|
A. C. Klíma: Od Boudníka k dnešku. Česká strukturální grafika / recenze výstavy
Fenomén drsnosti
Ve dnech 9.11 až 4.12 proběhla v Galerii Hollar výstava s názvem Od Boudníka k dnešku. Česká strukturální grafika. Kurátor výstavy Dr. Jiří Bernard Krtička představil kolekci děl jednotlivých autorů, kteří se zabývali nebo zabývají strukturální grafikou. Zakladatelskou osobností české strukturální grafiky je Vladimír Boudník (1924 - 1968).
Boudníkovy první pokusy se strukturální grafikou spadají do roku 1958, v roce 1959 pak vytváří i první grafické listy. Grafika vychází ze surovin, které měl Boudník, jenž skoro celý život pracoval jako dělník ve Středočeských strojírnách, v továrně k dispozici. Jednalo se o nitroacrylátový lak, písek, textilie a různé další odpady. Boudník tak přenesl svůj pracovní svět, svět který ho dennodenně obklopoval a který důvěrně znal, do světa uměleckého. Jeho vynález spatřil světlo světa právě v době, kdy do Československa začínal ze západních zemí pronikat informel využívající vrstvení nejrůznějších hmot v prostoru obrazu. Boudník však dospěl ke svému výrazu i technice naprosto nezávisle. Navíc je v grafice, na rozdíl od malby, v níž se například písek využíval nejméně od dob avantgardy, situace poněkud rozdílná, jelikož využití netradičních materiálů je determinováno technickou stránkou grafické produkce, a proto je jejich využití spojeno s vyřešením mnoha spletitých otázek.
Boudník svými grafickými technikami, vedle strukturální grafiky to byla i grafika aktivní a magnetická, výrazně ovlivnil českou výtvarnou scénu, zejména účastníky dvou neoficiálních výstav, Konfrontací, které se konaly v roce 1960. Jejími účastníky byli mimo jiné Jan Koblasa, Jiří Valenta, Aleš Veselý, Čestmír Janošek, Antonín Málek, Zdeněk Beran a Antonín Tomalík. Boudník navázal kontakty i s Jamesem Janíčkem, Pavlem Nešlehou, Eduardem Ovčáčkem a dalšími. Strukturální grafika zasáhla také tvorbu Rudolfa Aloise Zölnera, Dany Puchnarové, Jaroslava Šerýcha, Pravoslava Sováka, Romany Rotterové, Vladimíra Suchánka, Karla Vysušila, Miloše Urbáska, manželů Hladíkových a jiných. Nejsilněji však Boudník ovlivnil své spolupracovníky z továrny: Lubomíra Přibyla, Josefa Hampla a Oldřicha Hameru. Zatímco většina umělců techniku strukturální grafiky záhy opustila a hledala svůj vlastní způsob vyjadřování, poslední jmenovaný s Boudníkovými technikami pracuje i nadále, rozvíjí je a zdokonaluje až do dnešní doby. Hamera tak dokazuje, že strukturální grafika, která jakoby přesně zapadalo do své doby, nebyla s odlivem informelních tendencí ani zdaleka vyčerpána.
Kurátor výstavy pojal pojem strukturální grafiky ze širšího hlediska. Na rozdíl od Boudníka počítá mezi strukturální tvorbu i tisky z matric vytvořených odebíráním materiálu, z matric vytvořených deformací, tavením nebo spalováním hmoty, či přímé otisky přírodnin, předmětů a sypkého materiálů anebo tisky z negativních forem různých předmětů, a také pozitivních odlitků. K přehlídce Boudníkových vrstevníků a umělců narozených ve třicátých a čtyřicátých letech připojil i grafické listy mladších umělců, kteří ke strukturální grafice dospěli svými vlastními cestami. Mezi nimi například Šimon Brejcha, Eva Čapková, Patrik Hábl, Robin Kaloč nebo Lenka Vilhelmová. Zajímavá je také knižní tvorba manželů Krupkových, kteří ve svých autorských knihách využívají otisky přírodnin (chodbičky lýkožrouta, zrezivělé plechy).
Výstava je prvním pokusem snažícím se o souhrnný pohled na tento fenomén, který byl u nás v šedesátých letech velice silný. V rámci nejen československé, ale i světové grafické tvorby byly a jsou Boudníkovy techniky opravdu unikátní. V době informelu využívali západní grafici především techniky suché jehly, litografie a sítotisku, méně barevný dřevoryt nebo linoryt. Snad jedinou technikou, která Boudníkovu strukturální grafiku připomíná je technika karborundového tisku, kterou v roce 1967 představil francouzský malíř a grafik Henri Goetz. Hovoří se o tom, že potřeboval vývojové stádium deseti let, než se mu podařilo zhotovit první tisk. Pomocí karborunda, který je jako materiál známý již z konce devatenáctého století, vytvořil pastu, jíž pojednal tiskovou matrici a vytvořil na ní reliéf, který bylo možno po zaschnutí tisknout stejně jako strukturální grafiku (1). Techniku pak používal především španělský malíř, sochař a grafik Antoni Tapies.
Boudník je na výstavě zastoupen největší kolekcí strukturálních a magnetických grafik, je na ní představen jako silná tvůrčí osobnost, která rozhýbala naši uměleckou scénu šedesátých let. Zároveň je na výstavě dobře vidět i šíře možných způsobů práce se strukturou, jejich interpretací, jako i tvůrčí potenciál jednotlivých osobností. Výstava vypovídá ale i o tom, že strukturální grafika je aktuálním výrazovým prostředkem, se kterým pracuje celá řada mladších výtvarníků. Jedná se o příklon k přírodním, ale i technickým materiálům, o návrat k tomu, co nás obklopuje a ovlivňuje každý den, a tím i návrat sama k sobě. Struktura nutí k zastavení se, ke ztišení a naslouchání.
Výstavě byl vydán katalog z názvem Fenomén drsnosti. Česká strukturální grafika (nadace Hollar, Praha 2016) s úvodním textem J.B. Krtičky, s medailony a ukázkami prací jednotlivých autorů.
A. C. Klíma
PS: Když se podíváme k našim sousedům a přečteme si text Wolfganga Rotheho (2) v katalogu výstavy: Druckgrafik des deutschen Informel 1951 – 1963 – Grafika německého informelu 1951 – 1963, která se konala v roce 1975 v Norimberku, dozvíme se, že němečtí umělci se na konci padesátých let, věnovali grafice ve velice omezené míře, protože jim chyběly finanční prostředky, neměli pracovní příležitosti, trh pro grafiku neexistoval, a byli na rozdíl od francouzských umělců decentralizovaní. Prostě měli těžký život. A co Boudník? Finanční prostředky neměl žádné, tiskařský list, stejně jako válečky na navalování barvy si vyrobil sám v továrně. O trhu ani o pracovních příležitostech pro umělce Boudníkova druhu se v socialistickém Československu nedalo hovořit vůbec, zato bychom mohli mluvit o represáliích ze strany státu, ale i o příkořích, kterých se mu dostávalo každý den. Například nařčení z poruchy osobnosti, přičemž důkazem měly být Boudníkovy grafické práce. Ale on přesto dále pokračoval v tom, co bylo jeho posláním. Neměli bychom tedy jeho význam přestat marginalizovat a konečně na něj nahlédnou jako na osobnost světového významu, kterou by se byl býval jistě stal, kdyby... Jeho dílo, jak píše v katalogu J.B. Krtička, totiž evropských kvalit dosahuje.
Poznámky:
1)Bode, Katrin/Emonts-Hollex, Gabriele: Carborundum. Druckgrafik mit Relief, in: Althöfer, Heinz (Hrsg.): Informel. Material und Technik, Museum am Ostwall Dortmund, Dortmund 2004, s. 131 – 135.
2)Rothe, Wolfgang: Notizen zu einer Einstellung in: Druckgrafik des deutschen Informel 1951 – 1963, Norimberg 1975.
|
Vydáno: 02.12.2016 |
|
.gif)
