Christie´s New York, Rockefeller Plaza, New York, USA
1. května 2012
Paul Cezanne (1839-1906), Joueur de cartes (Hráči karet), 1892-1896, akvarel na papíře, 46,7 x 30,5 cm; Položka č. 5 byla vydražena za 19,122,500 USD, vyvolávací cena: 15,000,000 - 20,000,000 USD.
Cézannův soubor pěti maleb Hráčů karet, které můžeme zařadit do první poloviny 90. let 19. století, patří již dlouho mezi nejvýznamnější a nejkrásnější díla, která kdy malíř vytvořil. Dále se počítají mezi největší umělecká díla západního umění vůbec; Gustave Coquiot, jenž v roce 1919 publikoval první Cézannovu biografii, zašel tak daleko, že je prohlásil za „nejkrásnější umělecká díla na světě.“ (cit. katalog výstavy, 2010, s. 15.) Nancy Iresonová a Barnaby Wright, kurátoři výstavy Cézannových Hráčů karet, uspořádané v roce 2010 v Courtauld Gallery, Londýn, hovoří bezpečně o moderním konsensu, když uvádějí:
„Soubor má výjimečné postavení v celém Cézannově životním díle. Obrazy Hráčů karet jsou jeho nejdůležitější zakázky, které tradičně nazýval žánrovým námětem. Jeho značné úsilí v kombinaci s faktem, že dvě plátna patří mezi největší, která kdy namaloval, naznačuje, že se tento projekt stal hlavní umělcovou výpovědí. V tomto ohledu jsou Hráči karet srovnatelní s jeho souborem Koupající se ze stejného období… Tato série bývá často oslavována jako vrchol jeho úspěšné tvorby… Stejně tak sehrávají jeho malby důležitou roli v utváření Cézannovy posmrtné pověsti… Méně než dvě desetiletí po umělcově smrti se jeho práce stala kultovní.“ (tamtéž, s. 15 a 25.)
Z pěti maleb v souboru Hráčů karet zůstává pouze jedna v soukromém držení (Rewald, č. 710). Mezi osmi dalšími obrazy rolníků a dělníků, které jsou přímo spojovány s pěti kompozicemi Hráčů karet, jsou rovněž zobrazeny podobné žánrové postavy, na kterých Cézanne pracoval souběžně v průběhu 90. let 19. století; opět jen jedna zůstává v soukromých rukou (Reward, č. 705.) Sedm kreseb a akvarelů, které Cézanne vytvořil jako studie pro Hráče karet, jsou známé – tři z nich jsou umístěny v soukromých sbírkách. Mezi těmito díly na papíře je přítomná i Joueur de cartes, jejíž nabídka v prodejním katalogu je další pozoruhodnou kapitolou, ve které došlo k náhodnému sledu událostí, které se udály od zahájení výstavy v Courtauld Gallery v říjnu roku 2010. Tento působivý akvarel, klíčové dílo mezi jeho studiemi, byl ve sbírce jedné rodiny více než sedmdesát let a od roku 1953 jej nebylo možné vidět na veřejných výstavách.
V roce 1902 oznámil Julovi Borlymu, návštěvníku Aix-en-Provence: „Tady jsem se narodil; Tady také zemřu… Dnes se vše mění, ale ne pro mě. Žiji ve svém rodném městě a znovu objevuji minulost ve tvářích lidí mého věku. Nejvíce ze všeho se mi líbí výrazy lidí, kteří dospěli bez drastické změny svých zvyklostí, jež jdou ruku v ruce se zákony času… Vidíte toho starého majitele kavárny pod korunou stromů? Jaký má styl!“ (citováno v M. Doran, ed., Hovory se Cézannem, Berkeley, 2001, s. 23.) Cézannovo zkoumání námětu hráčů karet a jeho zájem o nezávislé žánrové postavy, kterými se nejintenzivněji zabýval v 90. letech 19. století, dokládají jeho touhu vnořit se do světa měšťanů, mezi nimiž vyrostl a mezi nimiž se stále pohyboval; snažil se vypodobnit tuto společenskou vrstvu v obrazech obvyklých lidských činností, které zachycují stejné stanovisko ve své stálosti, trvání a neměnnosti uprostřed pomíjivosti měnícího se světa, který nalezl při malování krajiny a zátiší zkomponovaných z rychle se kazících předmětů/surovin.
Téma ostatních postav, které Cézanne promýšlel na začátku 90. let 19. století, se soustředilo na koupající se v krajině; v těchto malbách popisuje zcela jiný svět, jednou to byl idylický a zidealizovaný svět, svět lesku a třpytu v kontrastu ke každodennímu životu a starostem, kam vstupuje do fantazie nadčasový, klasický Arcadius. Ve výběru svých žánrových námětů na druhou stranu líčí mužský svět, místo, kde se může setkat s pokornými a obyčejnými lidmi, polapenými svými světskými myšlenkami a každodenní aktivitou, které nebyly odlišné od jeho vlastních; bez ohledu na otázku jeho vzrůstajícího společenského významu ve vztahu k ostatním. Aby pronikl do osobnosti těchto typů, musel Cézanne cítit příslib hlubšího proniknutí do lidské podstaty a do sebe samého; zde byla konfrontace s realitou, která by mohla vést k hlubšímu odhalení tajemného vztahu umělce, jeho světa a jeho díla. Philip Conisbee a Denis Coutagne o tom napsali:
„V 90. letech 19. století se Cézanne vrátil k tématu pracujících, zahradníků a zemědělců, ať už jednotlivců nebo skupin, které pózují pro sérii Hráčů karet… Introvertní a melancholická atmosféra těchto skupin lidí a jednotlivců jako Kuřák (Rewald, č. 756, obr. 8) zachycuje skutečnost, že si v posledním desetiletí svého života Cézanne uvědomuje temnou perspektivu své vlastní smrtelnosti. Bezpochyby se takto odvolává na svůj špatný zdravotní stav, který se zhoršoval od doby, kdy mu v roce 1890 určili diagnózu diabetes. Stín smrti poskytuje vysvětlení pro jeho obrácení ke katolické víře… Jeho cílem bylo zprostředkovat vnitřní tíživé pocity osobám zklamaným osudem…“
(Cézanne v Provence, katalog výstavy, National Gallery of Art, Washington, D. C., 2006, s. 16-17 a 89)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
