|
Galerie výtvarného umění v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 16
11. 1. — 1. 4. 2018
Výstava představuje třicet sedm diplomových prací z let 1969 až 1989 na pražské Akademii těch osobností, které od začátku sedmdesátých let až do současnosti udávaly podobu českého umění.
Diplomové práce jsou uměleckými díly zvláštní povahy. Na jedné straně platí, že do nich jejich autoři uložili ohromné množství energie, času, ambicí a přemýšlení a že nesou mnoho zajímavých informací nad rámec toho, o čem obvykle vypovídá umělecké dílo: tedy nejen o autorovi a jeho rané tvorbě, ale též o jeho učitelích, škole i dané době, která se do provozu školy promítá. V protikladu k výše řečenému stojí to, že veřejnost, včetně té odborné, je ve většině případů nezná, neboť nebývají příliš vystavovány a publikovány.
V 60. letech a na začátku let 70. lze v podobě diplomových prací ještě pozorovat doznívání liberálních poměrů, zároveň se zde postupně objevují tlaky na angažovaná témata jako odraz nastupující normalizace. V té době na škole studuje silná a početná generace umělců. Zato v druhé polovině 70. let tu existuje zhruba pětiletá cézura, kdy je patrný zřetelný pokles kvality, aniž by se snížil počet absolventů. Tomu odpovídá i výběr na výstavu: z tří ročníků 1975/76 až 1977/78 není zastoupen nikdo, z ročníku předchozího a následujícího vždy pouze jedno jméno. Od konce 70. let se situace začíná opět zlepšovat a v 80. letech na škole studuje početná generace, kterou spojujeme s neoexpresivními a postmoderními programy a která od roku 1984 začíná vystavovat na neoficiálních studentských Konfrontacích.
Na začátku daného období jsou diplomové práce zcela svobodné, dokonce někdy skrytě reflektují i politickou situaci a náladu ve společnosti. Postupně se v nich projevuje vyžadovaná angažovanost, alespoň ve smyslu volby tématu z pracovního prostředí, a umělci hledají cesty, jak tento požadavek obejít nebo ho naplnit, aniž by slevili ze svého názoru. Oblíbenými strategiemi bylo uchýlení se k ilustraci nebo k práci pro architekturu, kde řešení mohlo mít formálně-dekorativní ráz. Jiní autoři byli nuceni přistoupit na dobovou schizofrenii, když předložili průchozí práce, které nicméně prokazují sílu jejich talentu i kvalitní řemeslné zvládnutí. A je až překvapivé, kolik na výstavě najdeme zajímavých prací mimořádné kvality, jež přes všechna výše jmenovaná omezení působí zcela svobodně a logicky se vřazují do díla svých autorů jako jejich raný, dosud málo poznaný článek.
Kurátor: Marcel Fišer
|
.gif)
