|
Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, U Sovových mlýnů 2, Praha 1
23. 3. - 1. 7. 2018
Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových se ve svém výstavním programu nezřídka věnuje i tomu, co se dá prezentovat jen obtížně – přátelským vazbám, setkáním a nečekaným událostem, spojujícím někdy i velmi rozdílné osobnosti. Právě taková nepravděpodobná blízkost propojuje Pravoslava Sováka a Jana Zrzavého. V době krátkého těsně poválečného působení Jana Zrzavého na Univerzitě v Olomouci se asistentem v jeho ateliéru stal právě Pravoslav Sovák (1926, Vysoké Mýto). Sovákovu přelomovou retrospektivu Museum Kampa připravilo téměř souběžně s výstavou malého velkého muže Jana Zrzavého.
Poetické kvality díla Jana Zrzavého, jeho ilustrace k Erbenově Kytici a k Máchovu Máji, melancholie a mollový smutek, dojímaly citlivá nitra Čechů a Češek po mnoho desetiletí. Byl živou legendou, když si vykračoval s hůlkou a baretem po zámeckých schodech ke svému ateliéru v domě sochařky Hany Wichterlové. Lidé ho na ulici poznávali a oslovovali ho. V poslední etapě svého života byl považován za umělce vskutku národního.
Vycházel ze symbolismu počátku dvacátého století. Byl vždycky svůj, zcela odlišný, po avantgardních počátcích ho můžeme nejblíže přiradit mezi umělce preferující neoklasicismus, Novou věcnost, magický realismus, lze hovořit i o metafyzické malbě.
Nejúspěšnější obrazy Jana Zrzavého nejsou spontánní, naopak, komponoval jejich stavbu velmi pečlivě. Maloval převážně v noci. Nepotřeboval denní světlo a motiv před sebou, nebyl realistický malíř, pracoval zpaměti a podle skic. Ke každému obrazu vznikla řada přípravných kreseb a také finální kresba uhlem obvykle ve stejné velikosti.
Výstava se soustředí na čtyři nejdůležitější okruhy autorova díla. Rané, radostné, expresivní a někdy i erotické kresby okolo první světové války nahrazují stylizované převážně ženské figury nadané psychologickým obsahem. Neobyčejnou intenzitou působí náboženské motivy, tváře usměvavých andělů, Krista a Jana Křtitele prozářených mocným charismatickým tajemstvím. Poslední část výstavy tvoří krajiny z Bretaně i Čech, z Vysočiny i Ostravska, z římské Via Appia a z Benátek. Na obrazech Benátek a zátiší dominuje geometrie, jen zlehka připodobněná odrazu skutečného světa.
Krajina Jana Zrzavého je vždy jevištěm, kam ještě nepřišli lidé, nebo scénu právě opustili. A je zároveň zátiším, jen místo jablek a váz jsou zde domky, stromy, kříže a studny. Také lodě autor namaloval v závětří přístavu v Camaretu, rozhozené na poklidné hladině jako jablka a hrušky po ubruse.
JAN ZRZAVÝ se narodil 5. listopadu1890 v učitelské rodině v Okrouhlici-Vadíně jako šesté z devíti dětí. Za svůj skutečný domov považoval nedaleký Krucemburk. Postupně vystřídal několik vzdělávacích ústavů, na žádném nevydržel. Ani na Uměleckoprůmyslové škole, kde mohl s otcovským svolením začít studovat až po dlouhé nemoci v roce 1907.
V letech 1910 - 12 byl členem skupiny Sursum společně s Josefem Váchalem, Janem Konůpkem, Františkem Koblihou, Emilem Pacovským, Adolfem Gärtnerem a dalšími. V této době se také seznámil s Bohumilem Kubištou. Mezi lety 1918 – 1924 patřil mezi Tvrdošíjné stejně jako Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Rudolf Kremlička, Otakar Marvánek, Václav Špála.
Mezi válkami pracoval jako solitér mimo dobové proudy, přesto vlivům nadosah. Žil v Paříži, opakovaně se vracel do Bretaně a Benátek. Pravidelně vystavoval v Praze. V letech 1947 - 1949 vyučoval malbu na Palackého univerzitě v Olomouci. Ilustroval řadu knih, Máj, Kytici, Shakespearovy Sonety a významná byla i jeho scénografická činnost. Zemřel 12. října 1977 v Praze, pohřben je v Krucemburku.
|
.gif)
