Karel Hynek Mácha: Máj. Jedna báseň, tři způsoby vidění 
Jiří Bernard Krtička

   „Následující básně jest oučel hlavní, slaviti májovou přírody krásu; k tím snadnějšímu dosažení oučelu tohoto postavena jest doba májová přírody proti rozdílným dobám života lidského,“ poznamenává na okraj svého  největšího básnického díla  Karel Hynek Mácha a o pár řádků níže ve svém výkladu pokračuje: „Pověst tedy čili děj básně této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho v báseň přijato, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba.“

   Zatímco první vydání Máje spatřilo světlo světa v roce básníkovy předčasné smrti 1836, první ilustrované vydání vyšlo teprve roku 1865 v nakladatelství Ignáce Leopolda Kobra s dřevoryty podle kreseb Bohuslava Kroupy. Během první poloviny  20. století se ilustrovaná vydání Máje stala součástí tradice. K dnešnímu dni existuje více než 300 vydání Máje, nepočítaje překlady, mnohá z nich s hodnotným výtvarným doprovodem. Mezi nimi najdeme i početná bibliofilská vydání s originálními grafickými listy a náročnou knižní úpravou a také ovšem různé knižní kuriozity, vydané třeba v jediném exempláři.
   V článku, publikovaném letos 30. dubna na webu Čítárny, označuje Ivo Fencl vydání nakladatelství Triáda z roku 2010 jako 297. českou edici Máje a vyvozuje z toho, že k dnešku počet vydání jistě překročil třístovkovou hranici. Neváhám se přiznat, že aktuální přesné číslo neznám a vzhledem k jeho značně nejisté a proměnlivé povaze mě ani nezajímá: jistý je jen jeho permanentní nárůst. Z pohledu historika umění je spíše než bibliografická statistika zajímavá knižní, a zejména výtvarná kvalita ilustrovaných vydání. Třem z nich jsou věnovány následující řádky.

   Již během prvních tří měsíců letošního roku představilo nakladatelství Ve stráni tři nová variantní bibliofilská vydání Máje. Jedná se o vydání v identické knižní úpravě, která se navzájem liší pouze výtvarným doprovodem z dílny tří  různých umělců: Pavla Piekara, Oldřicha Hamery a Evy Čapkové. Nakladatelství Ve stráni je rodinným podnikem manželů Lubomíra a Miroslavy Krupkových z Úval u Prahy. Zatímco jejich Ateliér Krupka si v minulých desetiletích vydobyl značný respekt a renomé v oblasti umělecké knižní vazby, nakladatelství Ve stráni pokrývá méně známou a dosud nedoceněnou ediční činnost manželů Krupkových, zahájenou roku 1997.  
   Podobně jako veškerá ediční produkce manželů Krupkových také všechna tři nová vydání Máje jsou bibliofiliemi, splňujícími nejnáročnější standard řemeslného provedení, a to od ruční výroby papíru přes typografickou úpravu po ruční sazbu a tisk.  Specialitou  Lubomíra Krupky je čerpání rustikálního ručního papíru, vyráběného z bavlněné vlákniny s použitím příměsí, které dodávají papíru lehké melírové zabarvení. Kniha s ilustracemi Pavla Piekara je vytištěna na papíře s šedým melírem, vytvořeným příměsí konopné koudele, další dvě knihy potom na modře melírovém papíře, vyrobeném s příměsí džínsoviny.
   Jednotná grafická úprava tří variantních vydání je neokázale účelná a střídmá, ruční sazba je provedena písmem Perpetua Monotype. V základním provedení jsou knihy formátu 317x196 mm nevázané, 18 volných neořezaných archů je vloženo v obálce z Krupkova ručního papíru, který se liší od papíru textových archů vyšší gramáží a barevností. Vnější ochrana knihy je zajištěna kartonovým pouzdrem. Jednotlivé varianty s různými ilustračními soubory jsou odlišeny barvou papírové obálky a originální grafickou vinětou na obálce.

Vydání Máje ilustrované Pavlem Piekarem.  Titulní list s vinětou v technice barevného linorytu

 
   Kniha ilustrovaná Pavlem Piekarem má obálku z šedého papíru a obsahuje šest barevných linorytů. Na titulním listu je otisknut emblematický linoryt s motivem vanitas (lebka, had, zkřížené kosti), který je v odlišném barevném provedení použit rovněž jako viněta na obálce.  Umístěním grafického emblému na titulním listu se kniha liší od ostatních dvou variant, kde je titulní list pojednán pouze typograficky. Dalších pět ilustrací v textu zobrazuje portrét Jarmily, portrét Viléma, gotické průčelí  pod oblačným nebem a dva krajinné motivy. 
   Linoryty Pavla Piekara jsou tištěny zpravidla ve čtyřech barvách a vyznačují se pro autora typickou křížovou šrafurou. První dva motivy se zcela přidržují tradiční ikonografie máchovských ilustrací: dívčí a mužská hlava jako portrét Jarmily a Viléma. Třetí grafika znázorňuje  patrně stěny žaláře, odkud „z mala okna vězně zrak zalétá“, a čtvrtá pohled na jezero z ptačí perspektivy.  Námět posledního listu – krajina s  křížem na pahorku v popředí  – evokuje opět jeden z tradičních motivů, třebaže kůl s popravčím kolem je nahrazen křížem. Výtvarné pojetí Pavla Piekara lze charakterizovat jako tradiční, tematizující dějovou linii básně.

Vydání Máje ilustrované Oldřichem Hamerou, svazek č.8, ilustrace na s. 35, monotyp

   Máj s výtvarným doprovodem Oldřicha Hamery je opatřen olivově zelenou obálkou, zdobenou dřevořezem, a obsahuje pět listů s originálními monotypy. (Každý svazek má zpravidla jeden list, nesoucí dva otisky drobnějších formátů, celkem tedy šest monotypů.) Dřevořez na obálce, vymykající se svou anekdotičností a rustikalitou výtvarnému stylu monotypů, znázorňuje Máchu v klobouku a kabátě s vlající šálou, putujícího krajinou na ulitě obřího hlemýždě.
    Monochromní monotypy v textu knihy náleží do rozsáhlé máchovské série, vznikající průběžně od poloviny osmdesátých let. Již v úvodu zmíněné vydání Máje z roku 2010 bylo ilustrováno devíti reprodukcemi monotypů z tohoto cyklu. Nové bibliofilské vydání  však obsahuje originální otisky monotypů, a tedy každý exemplář knihy je unikátním výtvarným artefaktem. Monotypy  jsou otiskem spontánní kresby špachtlí v barvě, naválené na umakartové matrice rozdílných formátů a náhodných tvarů. Navzdory tomuto gestickému zpracování barvy je výsledkem procesu překvapivě   jasná kompozice, evokující průhled enigmatickou, snově křehkou krajinou, dosahující často velké prespektivní hloubky.  
   Oldřich Hamera se tak připojil k proudu umělců, kteří pamětlivi básníkova varování, že „děj básně této nesmí se co věc hlavní považovati“, se pro ilustraci Máje zcela odvrátili od dějového syžetu k proměnlivým podobám májové krajiny a oblohy v cyklu denních dob. Touto cestou se vydal již František Kobliha ve svém dřevorytovém cyklu Máj, vydaném bez textu roku 1911. Meditativní atmosféru krajiny i hloubku hvězdného nebe, navodil mistrovským ovládnutím světel a stínů technikou jemných dřevorytových šrafur. 
   Z dalších ilustrátorů Máje, pokračujících v této přírodně-kontemplativní linii je třeba zmínit především Jaroslava Šerých a Pavla Sukdoláka. Roku 1965 vydalo nakladatelství Odeon báseň Máj s reprodukcemi černobílých monotypů Jaroslava Šerých. Umělec ve svém silně abstraktizovaném pojetí opakovaně tematizuje zrcadlení měsíce ve vodní hladině a naplňuje tak každodenní proměny krajiny jejich uvedením do kosmických souvislostí metafyzickým obsahem. Podobná souvztažnost mezi krajinou a vesmírem je příznačná i pro soubor barevných leptů s akvatintou Pavla Sukdoláka, kterým nakladateství Kniha-grafika-bibliofilie doprovodilo své  luxusní vydání Máje z roku 1996. Na rozdíl od Šerých je Sukdolákovo pojetí více konkrétní v detailu a zachycuje proměnlivou podobu krajiny v  celém cyklu denních a nočních dob, k čemuž účinně využívá bohatou škálu barev a barevných odstínů. 
   Monotypy Oldřicha Hamery navozují převážně tajemnou atmosféru nočních krajin: po západu slunce, před svítáním nebo za měsíční záře. Charakter krajiny evokuje nejen sopečné vrcholy Českého středohoří, ale i táhlé hřebeny Krnonoš nebo vápencové skalní věže v Dolomitech. Tematicky tak autor spojil motivy Máchova Máje s jeho Krkonošskou poutí i zápisky z cesty do Itálie.

Vydání Máje ilustrované Evou Čapkovou, ilustrace na s. 59, strukturální grafika