|
|
|
NG, Schwarzenberský palác, Hradčanské náměstí 2, Praha 1 -
Grafický kabinet
14. 9. - 4. 12. 2016
Marcantonio Raimondi, slavný grafik „božského“ Raffaela
Marcantonio Raimondi (kol. 1480 – 1534) je jediným grafikem, kterému Giorgio Vasari ve svém proslulém spise Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů věnoval samostatný medailon. Tato exkluzivita vypovídá o úctě, jíž se umělec těšil i jeho historickém významu.
Raimondi se vyučil u malíře a zlatníka Francesca Franci v Boloni. Rané grafiky vycházejí po stylové i technické stránce z umění severní a střední Itálie. Později Marcantonia výrazně ovlivnila tvorba záalpských rytců, především Albrechta Dürera. V letech 1506-1508 pobýval Raimondi v Benátkách, kde Dürerovy dřevořezy kopíroval. Důvodem nebyly jen finanční motivy, Raimondi německého mistra obdivoval a kopiemi se učil jeho techniku. Řadu kopií nicméně prodával jako Dürerovy práce, obsahovaly i umělcův monogram AD. Dürer se proti tomuto postupu bránil soudně, docílil ale jen zakázu, aby Raimondi používal mistrovu signaturu, kopírování a prodej kopií byl v této době běžný.
Kolem roku 1510 přišel rytec do Říma, v té době hlavního uměleckého centra Itálie i celé Evropy. Seznámení s Raffaelem (1483–1520), který byl s Michelangelem nejvýznamnější postavou tamního uměleckého života a jedním z nejobdivovanějším malířů své doby, vyústilo v dlouhodobou spolupráci. Malíř si Raimondiho pro jeho mistrovství zvolil za osobního rytce. Raffael si velmi dobře uvědomoval význam grafiky jako prostředku rychlého, levného a masivního šíření výtvarných kompozic a s nimi i slávy jejich tvůrce. Oba umělci pracovali v úzkém kontaktu, malíř dohlížel, aby výsledné grafické dílo odpovídalo jeho představě. Úspěch jejich rytin byl obrovský, staly se jedním z hlavních zdrojů šíření římské renesance. Inspirativní nepřestaly být ani po několika staletích, např. Édouard Manet kompozici svého přelomového plátna Snídaně v trávě převzal právě z Raimondiho grafiky podle Raffaelovy předlohy, Paridova soudu.
Raimondi pracoval většinou podle cizí předlohy, je proto pokládán za otce reprodukční grafiky. Po Raffaelově smrti v roce 1520 spolupracoval s dalšími umělci, zejména s Bacciem Bandinellim a Giuliem Romanem. Za rytiny s pornografickými scénami, které vytvořil podle Giuliových kreseb, byl v roce 1524 na rozkaz papeže krátce uvězněn.
Marcantonio opustil Řím nejspíš v roce 1527 po vyplenění města císařskými vojsky. Vrátil se zřejmě do Boloně. Jeho tvorba zahrnuje na tři stovky rytin. Rytec zásadním způsobem proměnil grafické umění v Itálii, na jeho tvorbu navázalo mnoho významných rytců – jako Marco Dente da Ravenna, Agostino Musi, Jacopo Caraglio a další. Raimondi patří mezi vůdčí postavy italské renesance.
Kurátorka: Blanka Kubíková
|
 |
|
NG, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 - Grafický kabinet
29. 8. - 27. 11. 2016
Georg Grosz a český TRN
„Svět, kde se zahálí, pije a žebrá“ ‒ výtvarnou kritiku společnosti, negativní stránky života velkoměsta, sociální rozdíly zrcadlí radikálním způsobem dílo německého umělce Georga Grosze. Bylo známé a rozšiřované v Čechách krátce po vydání nejznámějšího cyklu Ecce homo (Ejhle člověk, 1922). Grosz ovlivnil a inspiroval české tvůrce, zejména výtvarníky z okruhu satirického časopisu Trn. Jak konkrétně díla českých autorů ‒ Vojtěcha Tittelbacha, Františka Tröstera nebo Otakara Mrkvičky ‒ ve srovnání s grafikou Georga Grosze působí, může divák posoudit v Grafickém kabinetu. Vystavujeme díla z dvacátých let minulého století z fondu Národní galerie v Praze.
Kurátorka: Eva Bendová
Obr. vlevo: Vojtěch Tittelbach, Ch. Chaplin, akvarel, 1925
www.ngprague.cz
|
.gif)
