Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 18
24. 3. - 30. 4. 2017
Antonín Kanta je veřejnosti více znám jako fotograf. Po absolutoriu Institutu výtvarné fotografie v Praze se až do poloviny 80. let 20. století věnoval hlavně krajinářské a reportážní fotografii. Svým fotoaparátem také portrétoval řadu výtvarníků, se kterými se postupně spřátelil. Právě přátelství s nimi a důkladné poznání jejich tvůrčího směřování jsou pro Antonína Kantu cenné podněty k vlastní osobité aktivní umělecké tvorbě. Za všechny bych jmenovala z jihlavských výtvarníků s podobnou tvůrčí cestou Jindřicha Bošku a Františka Dörfla, z velkomeziříčských Jaroslava Vyskočila, Miroslava Štěpánka, a další ze Spolku výtvarných umělců Vysočiny, Klubu výtvarných umělců Horácka, či brněnského Sdružení Q.
Havlíčkobrodská výstava dává možnost nahlédnout do několika poloh této tvůrčí činnosti, která se podobně jako ve fotografii intenzivně zabývá kompozicí a hrou se světlem, k níž posléze přidává i barvu, její akcenty a působení navenek. Téma, které jej zaujme, pak zpracovává v cyklech, v nichž si až hravou formou zkouší nepřeberné množství možností zachycení drobných nuancí daného námětu.
Meditativní část Kantovy tvorby zastupuje cyklus monochromních kreseb, který dal rovněž název celé výstavě: Světlo vychází z nitra. Tyto kresby můžeme vnímat jako obrysy imaginárních, z mlhy se vynořujících orientálních krajin, jimiž prosvítá magické světlo. Výsledkem je neobyčejně poetický záznam. Vedle volných kresebných záznamů čerpajících z přírody se věnuje i kresbě založené na geometrické racionalitě, kde pomocí jednoduché linie vytváří nepřeberné množství kompozic ze základních geometrických tvarů, působivých variací v kresebném spojování bodů rýsovanými liniemi. Od spojení náhodných bodů přechází ke hravým kompozicím jakéhosi imaginárního záznamu dané skutečnosti. Další představovanou polohou Kantova díla jsou rýsované kresby. Precizní bezchybné kresebné provedení vede až k pochybnostem, zda se skutečně jedná o ruční až technickou kresbu. Inspiraci opět nachází v rostlinné říši, ale zachycuje v ní i sklářské artefakty Františka Víznera, se kterým jej pojilo dlouholeté přátelství i obdobný zodpovědný přístup k tvorbě, důraz na technickou preciznost, hledání dokonalého kompozičního řádu, souladu s řádem přírody i klasického kánonu krásy.
Svou výtvarnou tvorbu zahrnující kresby, koláže, asambláže či tisky Antonín Kanta vystavuje samostatně i společně s dalšími členy Klubu výtvarných umělců Horácka.
|
.gif)
