Tkáň
Informelní tendence českého umění ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie
Informální umění, zkráceně informel, bylo hlavním evropským uměleckým směrem po druhé světové válce. Termín vyjadřoval jednu z jeho základních charakteristik - absenci formy v tradičním smyslu (předpona in- zde představuje latinský zápor). Díla syrové estetiky chtěla postihnout primární existenci člověka, bezprostředně otiskovanou do matérie díla; ostatně informel je výtvarným ekvivalentem existencialismu v literatuře a filosofii.
V Československu odříznutém po roce 1948 od vývoje ve světě se informel v závěru 50. let stal hlavní tendencí neoficiálního umění, i když se tu používal spíše termín "strukturální abstrakce". Zdejší verze však měla specifickou podobu, více estetizovanou a spirituální. Svébytným vývojem k němu dospěli tvůrci, nastupující ve 40. a na začátku 50. let (Medek, Istler, Boudník, Kotík, Sekal, Piesen, Balcar), kteří pak ovlivnili autory o generaci či dvě mladší, studující na pražských výtvarných školách (Koblasa, Beran, Tomalík, Sion, Janošek, Nešleha, Málek, Švankmajer, Hotový).
Ve sbírce AJG je informel zastoupen velmi kvalitně. Výstava představí unikátní soubor informelních tendencí v 60. letech 20. století v Československu ze sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Připomene přelomová díla a významné umělce naší výtvarné scény.
Josef Pokorný (1901–1944) -
výtvarné návrhy pro užité umění
Jednu ze zapomenutých osobností náchodského kulturního života připomene výstava Josefa Pokorného (1901-1944). Tento pedagog a všestranný výtvarník věnoval většinu svých sil po příchodu do Náchoda výtvarné výchově i organizaci a vedení rukodělných a uměleckých dílen na místních chlapeckých školách. Jako odborný učitel na měšťanské škole v Náchodě a později jako ředitel hlavní školy v Hronově se společně se svými žáky věnoval nejen práci se dřevem, ale i plakátové tvorbě technikou linořezu i různorodé propagační grafice.
Jako výtvarník, inspirovaný národním stylem i art decem, vytvořil množství příležitostné grafiky zejména pro kulturní akce a potřeby regionu, kam se na konci 20. let přestěhoval. Vybrané, dosud nikdy nevystavené práce z majetku rodiny odkryjí některé aspekty kulturního života města Náchoda v meziválečném a válečném období. Vedle kreseb, užité grafiky a návrhů pro zahradní architekturu i užité umění, budou do výstavního projektu zařazeny také ukázky hraček, kreslený betlém i volná tvorba.
Život tohoto také vášnivého fotografa, přítele náchodských výtvarníků Zdeňka Balaše, Jindřicha Sitteho, Emila Tylše, Karla Beneše a dalších, připomenou i archivní dokumenty. Výstavu kurátorsky připraví výtvarníkův vnuk.
Miroslav Vystrčil
Retrospektiva
Sochař Miroslav Vystrčil (1924-2014) patří k silné generaci, která začala studovat hned po druhé světové válce, na scénu však vstoupila až s několikaletým zpožděním poté, co se v druhé půli 50. let začaly alespoň mírně uvolňovat politické poměry. Vystrčil se na tomto nástupu přímo podílel. Už v r. 1955 byl zastoupen na důležité Výstavě jedenácti (výstavní síň Ars). Sestava umělců, která se zde objevila, se pak stala jádrem skupiny Máj 57, jejíchž prvních tří výstav se zúčastnil. Představil na nich akty v sádře podobného rázu, jaké najdeme u dalších členů Máje M. Chlupáče či Z. Palcra.
Na začátku 60. let však modelovanou figuru opustil a začal používat kov a svařování. Tento posun odpovídal aktuálním trendům ve světovém sochařství, které tehdy doputovaly i k nám. Někdy měly jeho sochy zcela abstraktní ráz, přesto stále převažovala figura. Jedna linie tvorby se nesla v duchu novodobého primitivismu, druhá měla podobu elegantní modernistické zkratky ženského těla. V 60. letech se účastnil hned několika důležitých událostí, ať už to byla první česká výstava pod širým nebem Socha 1964 (OG Liberec) nebo sochařské sympozium v Hořicích (1968) a byl také členem Klubu konkretistů. Bilanci této etapy vystavil v Galerii Fronta v roce 1970 s katalogem, do něhož mu napsala text Ludmila Vachtová. Tato výstava představuje v jeho tvorbě i určitý mezník: od té doby se už volnou tvorbou zabýval jen sporadicky a zcela převážily realizace pro veřejný prostor. Soustředil se na specifický typ zakázek - na kašny a pítka. Ty nejvýznamnější dodnes najdeme například u stanice metra Malostranská nebo na nádraží Praha-Holešovice. V 60. letech také navrhl několik pozoruhodných filmových plakátů. Výstava je uspořádána ve spolupráci s Galerií výtvarného umění Cheb.
|
.gif)
