Knižní skvosty Jaroslava Šerých
Jiří Bernard Krtička

   Jaroslav Šerých (1928-2014) byl výraznou tvůrčí individualitou, která se projevila nejen ve sféře grafiky a malby, ale i v tvorbě sochařské a v realizacích v architektuře. Jeho tvůrčí zaujetí spojené s osobitou invencí  jej nejednou přivedlo až k objevu nových výtvarných postupů a technik. Imponující dílo zanechal Jaroslav Šerých také v oblasti knižní ilustrace, které se věnoval od svých studentských let až do posledních dnů. Pro svůj důvěrný vztah k poezii vedl zvláště rád výtvarný dialog s verši českých i světových autorů. Mezinárodního ocenění pak dosáhly jeho křehce imaginativní ilustrace pohádek, vydávaných zejména nakladatelstvím Artia v různých jazykových mutacích v edici Světové pohádky. V následujících řádcích se zastavím nad dvacítkou bibliofilských tisků, vydanými s doprovodem umělcových originálních grafik.
     Počátky ilustrační grafické tvorby Jaroslava Šerých spadají do doby jeho akademických studií, kdy v letech 1950-57 procházel uměleckou průpravou v ateliérech Vlastimila Rady a Vladimíra Pukla. Již tehdy se mohl opřít o spolehlivou znalost mědirytecké techniky, kterou získal při předchozím studiu na Střední výtvarné škole v Turnově, kde se  naučil ovládat rydlo jistou a  přesnou rukou.  V průběhu roku 1955 vytvořil tři ilustrační soubory: mědirytinové cykly k italským renesančním sonetům v překladu Jaroslava Vrchlického a k Halasově básni Mladé ženy a cyklus k Portugalským sonetům Marianny Alcoforado, pojednaný technikou rytiny do kamene. Zatímco první dva jmenované soubory se uplatnily v bibliofilských svazcích, vydaných o mnoho desítek let později, třetí cyklus se zachoval pouze v autorských otiscích z doby svého vzniku.
    V padesátých letech se krásná kniha v Čechách, vydávaná pod záminkou neprodejného učebního či příležitostného tisku, stává skulinkou úniku zpod  příkrovu cenzury. Patrně první bibliofilií ilustrovanou začínajícím umělcem byla povídka Poprask s knihou od G. K. Chestertona, vydaná roku 1956 v edici Kladenský lis Josefem Ciprou a vyzdobená dvěma celostránkovými lepty a leptanou vinětou na titulním listu. V témže roce vytvořil také dřevorytový frontispis a kresbu na obálce pro posmrtnou sbírku veršů Josefa Hory Hvězda v nitru, vydanou Jaroslavem Pickou. Jako svou školní práci na Průmyslové škole grafické vysázel a vytiskl Jan Šerých roku 1959 lyrickou prózu Františka Halase Já se tam vrátím. Jeho bratr Jaroslav bibliofilii doprovodil pěti lepty a vyzdobil kresbou na přední desce vazby.
    Politické uvolnění šedesátých let spolu s uvolněním vydavatelských aktivit otevřelo umělcům  také svobodnější možnost uplatnění v oblasti knižní ilustrace. Jaroslav Šerých získává početné zakázky k ilustracím od řady oficiálních nakladatelství a jeho aktivita v oblasti bibliofilských tisků se na dlouhá léta přerušuje. Zde je třeba alespoň připomenout, že během šedesátých vznikají jeho unikátní grafické soubory, určené pro reprodukci v standardních  vysokonákladových vydáních a náležící k vrcholům soudobé knižní ilustrace. Mám na mysli zejména cykly strukturálních grafik, vytvořené pro knihu povídek Prostor k rozlišení od Věry Linhartové (1965) a pro 3. svazek Sebraných spisů Vladimíra Holana Lamento (1970). Neméně hodnotné je vydání Máchova Máje v SNKLU (1965) s reprodukcí barevného leptu Jaroslava Šerých na přebalu a s cyklem šesti černobílých monotypů, doprovázejících básnický text.

    
      O znovuuvedení Jaroslava Šerých do sféry bibliofilských aktivit se zasloužili v roce 1978 Josef Runštuk a Karel Žižkovský vydáním jeho grafického cyklu Ordo amoris. Jedná se o cyklus deseti barevných leptů drobného formátu na pašijový námět, který vyšel jako 7. svazek malé řady edice Biblos. O dvě desetiletí později vytvořil umělec pro  velkou řadu edice Biblos grafický cyklus Zjevení svatého Jana (1998), sestávající ze sedmi velkoformátových barevných leptů se suchou jehlou. Soubor vydaný v celoplátěných deskách doprovází autorův text, objasňující na základě citátů z Apokalypsy náměty jednotlivých listů. Třetím dílem Jaroslava Šerých pro stejné vydavatele  jsou ilustrace básnické knihy Františka Daniela Mertha Zápisy z prodléní u kříže (1991), vydané jako 6. svazek jejich edice Sladké jádro srdce. Sugestivní meditativní verše katolického básníka a kněze inspirovaly grafika k šesti barevným leptům kombinovaným se suchou jehlou.
    Roku 1982 vydal Spolek českých bibliofilů pod názvem Verše tajného básníka výbor z lyrické poezie Hermora Lilii a spolu s editorem knihy Ivanem Slavíkem tak přispěl k rehabilitaci neprávem zapomenutého autora. Jeho metafyzické verše doprovodil Jaroslav Šerých třemi grafickými listy v technice leptu se suchou jehlou. Umělcova spolupráce se Spolkem pokračovala v roce 1994 vydáním výboru z básní Paula Verlaina v překladech Jaroslava Seiferta. Útlý Verlainovský výbor dostal název Popřejte sluchu něžné písni… a Jaroslav Šerých jej vyzdobil čtyřmi barevnými lepty se suchou jehlou. K miléniu roku 2000 vydal Martin Dyrynk jako 25. svazek své edice Slza esej biskupa Václava Malého Bilance naděje, doprovázený dvojicí barevných leptů Jaroslava Šerých.
     Dlouhodobá byla rovněž umělcova spolupráce s Lyrou Pragensis, vydávající své bibliofilské tisky v edici Polyhymnia. Roku 1981 vyšla  jako 18. svazek edice povídka Konstantina Paustovského Košík smrkových šišek se čtyřmi minuciózními mědirytinami  Jaroslava Šerých. Více než třicet let po vzniku souboru mědirytin na téma Mladých žen Františka Halase byl jeho autor vyzván, aby jej doplnil grafickými listy na námět Halasových  Starých žen  pro společné vydání obou básnických skladeb v jednom bibliofilském svazku. Pětice mědirytin Jaroslava Šerých z počátků jeho grafické tvorby se tak dočkala bibliofilského vydání v zajímavé konfrontaci s pěticí jiných mědirytin, vytvořeným v autorově zralosti roku 1986. Drobný svazeček básní Mé město, soubor veršů Jiřího Ortena věnovaných Kutné Hoře, který vydala Lyra Pragensis roku 1994,  vyzdobil  Jaroslav Šerých na frontispisu leptem se suchou jehlou.
     K básníkům umělcova srdce náležela nepochybně i Suzanne Renaud, kterou  Jaroslav Šerých, rodák z Německého Brodu, v mládí osobně poznal. Později sám sestavil bezejmenný výbor z jejích veršů v překladu Bohuslava Reynka a doprovodil jej souborem pěti působivých grafických listů v technice barevného leptu se suchou jehlou.  Bibliofilii s názvem Suzanne Renaud vydal ve své edici 33 roku 1982 František Janás. Nejčastěji  vstupoval Jaroslav Šerých jako ilustrátor do dialogu s poezií Vladimíra Holana. Pro bibliofilské vydání jeho poemy Noc s Ofélií (1996) nakladatelstvím Zdeňka Křenka Aulos vytvořil čtveřici barevných leptů se suchou jehlou. S vyslovením jména Holan vyvstává neodvratně v mysli i jméno Rainer Maria Rilke. Jeho Duinské elegie, bibliofilsky vydané roku 2002 v česko-německé mutaci nakladatelstvím Bonaventura  Vladimíra Beneše, doprovodil  Jaroslav Šerých souborem pěti virtuózních mědirytin.
    Podobně hluboký vztah jako k poezii poutal umělce v průběhu celého života také k hudbě. V jeho volné grafické tvorbě se tato láska odrazila v námětech několika listů (Stamic, Messiaen, Listy důvěrné, Zápisník zmizelého), v bibliofilské  oblasti potom spoluprací se Societas Martinů. V roce 1984 vydala Společnost studii Václava Holzknechta Cesta Bohuslava Martinů. Knížku vyzdobil  Jaroslav Šerých třemi barevnými lepty se suchou jehlou, grafikami miniaturních rozměrů a křehké lyrické krásy.
    Poslední práce Jaroslava Šerých pro bibliofilské kruhy se váže ke společnému vydání dvou  děl staroindického básníka Kálidásy Šest ročních dob a Oblak poslem lásky. Obě skladby v překladu ze sanskrtu od Oldřicha Friše vydalo roku 2005 Muzeum Boskovicka. Soubor sedmi grafických listů, vytvořených kombinovanou technikou barevného leptu, mědirytiny, suché jehly a rulety, je dokladem virtuózního ovládání různých hlubotiskových technik a současně důstojným vyvrcholením umělcovy tvorby v oblasti bibliofilií.

    V roce 2005 vydal Tomáš Janeček v nakladatelství Nibiru výbor renesančních Sonetů Michelangela Buonarroti a Vittorie Colonny. Jako výtvarný doprovod použil tisky ze dvou matric  Jaroslava Šerých z roku 1955. Mědirytiny, vytvořené v době autorových studií na Akademii, ale již technicky dokonalé a umělecky osobité, tak symbolicky nalezly definitivní uplatnění po uplynutí celého půlstoletí. Není snad náhodou, že mezi bibliofilskými tisky z umělcovy pozůstalosti jsou nejcennějším knižním unikátem právě Sonety, zachované ve skvostné, barevnou kůží intarzované vazbě Jana Perůtky z roku 2011.
    Jaroslav Šerých si byl vědom, že k autentické umělecké ilustraci nestačí pouze výtvarný talent a dokonalé zvládnutí řemesla. Neměl ostatně slovo ilustrace v oblibě a raději mluvil o doprovázení literárního textu, kterému je třeba se otevřít, nechat jej na sebe působit a vnitřně jej prožít. Jestliže opravdový básník usiluje pomocí slov vyjádřit to, co přesahuje jejich doslovný význam a je tedy vlastně nesdělitelné, měl by i umělec být veden podobnou ctižádostí zpřítomnit výtvarnými prostředky skutečnost, která se nachází hluboko pod povrchem pouhého vizuálního dojmu. Tento ideál následoval Jaroslav Šerých jako umělec i jako věřící člověk se ctí po celý život a celým svým dílem.
 
Obr. shora: Z grafického alba Apokalypsa, 1996, lept a suchá jehla, 295 x 195 mm; Z ilustračního cyklu F. D. Merth - Zápisy z prodléní u kříže, 1991, lept a suchá jehla, 193 x 135 mm; Z ilustračního cyklu Kálidása, 2005, lept, suchá jehla a mědirytina, 165 x 120 mm; Z ilustračního cyklu Suzanne Renaud, 1982, lept a suchá jehla, 185 x 115 mm; Z ilustračního cyklu F. Halas - Mladé ženy, 1955, mědirytina, 130 x 96 mm;

Jaroslav Šerých
27.2. 1928 - 23.3. 2013; studia: 1950 – 1957 Akademie výtvarných umění v Praze u prof. Vlastimila Rady a prof. Vladimíra Pukla, aspirantura u prof. Vladimíra Silovského.
Ocenění: 1962 čestné uznání – Metropolitní muzeum Tokio; 1970 cena Loisirs Jeunes, Paříž; 1971 hlavní cena v soutěži Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha; 1977 cena Premio grafico, Bologna; 1984 stříbrná medaile Biennale užité grafiky Brno; 1988 hlavní cena v soutěži Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha; 1999 Řád sv. Cyrila a Metoděje; 2003 cena za životní dílo, Masarykova akademie umění, Praha; 2005 Cena Rudolfa II., Masarykova akademie umění, Praha; 2008 medaile Za zásluhy, státní vyznamenání ČR...více: