Galerie Slováckého muzea, Otakarova 103, Uherské Hradiště
8. 2. – 8. 4. 2018
Josef Mžyk, obrazy
Výstava nahlédne do starší i současné tvorby pražského malíře Josefa Mžyka, který začátek své umělecké dráhy spojil s Uherským Hradištěm. Studoval na zdejší střední uměleckoprůmyslové škole (1961–1965), posléze pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1967–1973), v Tbilisi (1972) a v Paříži (1981–1982). Věnuje se malbě, knižním ilustracím i volné kresbě.
Josef Mžyk se narodil ve Vídni a nezapře, že si ve svých genech nese vliv Egona Schieleho či Gustava Klimta. Jeho figurální tvorba je těmito malíři volně inspirována. Tvůrce však pouze nepřímo cituje, ale posouvá svůj finální výraz k modernějším vizuálním symbolům. Přitom využívá dvou výrazných témat, která vzájemně kombinuje a prolíná. Jednak jde o fenomén ženské erotické přitažlivosti, a pak také o výrazné přírodní motivy, do kterých své kněžky bez okolků zasazuje jak sádrové trpaslíky do zahrádky. Vše pak ještě akcentuje výraznou, místy až vulgární barevností. To, co chce zdůraznit, popisuje hodně naturalisticky, ale nebojí se zařadit ani komiksovou zkratku, popartovou nadsázku či surrealistickou fantaskní snovost. Současně ponechává také dostatek místa pro skryté významy, které si musí člověk objevovat sám.
Moderní výtvarný výraz bývá někdy připodobňován k soudobé hudbě. „Pokud použijeme podobného srovnání i u Josefa Mžyka, jeho práce lze připodobnit k dobré jazzové suitě, jejíž synkopový rytmus tvoří jasné barevné plochy a základní melodii elegance liniové kresby“.
Jaroslav Kovanda, obrazy, sochy
Jaroslava Kovandu, zlínského malíře, sochaře, básníka, prozaika, pedagoga a herce, uvádí Slovácké muzeum v dlouhodobém galerijním cyklu „Představujeme…“ (významné osobnosti regionu).
Podobně jako Josef Mžyk je rovněž absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Začínal jako kulisák, topič a učitel výtvarné a dramatické výchovy. Jako výtvarník externě spolupracoval s nynějším Městským divadlem Zlín a zlínskými ochotníky. První soukromou výstavu obrazů a plastik měl v roce 1972 v Žarošicích, zatím poslední pak v loňském roce v Galerii Orlovna v Kroměříži. Jako umělec je solitér, obdivuje malíře a sochaře Fernanda Botera nebo suverénního surrealistického malíře René Magritta, ale i ty, „kterým to tak nešlo, jako například Rembrandt“, jak se kdysi vyjádřil kunsthistorik V. V. Štech…
Patří mezi všestranné a stále velmi aktivní umělce. Kromě výtvarné umělecké tvorby vede například takzvanou Vzájemnou školu poezie, připravuje, režíruje a účinkuje v pořadech, které přibližují díla českých a světových autorů. Spolupracuje s řadou institucí na přípravě pořadů pro veřejnost nebo autorských čtení. V roce 2012 založil spolu s dalšími moravskými básníky internetový časopis Herberk – útulna poezie. V roce 2014 obdržel Cenu města Zlína
|
.gif)
