|
„Je dobré společně proměnit všední den v den nevšední.“
Spolek Pohodlí vznikl 2. července 1968 na zahrádce domku fotografa Tomáše Nováka. Zakladateli a zároveň jeho prvními samozvanými ministry a prezidenty byli – dle abecedy – Ludvík Báča, Julie Brabcová, Miroslav Hynek (Mihy), Josef Samuel Jelínek, Milan Kohout, Jindřiška Kostková (Röhnová), Miroslav Němeček, André Novák, Tomáš Novák, Jaroslava Ptáčková (Motyčka). Další ministři, členové a pěšáci byli do spolku přijímáni na základě pochvalných listů a za úplatu nÚřednických dnech. Seznam členstva není a ani nemůže být ze známých i neznámých důvodů nikdy úplný. Pár členů o svém členství dokonce ani nevědělo, namátkově Claudia Cardinale a Antonín Novotný zvaný Sličný.
Úřednické dny a Návštěvnické hodiny spolku se od konce šedesátých let dvacátého století konaly v hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici, vládním nápojem byl smíchovský Staropramen, nepřípustným pitím Malkao, biokys, Raketa, Amara a ředidlo S 6006. Kromě nezbytného pití piva byly U Bonaparta vítané i další činnosti, zejména „vyprávění příhod ze života ve zkratce, vzájemné pochlebování a pomlouvání, úžasné šňoření, obliba Johna Cage a kýče, neutuchající sarkastický smích, rytmické muzicírovaná a podupávání“. Přísně zakázané byly hovory o politice, o umění a o sportovních výkonech. Pohodlí tisklo novoročenky, plakáty a grafické listy, udělovalo důtky a ocenění, vydávalo kalendáře a sborníky, pořádalo Úřednické, Třešňové a Fotografické dny, filmové festivaly, koncerty, divadelní představení, výlety do okolí Prahy, každoroční zájezdy do jižních Čech. K většině akcí existuje v archivu spravovaném Miroslavem Němečkem (Skleněným mužíkem) bohatá dokumentace (pozvánky, grafiky, texty, proslovy, referáty, fotografie). Akce a jejich dokumentaci spolek Pohodlí nikdy nechápal jako happeningy nebo performance, vznikaly spontánně, bez uměleckých ambicí, jako společná zábava, jako účinná obrana před demoralizujícím tlakem tehdejší společnosti.
Fascinující činnost spolků Pohodlí a Karla Hynka Máchy je téměř neznámá a nedoceněná, ale do historie českého výtvarného umění patří stejně jako v ledasčem podobná Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu.
(Archiv výtvarného umění)
|
.gif)
