 19. století, byly prvním výrazem moderní fotbalové kultury: poprvé byl fotbal odhalen jako bezkonkurenční divácký sport, jehož fanoušek mohl poprvé objevit oddanost a vášeň fotbalového světa.  
Položka č. 10 byla vydražena za GBP, vyvolávací cena: GBP 800,000 - 1,200,000. (Obr. uprostřed)

[BRONTË, EMILY A ANNE BRONTË.] NA VĚTRNÉ HŮRCE. ROMÁN ELLIS BELLOVÉ A AGNES GREYOVÉ. LONDÝN: THOMAS CAUTLEY NEWBY, 1847.
3 svazky, 193 x 120 mm, první vydání, s. 342 svazku jedna očíslována omylem „242“, s. 382 ve svazku 2 očíslována omylem „282“, s. 313 ve svazku 3 očíslována omylem „213“, přebal z teletiny od E. Rileye a syna (devatenácté století), horní okraje zlaceny, hřbet v šesti oddílech zdoben zlacením a  safiánem, exlibris.
Položka č. 57 byla vydražena za GBP 241,250, vyvolávací cena: GBP 90,000 - 130,000. (Obr. vpravo)

Překlad: Martina Pešková

Anglický text: