Teoretická část diplomové práce

Apocalypse Now

(Hommage to Sid Vicious, Edvard Munch, Jan M. Mach, Jake and Dinos Chapman)

2012/2013

Martin Mulač

Akademie výtvarných umění v Praze
Ateliér Grafika I.
VI. ročník

Vedoucí diplomové práce: prof. Jiří Lindovský

Apocalypse Now (Hommage to Sid Vicious, Edvard Munch, Jan M. Mach, Jake and Dinos Chapman)

Cyklus 7 ulic, 7 zastavení křížové cesty, 7 apokalyptických vulkánů

Reflexe:

    Jmenuji se Martin Mulač a studuji (val) v ateliéru Grafiky I. vedeného prof. Jiřím Lindovským. V ateliéru jsem působil celé studium. Celých šest let pracuji na svém grafickém vývoji. Přestože jsem nebyl na oficiální stáži, absolvoval jsem měsíční workshop v Lipsku, kde jsem ještě více přilnul ke grafice a rozhodl se soustavně pracovat na rozvíjení svých grafických a kresebných schopností. Vždy jsem se snažil přistupovat ke každému úkolu naplno a zodpovědně plnit zadané úkoly, které jsem s odstupem času začal chápat jako silný přínos a poučovat se ze svých chyb, které si student na AVU může a i musí dovolit. Chyby a nedokonalost mě vedla až k určité umanutosti stále na sobě pracovat a zdokonalovat se (v oboru). Nejsem technický typ, vždy jsem se snažil dobře pochopit a naučit se grafické techniky a nadále s nimi experimentovat a rozvíjet je (za dobu studia jsem přišel a i vynalezl určité své nové technologie, experimentoval jsem s nejrůznějšími materiály i velikostí formátů). Na začátku mého studia na AVU se u mě projevovala určitá roztržitost, snaha vytvořit co nejvíce prací, měl jsem tendenci dávat přednost vizuální podobě díla před myšlenkovou. Ke všem zpracovávaným tématům jsem dohledával historické souvislosti, četl knihy a viděl mnoho filmů, které se k daným tématům vztahovaly. To plně platí i pro mou diplomovou práci, kde se snažím o soulad mezi vizualitou a obsahem.

Téma:

    Ke své diplomové práci s názvem „APOCALYPSA NOW“ jsem si vybral téma, které mě již delší dobu zajímá. Ve své výtvarné činnosti při studiu na AVU i před ním jsem se věnoval zobrazování ztroskotanců v dnešním světě, ať už to byly postavy alkoholiků, drogově závislých, zlodějů nebo padlých žen. Každý z těchto lidí nese na svých bedrech kříž, pod kterým padá a znovu se pokouší vstát.  Ne vždy je jeho snaha úspěšná, někdy mu lidé pomohou, jindy se od něj s odporem odvrátí. Jejich utrpení ve mně asociovala utrpení člověka na kříži a tím i samotnou křížovou cestu. Moje práce však neobsahuje její atributy např. trnovou korunu nebo kříž, ale vyjadřuje její myšlenkové hodnoty.

Proces:

    Hloubka náboženských témat mě vždy fascinovala. Velmi na mě zapůsobil například film „Umučení Krista“ od Mela Gibsona. Jednotlivá křížová zastavení pro mě byla inspirací pro obrazy kritizující neřesti společnosti, které mohou být příčinou apokalypsy lidstva. Svých sedm prací jsem nazval „APOKALYPSE NOW“. Číslo 7 je také symbolickým počtem předpovězených výbuchů katastrof vulkánů, jež by mohly zapříčinit soudný den. (Nové Mexiko, Indonésie, Sibiř, Japonsko, Californie, Nový Zéland a Yellowstonský park). Kritika a absurdita dnešní doby je mým zamyšlení m nad budoucností dnešní společnosti (světa).

Prostředky:

    Cyklus se skládá ze sedmi černobílých krajin- ulic ve formátu 50x60 cm tištěných na papíře 100x70 cm. Každou krajinu – ulici jsem vytvořil ve 3 – 4 verzích. Vedlo mě k tomu hledání nejautentičtějšího výsledku. Zkoušel jsem i barevné varianty, od kterých jsem nakonec ustoupil, protože černobílá varianta se ukázala pro docílení mé vize tou nejlepší. Potýkal jsem se i s technickými a technologickými potížemi, které se dařilo s nabývanými zkušenostmi postupně odstraňovat a je využívat jako záměr či přednost. V cyklu je každý tisk originálem, především za to může jinakost a náročnost tisku, kde se nedá udělat tisk stejný.
    Na začátku své práce jsem hledal vhodné prostředí pro svých sedm zastavení. Zaměřil jsem se na pražské ulice, které mě zaujaly, nebo jsem k nim měl určitý osobní vztah. Vytvořil jsem velké množství fotografií ulic, které jsem poté pečlivě vybral. Fotografoval jsem je z několika pohledů a stran, a to v různých ročních obdobích i za proměnlivého počasí. 
 
Z tohoto množství fotografií jsem postupně vybral ty nejvhodnější. Fotografii jsem upravil v grafickém programu tak, aby byla co nejvíce blízká lineární černobílé kresbě. V další fázi své práce jsem se věnoval klasické figurální kresbě (postavy, portréty, zvířata). Kresby jsem pak naskenoval a upravil v grafickém programu. Takto upravené kresby jsem kompozičně vkládal do konkrétní ulice. Hotový obraz ulice jsem si nechal vytisknout na pauzovací papír jako podklad pro sítotisk. Vzniklý sítotisk jsem vytiskl na lino jako šablonu pro klasický linoryt, který jsem následovně vyryl. Při tisku vznikaly vždy dvě verze. První černobílý sítotisk, druhý linoryt. Na linorytu jsem aplikoval svou atypickou techniku tisku z výšky. Použil jsem zadní stranu v matrici jako hlavní tiskovou plochu. Používám papír, na který tisknu dvěma způsoby:

    1. Za vlhka – grafický obraz je méně čitelný, temnější a pomáhá mi oprostit se od popisnosti.

    2. Za sucha – grafický obraz je jemnější, světlejší, čitelnější a výraznější.

Souvislosti:

    Díla, která byla pro mě inspirující, jsou zahlcena množstvím figur v kontroverzních situacích – např. pijáci nebo opilí na zemi (Pieter Brueghel) nebo satan požírající hříšníky, různé formy deformací, kálející mučení hříšníci v pekle, odsouzeni k věčnému zatracení, metafory opilství, obžerství, lakoty, přetvářky atd. (Hieronymus Bosch). Dalším autorem, který mě ovlivnil, je Félicien Rops, a to svým výběrem kontroverzních žánrů, erotismem, sarkasmem až anarchistickým vysmíváním se různým situacím, ale také svou vynikající kresebností. U Ropse mě převážně ovlivnila jeho fascinace ženami, erotikou, anarchismem. Potom Bohuslav Reynek, kde je velmi inspirující světlo použité v grafice a Gustave Dore, u něhož také světlo hraje významnou roli. Zajímavé jsou také mé pokusy s šerosvitem inspirující se v nizozemské barokní malbě, kdy člověk při bližším zkoumání maleb dojde k postupnému odhalování situací, které nejsou na první pohled zřetelné. Za vzor, který mě ovlivnil řemeslně i obsahově, považuji cyklu dřevořezeb Albrechta Dürera
(Apokalypsa – inspirace i pro můj název a příchod apokalyptických jezdců na svět a jejich proniknutí do společnosti jsem metaforicky převedl do dnešní doby). 
 

Dále mě ovlivnilo mistrovské rytectví Maxe Švabinského či Josefa Váchala. Nedílnou součástí mé tvorby je experimentování, hledání nových možností v grafice jako u Vladimíra Boudníka (určitá podobnost a snaha vymyslet něco svého, jiného, atypického). Inspiračními zdroji pro mě byly počátky světelné fotografie a později obrázky Jindřicha Štreita (živelné a reálné zachycení světa opilců a lidí na okraji společnosti) či zdánlivě nekvalitní přeexponované momentky Františka Tichého. Inspiračním zdrojem bizarnosti, absurdity, byli pro mě
autoři – Francisco Goya (především jeho grafické dílo a cyklus Los Caprichos – strom oběšenců (ztvárnil jsem převážně v 7. ulici), noční můry, mučení atd. Podobně jako Martin Gerboc (kontroverzní zobrazení neonacistů, odkaz na Goyu, temná stránka lidských tužeb a vášní) a sochařské dílo Jake and Dinos Chapmanů (zde pro mě byla inspirující absurdita a zahlcenost směsicí různě bizarních situací s odkazem a podobenstvím např. na Goyu, Bosche…(strom oběšenců) či ukřižování (ukřižování maskota fast foodu…) a používání fašistů jak živých, tak mrtvých většinou týrající jiné lidi, kopulující mezi sebou nebo zvířaty, deformované či jinak postižené lidi, v pozadí s atomovým hřibem a malujícím Hitlerem. Inspirací různých zvířecích anomálií a bizárních kopulací pro mě byl fotograf Joel Peter Witkin. Dalším podstatným článkem mé tvorby je ztvárnění punkové kultury. Slovo punk, známé již z dob Shakespearových, označuje něco nekvalitního, bezcenného, syrového, velmi osobitého, procítěného, určitou revoltu, nesoulad se systémem a celkovým děním (záměrně používám punkáče do důležitých pozic – v tomto cyklu spojené s křížovou cestou, v pozici Krista). Oba tyto extrémní směry provázejí celý můj cyklus – např. znázornění A. Hitlera s opilými prostitutkami a punkové ikony Sida Viciouse. Mým zdrojem není jen výtvarné umění, ale i literatura a film. Z literatury mě nejvíce ovlivnili autoři: Edgar Allan Poe (a to především jeho hororové povídky – Král Mor, Anděl pitvornosti…), Charles Bukowski (především syrovost a věrohodné popsání jak opileckého stavu mysli a skutků, tak i život s touto drogou a obyčejná všednost opileckého světa - Škvár, Šunkový nářez…), Guy de Maupassant (nespoutaný, citlivý a také dobře chápající lidská provinění ať už v próze Opilec, či odkaz nehasnoucí lásky v povídce Hrob, přes zpočátku humornou, avšak záhy děsivou povídku Svatý Antonín). Charles Baudelaire (Květy zla, Báseň o hašiši). 
Z filmové tvorby čerpám taky často inspiraci, a tou nejzajímavější pro mě byly filmy: Kanárek (debut Viktora Tauše), zapůsobil na mě jak formou, tak obsahem. Jedná se o autoportrét z heroinového prostředí a cestě zpět (a la křížová cesta), Umučení Krista (naturalisticky znázorněné poslední hodiny života Ježíše Krista umocňují prožitek utrpení naplno, režie Mel Gibson), Zjevení (tento film od Briana Gilberta byl pro mou práci inspirující spíše pointou, kde jsou odsouzeni k věčnému zatracení lidé, co měli potěšení ze sledování ukřižování Krista, a tak se zjevují u blížících se katastrof. Použil jsem tuto myšlenku s tím, že jsem do každé ulice dal jednu či několik postav již mrtvých, kteří doplňují chaotickou apokalyptickou situaci ve městě).

    Na závěr bych chtěl podotknout, že téma mé diplomové práce není ještě zcela vyčerpané ani uzavřené. Plánuji se k němu v budoucnu vrátit či na něj navázat v jiném kontextu či díle. Zatím považuji za uzavřený cyklus 7 linorytů, a jelikož mi byl letos od nadace Arbor Vitae přidělen grant na realizaci grafického alba, budu uvažovat i o možné rozšířené verzi. (Jelikož do sedmi prací se nepovedlo bohužel vměstnat všechny mé inspirační zdroje a ulice). Osobně jsem s výsledkem spokojen a je pro mě motivací k další práci. Bylo to pro mě přínosné z několika důvodů. Jedním z nich bylo opětovné cílené kreslení, dále tiskařské práce spojené vždy s překonáváním drobných nedostatků a zdokonalování svých tiskařských dovedností. Osvojil jsem si propojování obsahu s formou. Vyzkoušel jsem práci i s jinými médii-fotografie a počítačová grafika. Soustředění na diplomovou práci mě naučilo určité zdrženlivosti, neodbíhání k jiné tvorbě, disciplíně a pokoře.
 

Martin Mulač - popis jednotlivých ulic (text +)

1. Apocalypse now I. (Maniny)

Pán Ježíš padá pod křížem poprvé. (3)

Apokalyptický obraz pražské ulice. V pozadí došlo k erupci jednoho ze sedmi vulkánů. V popředí podpírán Kristus, který je zmožen ranou alkoholu a upadá poprvé pod jeho tíhou k zemi. Ostatní postavy okolo padly pod tíhou alkoholu, či náhodně postávají a přihlížejí začínajícímu chaosu. V pravém rohu vše mlčky pozoruje mrtvá zpěvačka Amy Winehouse, která si krátí chvilky před zkázou pokuřováním hašiše.

2. Apocalypse now II. (Florenc)

Pán Ježíš padá pod křížem podruhé.(7)

Zmožen množstvím alkoholu. V záchranném gestu se nad ním sklání policista. V popředí sleduje náš pohled postava Jana Macha, za kterým se odehrává směsice situací a prochází osudová (femme fatale) nevěsta, či z druhé strany pozorující punkerka. V pozadí apokalyptičtí jezdci – HLAD, VÁLKA, MOR, SMRT

3. Apocalypse now III. (U Lesa, Praha 4 – Lhotka)

Opilý mladík je smířen s trestem za výtržnictví – Pán Ježíš přijímá kříž (2).(pozoruje ukřižovaného muže na vratech).

Zde máme výjev z křížové cesty spíše v pozadí, tiše pod silnou dávkou heroinu celou scénu pozoruje i Amy Winehouse. Dále nám vylézají na povrch neřesti. Např. v podobě Hitlera popíjejícího s dvěma prostitutkami po levé straně a vzdávajícímu holt přijíždějícímu apokalyptickému jezdci (Válce), se smrtkou v pozadí. Na pravé straně vidíme punkový páreček vracející se z vydařeného koncertu a cestu si zpestřují erotickými zastávkami opřeni o lampu (autoportrét), či postavou Sida Viciouse v pozadí nebo močícího muže u zdi. Ve středu grafiky se nachází výjev znásilnění s přihlížejícím opilým alko-démonem a závěrečným vyústěním celé scény je odkaz na Edvarda Muncha v rohu na pravé
straně – slavná postava z obrazu Výkřik!

4. Apocalypse now IV. (Letná – Sparta)

Příchod moru (apokalyptického jezdce v pozadí) Pán Ježíš padá pod křížem potřetí (9)opilec leží na zemi v delíriu, jeden policista mu dává první pomoc, druhý přihlíží vulkánu vznášejícím se postupně na obloze a volá vysílačkou o pomoc, další policista šňupe kokain ze země, dále jsou zde postavy přihlížející pádu Krista potřetí, po levé straně v popředí creckem zhuleného neonacistu, v pozadí punkerka zvracející levné víno a dominujícím portrétem Sida Viciouse (ze Sex Pistols, basista ufetoval se v 21 letech) ve svém typicky sjetém gestu. Na tribuně jsou i poslední ultras připravení podle svých pravidel přivítat chaos na ulici.

5. Apocalypse now V. (nádraží Holešovice)

Šimon kyrenský pomáhá pánu Ježíši nést kříž.(5)

Opilý muž na pokraji smrti – punkáč na zemi má těžký absťák a není schopen se sám hýbat, pomáhá mu opilý skin, který pod pokynem přihlížejícího sekuriťáka vykonává jakoby pomoc ve smyslu nesení Kristova kříže. Dále je zde odkaz na erotiku ve spojení i se ztvárněním mistra v kresbě prostitutek Henriho de Toulouse Lautreca či vrávorající dvojicí Charlese Bukowského s jednou z jeho milenek, v pozadí s několika postavami (nevěsta s ženichem, exhibicionistou, močící slečna, umučený na plotě, objímající se pár, kopulující pár na zemi), dominuje portrét Edgara Allana Poea po levé straně s lahví v ruce a havranem na rameni. Na nejvyšším bodě budovy Holešovického nádraží potom chce zachránit chlapec svět obětováním kohouta (kohout plaší smrt).

6. Apocalypse now VI. (Ortenovo náměstí)

Pán Ježíš potkává svou matku (4) zoufalství matky nad synem – opilcem

Zde je určitá zahlcenost předzvěstí blížícího se konce, Kristus je zde stranou v pravém rohu podpírán kamarádem (skinem, Kristus punkáč). Najednou je vytržen z veselé opilecké zábavy spatřením své matky (prostitutky), která je za podpory své opilé kamarádky strážníkem městské policie vlečena pryč, v pozadí se o  lampu opírá muž zvracející z přemíry vypitého alkoholu.

Matka si na okamžik uvědomí, co je doopravdy ona zač a snaží se nataženým gestem ruky obejmout syna, ten však jen přihlíží a čeká. Okolo všemu mlčky přihlížejí ukřižovaní mučedníci v pozadí se svatebním párečkem, krásnou ženou, pijáky a portrétem Joela Petera Witkina (odkaz zde je na zvířata, kopulující pes s kachnou či mrtvý kůň zapletený v pneumatice - bizarnost zvířat). Po boku s Alfredem Hitchokem a ve středu s dominující postavou v silném delirium zkázy se zakrváceným obličejem můj kamarád a kolega Luboš Vetengl. Na levé straně nás upoutá gestem zvednuté ruky drobná bílá postava, která se objevila v okně potemnělého domu.

7. Apocalypse now VII. (Žižkovský tunel)

Tělo pána Ježíše sňato z kříže (13) – tělo opilce vlečeno do tunelu (očistec?), Krista (punkáče) nesou na mol zpitého extrémisti z obou stran, jak fanatický pravicový neonacistický radikál, tak z druhé strany za nohu táhne fanatický levicový anarchistický punkáč s kohoutem a heslem na zádech No Future (bez budoucnosti). Tomuto výjevu je nejvíce nakloněn a vzdává gestem ruky hold obtloustlý fašista. Tato závěrečná grafika je poctou Dekadenci. Napovídají tomu už vévodící ikony dekadence, po pravé straně jeden z otců dekadence Charles Baudelaire a po levé straně kurátor a teoretik Otto M. Urban (alias DJ Satan), dále po levici Jake a Dinos Chapmanovi a David Lynch. V pozadí alko-delirium a alkoholky. Dalším odkazem zde je po pravé straně souboj apokalyptického jezdce (smrtí rozsévající strach a chaos) v souboji s poslední skupinkou strážců pořádku a zákona. Klidným momentem je tu dívka v pravém kraji obrazu, klidně pozorující celou tuto bizarní scenérii. Mimo to jsou zde opět kopulující zvířata (králík, slepice, dvě opice) a metafora opilce ožralého jak prase s prasečí hlavou. Přímý odkaz na Goyu a Kubina je zde ve stromu s oběšenci na pravém kraji obrazu (Goyův grafický list Oběšenci).

V naději zde je žena vystrkující na obdiv blížícímu se konci prsa, či pár stojící na parapetu okna a pouštějící bílou holubici (obětují ji). Žižkovský legendární tunel strachu s pachutí smrti může však být i možností, že na konci tunelu nemusí vždy být jen tma (tunel zde má pro mě symboliku i určitého vzkříšení, znovuzrození, změny, naděje).

Obr. nahoře zleva: 1 a 2 - Apokalypsa now I., II.  linoryt, 100 × 70 cm, 2012; 3-7 - Apokalypsa now III. - VII., linoryt, 100 × 70, 2013; obr. dole zleva:  8 - Apocalypse now I. (Hommage à Amy Winehouse), sítotisk, 100 × 70, 2012; 9 - Apokalypsa now II.(B)(Hommage à Jan Mach), sítotisk, 100 × 70, 2012; 10- Apokalypsa now III. (Hommage à Edvard Munch), sítotisk, 100 x 70, 2012; 11- Apokalypsa now IV. (Hommage à Sid Vicious), sítotisk, 100 x 70, 2013; 12 - Apokalypsa now IV. (Hommage à E.A.Poe), sítotisk, 100 x 70, 2013; 13 - Apokalypsa now VI.(Hommage à J.P.Witkin), sítotisk, 100 x 70, 2013; 14 - Apokalypsa now VII.(Hommage à brothers Chapman), sítotisk, 100 x 70, 2013; © Martin Mulač


Martin Mulač 
( nar. 9. 3. 1988)

   "Vystudoval jsem Střední uměleckou školu designu v Čakovicích, obor propagační výtvarnictví, propagační grafika. Od roku 2007 studuji v ateliéru Grafika I. – škola profesora Jiřího Lindovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studií jsem se zúčastnil výtvarných symposií v Lipsku a Hradci Králové, litografického workshopu na AVU vedeného Ingrid Ledent a řemeslného symposia v Oucmanicích, kde jsem prezentoval linoryt a sgrafito.
   Na několika projektech jsem získal rovněž zkušenosti s tvorbou grafického alba a knižní ilustrace. Prvním z nich byla realizace návrhů ilustrací a jejich tisk pro knihu Jiřího Haubera - Kabbala poeti (2011). V loňském roce jsem se spolupodílel na tisku bibliofilie Davida Cajthamla Lesní kresby a tisku grafického alba Hommage ? Wittlich (k výročí 80. narozenin prof. Petra Wittlicha), v němž je také zastoupen můj grafický list inspirovaný obrazem Jakuba Schikanedera. Obě realizace byly provedeny na losinském papíře. Podílel jsem se i na menších grafických pracích např. vytvoření Pamětní grafiky pro Masarykovu univerzitu v Brně (2009). V současné době spolupracuji na tvorbě grafického alba s konceptuálním umělcem Janem M. Machem.
   Mám zkušenosti se všemi grafickými technikami - tisk z výšky (linoryt, dřevoryt), z hloubky (lept, akvatinta, mezzotinta, suchá jehla) a plochy (sítotisk, serigrafie, litografie). Ve své tvorbě preferuji převážně kresbu, malbu, grafiku, od klasické formy k přesahům s jinými médii. Vždy se snažím důkladně seznámit s danou technikou a dále hledat nové možnosti jejího využití. Jelikož mám už dobrou zkušenost s klasickým tiskem, hledám a soustavně pracuji na vlastních tiskových technikách, které různě kombinuji a snažím se vytěžit z dané techniky maximum. Jako tiskový materiál používám nejen papír, ale i netradiční materiály - plátno, fólii, sklo, koberec, sádra... - s nimiž je možné ještě dále pracovat. Tím chci dokázat neomezené možnosti tohoto (grafického) média.
   Jelikož mám již určité zkušenosti z workshopů a také s přípravou k talentovým zkouškám na Aumělecké školy, rád bych nabídl své zkušenosti ve vašich kurzech. Nabízím časovou flexibilitu, spolehlivost, seriózní jednání a individuální přístup. Mám dobré komunikativní schopnosti a přátelské vystupování.
   Ukázky mých prací a další podrobnější informace je možné zhlédnout na mých webových stránkách: www.martinmulac.cz "

Biografické údaje: