|
Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1
18. května - 30. června 2016
Alén Diviš, narozený 26. 4. 1900 v Blatě u Poděbrad, žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také u Františka Kupky. Z Čechů, kteří tam žili, byli mu nejbližší grafik a malíř František Tichý a hudební skladatel Bohuslav Martinů, první, kdo o něm později psal jako o velkém umělci.
Ve třicátých letech se Diviš odvrátil od dráhy nadějného modernisty a na základě úvah o základních otázkách života se vrátil k přírodní realitě a maloval, mimo jiné v severní Africe, pusté krajiny, zátiší s mrtvými živočichy a lidi z okraje společnosti. Tehdy se poprvé výrazněji projevil jeho soucit s bytostmi trpícími – lidmi stejně jako zvířaty. V Paříži se živil všelijak, mimo jiné jako čistič stok. První roky druhé světové války byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se dostal roku 1941, své vězeňské zkušenosti reflektoval malbami inspirovanými tím, co odsouzenci na smrt kreslili a psali na zdi cel, a těmito existenciálními obrazy se osobitě a zcela nezávisle přiblížil k tomu, čím tehdy zasáhli do dějin moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols.
Když skončila válka, vrátil se do Československa, usadil se v Praze a roku 1948 tam své newyorské práce s velkým úspěchem vystavil. Další výstava roku 1949 obsahovala jeho tehdejší malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena. Smrt, která v nich hraje podstatnou úlohu, stala se pak jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby.
V padesátých letech za komunistické totality byl navštěvován jen několika nejvěrnějšími přáteli, jako byl František Tichý, historik umění Jaromír Pečírka, básníci Vladimír Holan a Jaroslav Seifert a sochařka Hedvika Zaorálková. Ke konci života z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z fantastických povídek Edgara Allana Poea a nakonec z bible. Těmito malířsky pojatými kresbami, v nichž jeho umění šerosvitu a temnosvitu dosáhlo vrcholu, zařadil se mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel na následky válečných útrap 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo takřka zapomenuto. Znovuobjevil je a v sedmdesátých letech začal uvádět v obecnou známost Jaromír Zemina.
Výstava v Galerii Smečky je výjimečnou příležitostí seznámit se v jeho kurátorském vhledu s dílem Aléna Diviše. K výstavě vychází obsáhlá monografie, která je sumou Zeminova divišovského bádání. Jde o vzácnou příležitost poznat věčného outsidera a zároveň jednu z určujících osobností českého umění.
Reportážní fotografie z vernisáže výstavy
"Na vernisáži výstavy Alén Diviš (1900-1956) v Galerii Smečky měl hlavní projev kurátor Jaromír Zemina. Vzpomínal na Divišův dramatický osud ve vězení ve čtyřicátých letech, první poválečné výstavy a na osobní setkání. Nechyběl ani symbolický křest monografie o Alénu Divišovi a hudební závěr - opus Bohuslava Martinů."
Autor fotografií a textu: Josef Spurný
|
.gif)
