|
GHMP, Bílkova vila (2. patro), Mickiewiczova 1, Praha 6
od 1. května 2018
Detailnější pohled na grafickou práci sochaře Františka Bílka nabízí výstava grafik a jejich dřevěných štočků. Dřevo, svůj nejoblíbenější sochařský materiál, využil Bílek v technice dřevorytu, na kterou se po roce 1905 soustředil a ve které realizoval většinu grafik. Mistrné využívání struktury dřeva, patrné z detailů štočků, zvyšovalo dramatičnost dřevorytů, jejichž lapidární černobílá řeč založená na kontrastu světla a stínu umožňovala zachytit transcendentální spirituální světlo. Symbolika světla byla totiž pro Bílka zásadní, promýšlel ji jak v teoretické rovině, tak v samotném výtvarném procesu celého svého mnohavrstevnatého díla. Některé z grafických listů doprovázejí jednotlivá slova nebo celý text, jejichž prostřednictvím nám Bílek jak v grafice, tak v celé tvorbě sděloval svá poměrně komplikovaná obsahová poselství. Slova mají vždy podobu stylizovaného ornamentálního gotizujícího písma, které je zakomponované podél okraje tiskových desek.
Bílek byl právem považován za „obnovitele“ dřevorytu a originalita jeho techniky pak zpětně ovlivnila i vlastní sochařskou práci ve dřevě. Jeho grafickou tvorbu oceňovali nejen Bílkovi příznivci, ale dokonce i jeho kritikové. Bílkova grafická virtuozita s mystickými obsahy ale nejvíce oslovila nemladší symbolisty z uměleckého sdružení Sursum (1910–1912), kteří se až na výjimky grafice intenzivně věnovali. Bílek se dokonce stal jakýmsi mentorem této nejmladší symbolistní generace a v tvorbě mnohých z nich můžeme nalézt zajímavé reflexe.
Komorní expozice představuje výběr z dřevorytových štočků a jejich grafických otisků z let 1902–1931 a jeden linoryt Básník v přírodě z roku 1906. Doplňují je unikátní dochované kovové matrice k ilustracím Březinovy sbírky básní Ruce z roku 1901, které František Bílek vydal vlastním nákladem a které jsou jedinečným příkladem provázanosti jeho celoživotní tvorby s literaturou.
|
.gif)
