„GRAFIKA JE MNOHEM ŠIRŠÍ MÉDIUM NEŽ JENOM PŘÍPRAVA MATRICE A JEJÍ VÝTISK NA PAPÍR"

Rozhovor s Kateřinou Kyselicou

Jakou roli v tvém životě hraje výtvarná tvorba – s ohledem na tvoje další aktivity…

Je pro mne důležitá, protože něco vlastního vytvářím, něco hledám i sebe sama, vyjadřuji něco svého, je to prostě celé moje. Včetně zodpovědnosti za to, co s tím udělám. Volnou tvorbou se ale neživím. Pracuji v kulturní oblasti s neziskovými organizacemi, pro které vytvářím jejich image, prezentuji, co dělají prostřednictvím textu i obrazu. Trochu té kreativity tam je, stejně jako i v psaní. A potom vedu už třetím rokem časopis CelebratingPrint o grafice ve střední a východní Evropě, a to je práce jak editorská, tak manažerská a překladatelská. 

Zabýváš se grafikou, čím tě přitahuje, na rozdíl od jiných výtvarných oborů?

Grafika mne přitahuje svojí komplexností, přítomností technologie a potenciálem k rozvíjení myšlenek v souvislosti s jinými médii. Já sama nepoužívám grafiku v tom tradičním slova smyslu, kdy se vytvoří matrice a pak se v nákladu vytiskne. Ten samotný výtisk mi nestačí. Potřebuji do něj vstoupit nebo jej provázat s jiným médiem.
Kromě toho mám ráda výzvu, v kterékoliv oblasti, a grafika jako umělecká disciplína je obecně spíše přehlížena. Myslím si, že to má své důvody. Aspoň tedy v zahraničí byl obchod s grafikou provozován tzv. vydavateli grafických listů (angl.publishers), kteří také provozovali dílny. Nejdříve se takto reprodukovaly kresby a obrazy, později se vytvářely grafické edice samostatných prací. Vytvořil se systém obchodování s grafikou, který nastavil mantinely pro práci v tomto médiu, včetně např. způsobu označení nákladu, komplikovaných zkratek pro různé stavy tisků. Vydavatelé pracně učili sběratele, jak a co sbírat, jaký je vztah ceny k druhu techniky či k velikosti nákladu. V USA např. tato praxe „vydávání“ grafiky či grafických listů funguje i dnes, mohu jmenovat namátkou prestižní vydavatele Crown Point Press, Gemini G.E.L., Tamarind Institute či Pace Prints. Díky samozřejmě za to, že tyto podniky vůbec existují a fungují, protože se zároveň věnují vzdělávání veřejnosti. Nicméně, pohybují se více méně pořád v těch nastavených mantinelech. Grafika má dnes v umění mnohem širší záběr.

Můžeš toto tvrzení nějak rozvést?

Doporučila bych článek polské historičky umění Doroty Folgy-Januszewské, která vede Oddělení teorie na Fakultě umělecké grafiky ve Varšavě, jejíž esej „Grafika jako fenomén myšlení“ jsem vybrala pro druhé číslo časopisu CelebratingPrint. Považuji jej za jeden ze stěžejních textů pro pochopení současné grafiky. Poukazuje na její vývoj ve dvacátém století, na vznik moderní grafiky, ta není již konvenčně nahlížena jako médium reprodukující obraz z matrice, ale jako specifický způsob myšlení, který se odráží ve tvorbě matrice a jejího potenciálního obrazu. Matrice je základem, ne tedy výtisk, otisk matrice, ten může být i dočasný, může zmizet, může být proveden v písku, na lidském těle. 

Takže pro tebe grafika….

Nevím, co teď přesně myslíš,v angličtině je pro grafiku výraz „printmaking“ a výraz „graphic design“ se používá pro design, což je u vás užitá grafika. Proto dost dobře nerozumím např. pojmu umělecká grafika. V české terminologii občas tápu…

Mám na mysli volnou grafiku na rozdíl od té užité. Je pravda, že naše terminologie pro obor grafiky je často nejednoznačná, zavádějící. Například v současnosti se obecně nazývá grafikem jak ten, kdo pracuje v oblastí designu, tak ten, kdo se zabývá grafikou jakou volným uměním …ale vraťme se ještě k matrici. Co všechno může být matricí?

To je to zásadní, o co v grafickém umění jde. Matrice může být fyzická – ta se používá v tom, co já označuji za tradiční grafiku, tedy hlubotisk, litografie, atd. Může být ale také digitální, jako program, kód. Různé verze matrice se objeví v biologii, fyzice. Fotografický negativ je také matrice. Matricí vytváříš to umění. Její specifičnost je pro umělce přitažlivá. Je možné kombinovat tisk z fyzické matrice a té alternativní. Je možné také přecházet do jiných médií, do instalací. Tak jako v jiných disciplínách, ty hranice mizí, grafiku nevyjímajíc. Například na posledním Mezinárodním trienále grafiky v Krakově zvítězilo video.

Co tedy činí v současném pojetí grafiku grafikou na rozdíl od jiných médií?

Matrice a její potenciál tisku vytvořeného obrazu. Někoho zajímá materiál matrice, někoho její možnost reprodukce a nekonečné zkoušení variant. Dozvěděla jsem se například o zajímavé instalaci dvou německých umělců Nicole Heidtkeové and Stefana Baumbergera, kteří spolupracují pod názvem „in thefields“, skleněných žárovek v prostoru, ve kterých byla modrá barva. Žárovky zavěšené ze stropu se po vstupu diváka otáčely a barva odhalila na skleněných stěnách neviditelné texty. Čili skleněná stěna žárovky byla matricí, která se díky mechanickému pohybu natřela barvou a znovu a znovu vyjevila, tedy vytiskla svůj obsah. Tento projekt, nazvaný „ink“ byl prezentován v roce 2014 v Edinburgu v rámci 500. výročí oslav knihtisku ve Skotsku. A je na kurátorovi, aby uvedl, jak vystavená díla souvisí s grafikou, to je záležitostí vzdělávání diváka. Už dávno není grafika jen jakousi černobílou záležitostí na papíře s bílým okrajem.

Právě vystavuješ své práce v kavárně Jericho v Opatovické ulici v Praze, můžeš k tomu říci něco bližšího?

Protože Jericho je kavárnou literární, vybrala jsem na výstavu ukázky z několika cyklů, které nějak souvisí s texty. Vystavuji grafiky, koláže a jednu novou kresbu, kterou spíše nazývám psaním než kreslením. Práce poukazují na způsob, kterým se dostávám k výsledné formě a výslednému obrazu. Málokdy mám jasnou představu před tím, než začnu tvořit. Zajímá mne více samotný proces, vlastně buduji z malých částí větší celky. Tímto způsobem postupuji jak v grafice, tak v kolážích i kresbě. Z cyklu dvaadvaceti grafik s názvem U mámy vystavuji dva listy. Je na nich abstrahovaný pohled na ubrus vinoucí se ze stolu. Použila jsem tři matrice a hraji si s jejich soutisky. Zase do výtisku vstupuji – použitím metody chin-collé. Vycházím z několika elementů a u koláži je to ještě viditelnější. Nechávám se vést v průběhu tvorby. Podobně je to u cyklu Etudy, kde je základem struktura vytvořená slepotiskem. Matricí jsou nakomponované malé čtverečky nastříhané z tvrdé lepenky. Skládám z nich volné kompozice, projedu lisem a dokončuji koláží. Zajímají mne náhody vznikající během procesu i tisku. Čtverečky jsou malé a při tisku u nich dochází k pohybu, který ovlivňuje velikost mezer mezi nimi. Někdy je ale natřu barvou, která se u takového množství nenatře jednotně, nebo postupně usychá a tyto náhody vytvářejí nuance při tisku.

Jak je pro tebe důležité, že žiješ v New Yorku? A proč?

Ocitla jsem se tam náhodou, kvůli příteli. Ale díky New Yorku jsem vlastně objevila svět grafiky v širším, řekla bych vzrušujícím rozsahu.

Navštěvovala jsi tam dílnu Manhattan Graphics Center, kde jsi měla možnost se s mnoha grafickými technikami prakticky seznámit…

Ke grafice jsem se sice dostala už ve Virginii, ale nijak mne tehdy nezaujala. Ve Virginii jsem vystudovala na výtvarné škole interiérový design. Škola byla koncipovaná na podobné bázi jako Bauhaus Waltera Gropiuse, všichni studenti absolvovali intenzivní jednoletou průpravu v malování, kresbě, designu, v práci se dřevem apod. Pak jsme se rozhodli, na co se zaměříme. Grafika si našla mne, v Manhattan Graphics Center jsem pak studovala dva roky všechny tradiční techniky.  

Nakolik se tvůj výtvarný projev opírá o vlastní prožívání a nakolik je výsledkem racionální úvahy? Pro mne je momentální citové rozpoložení zásadní inspirací…

Tvorba pro mne není projevem nějaké spontánní emoce. Jedním z mých témat je téma domov, ale ne ve smyslu osobního prožitku, jde o můj pohled na dané téma. Inspirací mně může být tvar, který zahlédnu, něco ze života. Třeba v cyklu U mámy to byl opravdu stůl, kdy jsem viděla geometrii v ubrusu, který ze stolu splýval. To se mi otiskne do paměti a potom se k tomu vracím a v médiu dohledávám formu. Nepoužívám téměř barvu. Pracuji s jemnými nuancemi, důležitá je pro mne estetika.

Myslíš přitom na diváka?

Ano, hledám vnímavého diváka, který by práci rozkrýval. Musí být podobně naladěn jako já. Potěší mne, když si všimne něčeho detailnějšího, jako je třeba to, že struktura v grafice je vytvořená ručně psaným textem. Ale že je zrcadlově, že si jej tedy nepřečte. Během tvorby, v procesu, je spousta věcí, které divák neobjeví, z obrazu se např. nedozví, že ten kontinuální text jsou úryvky z pohádek bratří Grimmů, a to ty, které vypovídají o všelijakých vztazích v rodině, o matce, která je schopna uříznout dceři patu, jen aby se vešla do Popelčina střevíčku. Koncept je ale důležitý pro mne. A řídí konečnou kompozici.

Vraťme se ještě k současné grafice…

Důležitý je vztah k materiálu matrice, tradiční nebo alternativní, technologie není zásadní. Je třeba najít v tom množství způsobů, které současné technologie nabízejí, ty, které co nejlépe vyjádří umělecký záměr. Pro někoho je to suchá jehla na plexiskle, pro jiného multimediální instalace. Posunuli jsme se dál. Proč by měla umělecká grafika ustrnout? Mechanický tiskařský lis byl přece dávno nahrazen offsetovým a digitálním tiskem. Proč by neměl výtvarník jít s technologickým vývojem? Hranice mezi uměleckými disciplínami mizí, proč by tomu u grafiky mělo být jinak?

Je to záležitost volby…

Jistě, ale proč se nebavit o grafice v širším smyslu. Grafika je náročnější, není přímou disciplínou jako třeba malba, vyžaduje komplexnější myšlení, je to zprostředkovaný otisk, se vzrušujícími momenty překvapení. 

Grafik může pracovat tradičním způsobem a vytvářet současné umění…

Určitě. Ale jedna věc je tradiční technologie a jiná „tradiční“, dle mého, úzkoprsé nahlížení na grafiku.
Vždyť grafika je mnohem širší médium, než jenom příprava matrice a její výtisk na papír.

(Autorka rozhovoru - Alena Laufrová)

KATEŘINA KYSELICA (nar. v Karviné) vystudovala v roce 2006 vysokou školu uměleckou ve státě Virginie v USA, poté volnou grafiku v Manhattan Graphics Center v New Yorku. Věnuje se zejména práci na papíře. Její tvorba byla prezentována na skupinových výstavách v International Print Center New York, Christie’s New York, Center for Contemporary Printmaking, BBLA Gallery či JVS Project v New Yorku, v Paříži a  v Galerii Hollar v Praze, a na solo výstavách v New Yorku. Je zastoupena v soukromých sbírkách. Kyselica se věnuje kurátorské činnosti a je redaktorkou mezinárodního časopisu Celebrating Print zaměřeného na volnou grafiku ve střední a východní Evropě. Žije a pracuje v New Yorku.

Obr. odshora, zleva: Etude 1; Etude 14; Chez Maman (U mámy) 20; Chez Maman 26; Drawing - Untitled; © Kateřina Kyselica