|
Přinesli dříví do lesa. Šumavská hledání Ladislava Sýkory
Eva Čapková
KRAJINA jeví se nám takovou, jakými jsme sami, shledáváme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli.
Josef Váchal
V neděli 2. dubna 2017 byla v Galerii Kvilda otevřena výstava Ladislava Sýkory s názvem Šumava. Příběh krajiny, na které jsou k vidění umělcovy grafické práce, jež se vztahují k šumavské krajině a jenž vznikaly během posledních dvaceti let.
V osmdesátých letech se hlavním výrazovým prostředkem stala Sýkorovi technika linorytu, kterou po roce 1992 propojil s malířským gestem, a vytvořil vlastní grafický postup využívající černou linii linorytu spolu s malířskými monotypickými prostředky. Právě takové práce jsou vystaveny i na Kvildě.
Kurátorka výstavy PhDr. Hana Klínková výstavu koncipovala do několika tematických celků. Patří mezi ně například šumavská zima, poutě šumavskou krajinou, či grafické listy s křesťanskou tematikou, které vzájemně propojuje symbol kříže, ať již v podobě Božích muk, pomníčku nebo kříže na stěně šumavské hospody. V Sýkorových krajinách však nechybí ani lidé. Jeho postavy jsou postavami skutečnými. Jednotlivé výjevy jsou totiž reflexemi zážitků ze společného putování krajinou. V dalších obrazech umělec zachytil scény z natáčení filmu z roku 2015 Očarovaná Šumava na motivy romaneta Josefa Váchala v režii Tomáše Hausera, pro který vytvářel masky, jenž jsou rovněž vystaveny.
I když se Sýkora k Váchalovi hlásí, což vyznívá například v grafice Pod Prenetem, kombinace monotypu a lina mu umožnila využít pestré palety, která společně s pevnou abstrahující linkou připomíná některé Kandinského rané práce. Nesmíme však zapomenut, že na první pohled půvabné krajinné obrazy jsou zatíženy bolestí a utrpením, které toto území poznamenaly po roce 1938, a následně 1945, a které se skrývají pod jeho povrchem. Krajina o nich podává své tiché svědectví.
Vedle těchto velkoformátových grafik, jenž vynikají především svojí barevností, která odráží široké spektrum přírodních zelení, jsou na výstavě prezentovány i práce menšího formátu. Jedná se například o grafikovu ranou tvorbu. I v ní se ale již nacházejí konkrétní příběhy, které čerpají z literárního díla Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera, anebo grafické tvorby Josefa Váchala. Novější práce se pak vážou k velkoformátovým grafickým listům - jsou jejich menší variantou. Sýkora totiž svá témata zpracovává hned několikrát. Jednou v menším formátu pomocí klasické techniky barevného linorytu, v němž se barevná skladba obrazu vytváří pomocí soutisku nejrůznějších barevných ploch a plošek, podruhé ve formátu velkém, který svým barevným pojednáním připomíná spíše dílo malířské. Menší linoryty jsou prezentovány na jedné z bočních stěn tak, že vzniká dojem jakési přirozeně vznikající domácí galerie. Výstavu doplňují také dřevěné sošky, z nichž některé umělec zapracoval i do svých grafik, a proto se na výstavě můžeme stát nejen svědky dialogu mezi malou a velkou variantou daného tématu, ale i dialogu mezi sochařským a malířským vyjádřením.
Sýkora nutí ve svých pracích Šumavu promlouvat. Přesvědčuje silou a odhodláním člověka, který se umění věnuje ve svém volném čase ne z důvodů komerčních, ale ze své vlastní podstaty, protože musí. Jak uvedla kurátorka při vernisáži výstavy: Dílo Ladislava Sýkory potvrzuje Váchalova slova, kterými parafrázoval Albrechta Dürera: k výtvarné tvorbě, vůbec jakékoli tvorbě, je potřeba talent, výtvarný materiál, potom sitzfleisch a trpělivost, trpělivost, trpělivost. Celým Sýkorovým dílem se prolíná nejen ona trpělivost při práci s výtvarným materiálem, ale také pokora před krajinou s bohatou, a také bolestnou historií.
Škoda, že i navzdory inovativním technickým postupům, které Sýkora využívá, a jeho osobní poetice, o něm není na veřejnosti více slyšet. Možná je to proto, že jeho grafické listy neprovokují, nechtějí diváka ohromit nebo zahltit, ale nabízejí tiché zamyšlení nad přírodou a člověkem v ní, což se dnes moc nenosí. Je to jakýsi nadhled, klid a pravdivost pramenící ze životní zkušenosti, které z jeho prací promlouvají.
Popisky k jednotlivým pracím jsou dvojjazyčné. Čeští návštěvníci si pomocí nich mohou připomenout, - mnohdy objevit - , starší místní názvy řek a pohoří, němečtí diváci zase naučit aktuální české názvy, a tím vstoupit do přítomnosti Šumavy. Výstava v Galerii Kvilda se touho hravou formou spolupodílí na znovunavázání kontaktů mezi oběma sousedními zeměmi, v niž dříve Češi i Němci žili v vzájemném souladu.
Ladislav Sýkora: Šumava/Příběhy krajiny
Kurátor: PhDr. Hana Klínková
Výstava potrvá do 25.6. 2017
Galerie Kvilda
Kvilda 17, budova Obecního úřadu, 2. patro
Otevírací doba:
duben: So–Ne 10.00–16.00
květen: Pá–Ne 10.00–16.00
červen: Út–Ne 10.00–16.00
Telefon: 727 911 123
Pohled do expozice
|
.gif)
