|
DOX - Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7
6. 11. - 7. 12. 2017
Michal Drozen (*1989), jehož autorské knihy Panelák 1 – 3 vystavujeme v listopadové Poličce, vystudoval ateliér kresby Jiřího Petrboka na pražské Akademii výtvarných umění. Kromě kresby a malby se zabývá také hudbou a vydal i drobnou sbírku básní (NTK básně). Ať už je ale jím zvolené téma a médium jakékoli, věnuje se mu dlouhodobě. A tak vznikají cykly jeho autoportrétů, stovky akvarelů ovoce a zeleniny, anebo tři volná pokračování autorské knihy Panelák.
Paneláky začal Drozen kreslit v roce 2011. Tehdy ještě bydlel na sídlišti Lužiny. Perspektivu se naučil od bratra, studenta architektury, samotný technický výkres mu byl ale pouze inspirací. Konstrukce domů tvoří jen kostru pro kresby osobní a intimní, jejichž křehkost je v kontrastu s uniformní architekturou. V zastřených obrazech jsou přísné a přesné linie mikrotužkou narušovány jemnými a živými detaily. Michal Drozen, který mezi paneláky vyrůstal, si všímá stop lidí a času. A zaměřuje se na ně. Zachycuje osobní věci v ateliérech a na chodbách, praskliny na oknech a omítkách, světlo a stín na betonových kvádrech. Samotný člověk se ale v kresbách objevuje pouze ojediněle, scenérie jsou spíše prázdné, opuštěné.
Na první díl knížky navazuje Michal Drozen v roce 2014 v dílu druhém, tentokrát věnovaném panelovému sídlišti na Žižkově. Atmosféra obou knih si je blízká, tak jako jsou si podobná i samotná sídliště. Zcela jinak je pojatý teprve díl třetí, který vyšel v květnu tohoto roku a ve kterém lidé a jejich stopy mizí docela a kresbu tužkou střídá kresba tuší. Třetí sešit je oproti předcházejícím volnější, rychlejší a razantnější. Ani tentokrát se ale Michal Drozen nenechává omezovat normou technického výkresu a jeho konstrukce domů se chvějí a stárnou.
Kromě trilogie Paneláky je v Poličce k vidění také drobná sbírka veršů nazvaná NTK básně. Michal Drozen, který ji napsal při zaměstnání hlídače v Národní technické knihovně, v ní balancuje na hraně sebeironie, zoufalství a nonsensu. Knížka je podobně jako jeho osobní a nezveřejňované skicáky plná střetů s realitou, z nichž si odnáší třeba báseň Ozdravný pobyt nebo účtenku za knihu Umění světa (100,-) se strohou poznámkou ZAPLACENO.
Touha vykročit z nesmyslné skutečnosti se v práci Michala Drozena střídá s marností a rezignací. Tam, kde naděje prosvítá, ať už ve formě ironie, sebeironie či prostého zachycování zdánlivě všedních a nepatrných krás, spatřuji velký půvab.
|
.gif)
