|
AJG zve na nové výstavy...
Jiří Sozanský, Eva, 1976, olej, 34,4 x 31,3 cm; © AJG |
|
Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům v Českých Budějovicích, U Černé věže 22
29. 1.−10. 4. 2016
Mozaika drobných radostí - Sbírka Evy Petrové
Eva Petrová byla jednou z předních historiček umění a kurátorek v České republice 1928 - 2012). Historik umění, její spolužák, kolega a přítel Jiří Šetlík vzpomíná na diskuse v širším kruhu studentů dějin umění a estetiky, při kterých Eva Petrová projevovala velkou bystrost ve svých úsudcích. V sedmdesátých letech se věnovala vlastní literární produkci - básním, které ráda psala a v nichž se vyzpovídala ze své samoty po předčasném odchodu přítele, estetika a historika umění Luďka Nováka, i další literární tvorbě. Po devětaosmdesátém roce se velice rychle začlenila do práce v obnovené Umělecké besedě, jejíž starostkou se později stala. V oné době pečlivě připravila na základě svého konceptu velkou jubilejní výstavu Umělecké besedy v pražské Městské knihovně. Eva Petrová byla odbornicí nejen na umělecká sdružení, jako Skupina 42 či skupina Trasa, ale i na dílo řady dalších významných autorů a nejen českých.
Během svého plodného života se jí podařilo shromáždit kvalitní sbírku děl mnoha předních českých umělců, například Františka Grosse, Jana Smetany, Františka Hudečka, Milana Grygara, Libora Fáry, Františka Hodonského a dalších. Proto tak zní i podtitul výstavy z této sbírky - Mozaika drobných radostí. Historik umění při své práci často naváže bližší vztah s autorem či autorkou, jehož tvorbou se zabývá a výsledkem přátelství, a někdy by se i dalo říci "na památku", je dar drobnějšího uměleckého díla. Často se tak děje i s věnováním, jako je tomu na zadních stranách některých vystavených děl.
|
V. Hejna, Žebrák, 1937, kresba tuší, akvarel, 260 x 207 mm; © AJG |
|
Bolestná melancholie -
Václav Hejna a expresivní tendence ve 30. letech 20. století
Václav Hejna (1914–1985) náleží k autorům, jejichž tvorba je obtížně uchopitelná. Mezi jeho juveniliemi vyniká především soubor, v němž rozpracoval několik motivů, které specifickým způsobem reflektují světovou hospodářskou krizi. Oproti jeho pozdější umělecké činnosti, která bývá většinou oprávněně marginalizována, patří tyto časné zvláštní kompozice k tomu nejkvalitnějšímu, co kdy bylo v Čechách vytvořeno.
Přestože byl Hejna již v minulosti interpretován především z pozic determinovaného realismu, je to sociální výlučnost, která Hejnu, ačkoliv sám pocházel z nuzných poměrů, staví spíše do role autonomního uměleckého pozorovatele. Jeho díla tak nemohou být jednostranně interpretována pouze v kontextu sociální kritiky, ale také na základě výtvarných východisek. V této figuraci variuje solitérní, do sebe pohroužené postavy, které jsou gestičností a kontrasty ostré agresivní barevnosti svérázným komentářem k revivalu expresionismu ve 30. letech v jeho syntetizujících tendencích, propojujících fenomenologii a psychoanalýzu. Snaží se postihnout a zobrazit nejhlubší bolest, k čemuž využívá jak afektivní expresivitu malířského projevu, tak tradiční ikonografii v posunutém významu (např. využití náboženských námětů a jejich posun k civilistnímu vyznění). Jeho postavy jsou zraněné jak na těle, tak na duši. Tato dvojsmyslnost a nejednoznačnost je pro umělce patrně i terapií, jíž se vyrovnává formou autostylizace i se svojí osobní situací.
www.ajg.cz
|
Vydáno: 27.01.2016 |
|
.gif)
