|
Galerie U Betlémské kaple, Betlémské nám.8, Praha 1
18. 10. - 27. 11. 2018
Emila Medková se narodila jako Emilie Tláskalová v roce 1928 v Ústí nad Orlicí. Během války byla totálně nasazena u Pragofilmu na Barrandově. K fotografii se dostala v roce 1945, kdy začala studovat u profesora Ehma na státní grafické škole v Praze. Nejdříve pracovala jako profesionální fotografka, ale v roce 1947 se sbližuje s Mikulášem Medkem. V roce 1951 se za něho provdala. Toto partnerství pro ni znamenalo celoživotní inspiraci. Medek měl významné kulturní a umělecké zázemí, přátelil se s nejrůznějšími umělci, výtvarníky, básníky, dramatiky, hudebníky i teoretiky.Medkovi se připojují k mladým umělcům soustředěných kolem teoretika české meziválečné avantgardy Karla Teiga. V tomto spolku byla Medková jedinou fotografkou.Její tvorba se rozvíjela v přímé závislosti na tvůrčím prostředí pražské surrealistické skupiny. Pracovala se středními formáty negativů a ze střední školy měla dobrou řemeslnou průpravu. Její tvorba je přiřazována k názvu "Magický realismus", to je nacházení nadreality v reálných objektech. Nejdřív to vypadá jako obyčejné konstatování: tady je zeď, tu jsou zavřená vrata, zde si hrály děti a nechaly po sobě na zdi klubko a skrumáž čar, tam se zase do zdi vryla kulka a zbyla z toho dvojice děr připomínajících oči, tam zase plují dvě ryby, ale nejsou to ryby, jsou to zrezivělé dráty. Je cítit, že toto prosté konstatování nám nestačí, ale přerůstá v působivý obraz, který je výplodem naší imaginace. My jsme vlastně tvůrci obrazy tím, jak se na něj díváme. Je to jakási osobitá řeč fotografické metafory a symboliky. Všední skutečnost se proměňuje v báseň. Popis se mění v myšlenku, myšlenka v cit, cit v úsměv nebo slzu, smutek v jemný humor nebo v utkvělou melancholii. Objekty se převlékají a mění tváře. Zdá se, že všechny tyto ztracené a nalezené předměty dostávají lidskou duši, hlas i srdce a začínají vyprávět o lidských pocitech. Je v nich mnohem více prostoty, tichého soucitu a vzácného porozumění, než jsou schopna vyjádřit lidská slova.Už od prvních fotografií z konce 40-tých let je cítit jejich později charakteristickou nejednoznačnou znepokojivou atmosféru, černou razanci i plachou křehkost, nevyslovenou erotickou vnímavost, i střídavě sarkastický humor. Celkově se Medkové tvorba vyvíjela bez výraznějších vnějších zvratů. Velmi ji však oslovila tvůrčí návštěva Paříže a Janova, kde vytvořila cyklus osobitých fotografií.
www.galerieubetlemskekaple.cz
|
.gif)
