|
Městská galerie Týn nad Vltavou, Dům U Zlatého slunce, náměstí Míru 37
27. 9. – 28. 10. 2018
Grafik, sochař, malíř, vizuální básník, fotograf, typograf, kurátor, akční a experimentální umělec i pedagog se narodil roku 1933 v Třinci. Nyní žije a pracuje v Ostravě. Prvořadým médiem mu je grafika, zejména serigrafie, patří k významným osobnostem českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století. Kromě rozvíjení vlastní tvorby vždy usiloval o udržování vazeb s umělci českými, slovenskými i zahraničními, sledoval vývoj aktuálního umění za hranicemi a podílel se na zprostředkovávání těchto tendencí mezi svými uměleckými kolegy. Byl iniciátorem nebo spoluiniciátorem řady společných výstav, setkání, sympozií apod., a to v době komunistického režimu i po roce 1989. Je označován za klíčovou osobnost českého lettrismu u nás (umělecký směr, který se pohybuje na pomezí literatury a výtvarného umění, jako základní výrazový prvek slouží písmo). Za svoji tvorbu obdržel mnoho ocenění. Je zastoupen ve významných českých i zahraničních sbírkách.
Eduard Ovčáček vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1957-1963, prof. Peter Matejka). Pohyboval se mezi umělci, se kterými sdílel společný zájem o strukturální abstrakci určovanou současným evropským vývojem. Do obrazové formy vstupovaly textilie, laky, písek a jiné materiály. V první polovině šedesátých let se v Ovčáčkově tvorbě objevilo písmo, které se stalo jeho typickým znakem. Zúčastnil se legendární výstavy Obraz a písmo uspořádané Jiřím Padrtou a Zdeňkem Felixem. Po vzoru Pražských Konfrontací inicioval vznik Bratislavských Konfrontací, spoluzaložil Klub konkrétistů (1967). V této skupině se spojilo přes padesát českých, moravských a slovenských umělců, kteří uskutečnili sérii výstav doma i v zahraničí.
Na události v roce 1968 Eduard Ovčáček reagoval konkrétní a vizuální poezií s názvem Lekce velkého A, kterou stihnul publikovat v Literárních listech a dalších periodikách v Československu i v zahraničí. Později byl jako signatář Charty 77 režimem šikanován. Mezi léty 1984-89 se z politických důvodů přestěhoval z Ostravy do Prahy. Vystavoval pouze v rámci neoficiálních výstavních prezentací, které se konaly v menších českých a moravských městech, zpravidla v místních kulturních střediscích mimo pozornost tehdejšího aparátu.
V 90. letech se intenzivně obnovovala výtvarná sdružení, pořádaly se výstavy, kde nechybělo ani jméno Eduard Ovčáček (se Spolkem výtvarných umělců Mánes, Sdružením českých umělců grafiků Hollar, Uměleckou besedou, Novým sdružením pražských umělců a Výtvarnou skupinou Jiná geometrie). Po roce 1997 byl z iniciativy Arséna Pohribného, Jiřího Valocha aj. znovuzaložen Klub konkrétistů s pobočkami v několika oblastních centrech. Eduard Ovčáček je členem ostravské skupiny konkrétistů. V letech 1991-2012 pracoval jako vysokoškolský pedagog na Ostravské univerzitě. Nejprve řídil katedru výtvarné tvorby. Později měl velký podíl na vzniku samostatné Fakulty umění, kde vedl katedru kresby a grafiky. Školní atelier vybavil serigrafickou dílnou, která se stala významnou platformou pro sympozia a workshopy na mezinárodní úrovni. Jako kurátor zorganizoval řadu výstav s názvem „Česká serigrafie“ u nás i v zahraničí. I v serigrafii uplatňuje písmo a využívá počítačových programů k propojování a překrývání vrstev, množení, úpravě velikosti či natáčení písmových i jiných motivů… experimentu se Eduard Ovčáček nikdy nebál. Jeho dílo zabírá poměrně široké pole působnosti, které si ovšem zachovává svůj výrazný rukopis.
Aktuální výstava představuje převážně velkoformátové obrazy a objekty z posledních deseti let autorova tvůrčího období.
Doprovodný program
5. října / 26. října Výtvarná kuchyňka
13. října Výtvarná superkuchyňka-marbling (v rámci Dnů otevřených ateliérů)
19. října Tričková superkuchyňka
25. října Zoom na Eduarda Ovčáčka-komentovaná prohlídka výstavy
Petra Herotová
|
.gif)
