|
  
Hledání a nalézání
Galerie Dolmen - 3.9. - 30.9., Galerie Nová síň - 3.9. - 15.9.2013, Praha
Ačkoliv Dana Puchnarová (1938) patří ke klasikům české strukturální abstrakce spolu se Z. Beranem, A. Málkem, A. Tomalíkem, A. Veselým a dalšími, a i když její navazující tvorba představuje v českém umění jeden z nejpůvodnějších výtvarných projektů s osobitým myšlenkovým půdorysem, je to dílo v Praze relativně málo známé. Rozhodně by si zasloužilo velkou výstavu v Národní galerii. To by jistě dopomohlo k tomu, aby se tvorbě Dany Puchnarové dostalo plného zhodnocení ve všech souvislostech, kam zasahuje, nebo k nimž připojuje neobyčejně originální alternativy.
Krokem k nápravě se stala Dvojvýstava "Hledání a nalézání" Dany Puchnarové ve dvou pražských galeriích - Dolmenu a Nové síni, zahájená na počátku září. K významnému životnímu jubileu autorky. Originální byla již instalace, něco jako zveřejněný depozitář, s obrazy nejen na stěnách, ale i podél nich, na podlaze. To umožnilo rozvinout určitou koncepci v relativně velké šíři s řadou nových detailů mnohostranného vývoje autorčiny tvorby.
Zásadně je výstava členěna do dvou bloků. V Galerii Dolmen můžeme sledovat cestu od rané syntetizující stylizace reálného tvaru přes strukturální interpretace materiální podstaty krajiny až k symbolické řeči tragizující autonomní struktury a nakonec i k jejímu spojení s mysteriem geometrických obrazců. Připomeňme si, že Dana Puchnarová v řádu generační inspirace dílem B. Kubišty vytvořila i pár kubofuturistických maleb. Překvapí logika a především šiřeji pojatá výchozí zkušenost, která již v šedesátých letech vedla k tomu, že se v díle Dany Puchnarové stále více uplatňovala problematika abstraktního, volně geometrizujícího samoznaku. Odpovídalo to snaze vzepřít se tehdy aktuálnímu tragismu temných struktur a otevřít si cestu k jasnějším krajinám životního pocitu. Na významu nabývaly analogie s tehdejší Novou citlivostí, i když se dílo Dany Puchnarové stále vyznačovalo značnou dávkou osobité, symbolicky míněné, niterně sněné formové imaginace. Prvá část výstavy tedy nejen detailně mapuje jednu z nejpůvodnějších podob naší strukturální abstrakce, ale zároveň nabízí jisté východisko ze zdánlivě bezvýchodné existenciální varianty uměleckého údělu.
Je zřejmé, že autorka pojala prvou část výstavy jako dokument vývoje vedoucího k dnešku její tvorby. I ten má svou genezi, své odbočky, a jistě ne nezajímavé. Musíme si také připomenout, že mezi oběma výstavami by se také měl objevit myšlenkově náročný koncept symbolických alegorií - Utopeia, diktovaný zřejmě mimo jiné i desiluzemi pookupačního období. Směr k životnímu optimismu a k roli umění jako nejvyššímu bodu psychické, estetické a v jistém smyslu i morální terapie byl však již pevně vyznačen. V novější tvorbě tomu odpovídá práce s abstraktním pletivem jednotných tvarů a spojení světla čistým zněním barvy. Zcela originální je používání jemné malby na průsvitných papírech volně zavěšených v prostoru, navozující osvobozující estetickou kontemplaci. Za tímto projektem stojí řada autorčiných znalostí a úvah. Od J.W. Goetha přes F. Kupku až k dálněvýchodní filosofii. O tom všem nás informuje milá knížečka s bohatou vložkou reprodukcí autorčiných obrazů, kterou zároveň vydává galerie Dolmen - Malá knížka o čistých barvách.
Úhrn výstav je nejen mimořádný jako podstatný vhled do dějin naší nedávné umělecké současnosti, ale i jako osobitý projekt promyšlené, realizované a cíleně obrodné funkce výtvarného díla.
Jan Kříž
|
.gif)
