NG, Schwarzenberský palác, Hradčanské náměstí 2, Praha 1
27. 3. - 24. 6. 2018
Wallerant Vaillant se vyškolil v Antverpách u malíře Erasma Quellina II., spolupracovníka Petera Paula Rubense. Během 40. let se osamostatnil a působil v Amsterdamu a okolí. Jako vyhlášený portrétista, tvořící v malbě i pastelu, byl pozván do Frankfurtu, kde v letech 1657–1658 probíhala volba císaře. Zde se Vaillant obeznámil s novou grafickou technikou – mezzotintou, poprvé použitou ve 40. letech 17. století. Mezzotinta je specifická grafická technika; obraz není vytvářen liniemi, ale pomocí tónově odstupňovaných ploch v černobílé škále. V 50. letech byla mezzotinta technikou ještě nedokonalou. Věnovalo se jí tehdy několik převážně urozených amatérských grafiků, především talentovaný princ Ruprecht Falcký, syn českého „zimního krále“, tehdy pobývající ve Frankfurtu. Ruprecht si přizval Vaillanta jako asistenta svého experimentování s mezzotintou a společně techniku podstatně zdokonalili. Již v roce 1659 se však jejich cesty rozdělily. Vaillant poté pobýval ve Francii a kolem roku 1665 se natrvalo usadil v Amsterdamu, kde začal intenzivně tvořit v mezzotintě. Od poloviny 60. let do konce života zhotovil v mezzotintě přes 200 kvalitních listů. Grafiky vytvářel podle vlastních obrazů a invence, ale reprodukoval také díla velkých mistrů italského renesančního a raně barokního malířství i svých holandských a vlámských současníků. Vystavené listy reprezentují většinu oblastí Vaillantovy tematicky pestré grafické tvorby a dokládají jeho mistrovské ovládnutí techniky mezzotinty.
|
.gif)
