|
Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1
6. září – 7. říjen 2017
Lea Fekete patří k výjimečným osobnostem nejen v rámci slovenského umění. Přesto, že je známa více na poli oděvního designu a šperku, velmi respektovanou se stává i její volná tvorba. Je jakýmsi přirozeným vyústěním touhy po tvůrčí svobodě, bez toho, že by to, co je jí vlastní opustila. Dynamika v oblasti módy Leu Fekete přivedla po roce 2000 k morálně i názorově stabilnějšímu médiu – autorsky realizované, netkané tapiserii. Technikou strojového vpichování, kladení a prošívání fixuje jednotlivé vrstvy různorodého materiálu. Forma i výtvarné postupy jsou příbuzné klasické koláži. Rozdíl je v tom, že autorka pracuje s hedvábným, resp. bavlněným pokladem, na který aplikuje předem připravené, barvené nebo malované textilní prvky.
Kompozice, tvarové i prostorové řešení jsou závislé na dalším záměru. Materiál s úspěchem uplatňuje jako autorskou látku a vizuální podpis ve své vlastní oděvní tvorbě. Stejně úspěšně a stále častěji jej dotváří a komponuje jako abstraktní závěsné obrazy, představující v jejím díle samostatnou výtvarnou entitu. Jsou založeny na pocitové hře s barvou, materiálových strukturách a jemných liniích. Těžiště její ateliérové tvorby stále představuje oděvní tvorba. Unikátní modely tvoří bez zbytečného stříhání, s minimální fixací pevným šitím, modelováním a vrstvením. Výsledkem je charakteristická, vzdušná silueta vždy nová, jinak definovaná skladbou záhybů a vlnění padající draperie. V synergii s ušlechtilostí materiálu, jeho optickými i kinetickými kvalitami a s minimem prostředků úsporným jazykem dosahuje silného výrazu. Obdobnou koncepci uplatňuje i u šperků. Komponuje je do tvarově nápaditých sestav, schopných funkčních i vizuálních proměn v umístění a způsobu nošení.
Komorním, osobitým a v modelovaných polohách až ornamentálním pojetím vyvažuje skulpturální monumentalitu a čisté, plynulé linie oděvu. Pracuje jen s kvalitním materiálem, u oděvů dominantně s anglickým hedvábím a u šperků s autorsky formovaným stříbrem v kombinaci s drahými kameny a polodrahokamy. V letech 1995–1998 působila jako externí asistentka v ateliéru oděvního designu na VŠVU v Bratislavě a podílela se na přípravě a formování současné úspěšné generace moderních tvůrců vycházejících z výtvarných dílen. V roce 1997 si otevřela Galerii Lea Fekete, ve které průběžně prezentuje svou aktuální tvorbu. Od roku 1996 představuje významnou paralelní linii k módnímu designu – scénický kostým. Jako kostýmová výtvarnice spolupracovala s režisérkou Evou Borušovičovou na filmech Modré z nebe (1966), Vadí, nevadí (2001) a Amálko, já se zblázním (2003). Je autorkou kostýmů pro balet Přání uvedený v SND v Bratislavě (2000), pro balet Salome (2002) a Tango pro dva (2002) ve Státní opeře v Banské Bystrici a divadelní hry Osm žen (2003) v Slovenském národním divadle v Bratislavě. Téměř na dva roky jí pracovně úplně pohltil předposlední velký projekt, kostýmy pro balet Petra Breinera a Natálii Horečnou Slovenské tance (Životy světel). Ve sto deseti kostýmech použitých v tomto představení aktualizovala folklórní prvky a krojové techniky převedla do současnosti. Geometrické linie kostýmů byly vytvořeny tak, aby vypadaly autenticky a opisovaly pohyb tanečníka. Přitom si – jako vždy – zachovala svůj minimalistický rukopis, sílu jednoduchosti a skulpturního přístupu k siluetě – charakteristické znaky, na kterých postavila módní značku Lea Fekete. Zúčastnila se mnoha domácích i zahraničních módních přehlídek, v roce 1993 vystavovala i na svého času největším světovém veletrhu módy Idego – New Fashion Generation v německém Düsseldorfu. Od roku 2003, už jako členka Módní akademie, představovala své kolekce často i v České republice, mimo jiné v letech 2001–2004 na Fashion Week Praha, dvakrát navrhovala oblečení pro Elite Model Look (2000, 2001), vyhrála soutěž moderních návrhářů Styl & Kabo Brno 1997, pro značku Avon vytvořila exkluzivní kolekci. V roce 2011 kulturní asociace Lybra se sídlem v italském Římě ocenila Leu Fekete za inovativní techniku, kreativitu a nadčasovost. Těžištěm výstavy „Lea Fekete v času, ploše, prostoru a souvislostech“ je autorčin nový soubor abstraktních obrazů, doplněný ukázkami autorského šperku a oděvního designu. Společným mottem exponátů je „tranquility“ – „klid a pohoda“, jakožto manifest a osobní odpověď na současný neklidný, povýšený svět.
Xénia Lettrichová - kurátorka výstavy
|
.gif)
