Galerie Dům, Klášterní 1, Broumov
19/8/2018 — 30/9/2018
Jiří Sopko sestupuje svou tvorbou k fundamentům světa v jeho jevovém zdání a smyslovém vnímání. Sestupuje-li k základům, musí opakovaně klást základní otázky spojené s tázáním se po smyslu lidského bytí a existence v okamžicích štěstí i neštěstí, v situacích vzestupu, rovnováhy, vychýlení i pádu. Ohledává rámec obecné lidské zkušenosti v její rozpornosti, kterou situuje do nevyzpytatelného života barvy. Je to právě barva a vztahy, které vytváří, co Sopko osobitým způsobem převádí v antropologická či antropologizující témata. Opakuje tak historickou zkušenost, a proto má blízko k dějinám umění, které však vnímá nekonvenčně, „proti srsti“. Nejsou pro něj podstatné z hlediska vývojové chronologie, ke které je skeptický a kterou de facto odmítá, nýbrž z hlediska intenzity konkrétních zkušeností uložených v konkrétních dílech jemu blízkých autorů. Z těch starších mezi ně patří Pierre Bonnard a James Ensor, z novějších potom David Hockney, Per Kirkeby a Howard Hodgkin. Opět, nejpodstatnější je pro Sopka to, jakým způsobem tito umělci zacházeli/-jí s barvou. Jak se barva sama stává autonomním výrazem a jak souvisí její role s redukcí figury a prostoru. Prostřednictvím zraku zprostředkovává Sopko divákovi silný prožitek, který substituuje, nebo aktivizuje i jiné percepční smysly: některé barvy jsou chutné, některé obrazy křičí, jiné jsou tiché…
Kurátor výstavy: Petr Vaňous
|
.gif)
