Dr. Anton Randa představuje polozapomenutou osobnost kulturní historie Jablonce nad Nisou. Tento lékař, jenž celý svůj život zasvětil kromě svého povolání ušlechtilé zálibě sběratelství, patřil na přelomu 19. a 20. století k bohaté intelektuálně založené vrstvě obyvatel, která s oblibou shromažďovala grafická díla starých mistrů. Ojedinělost jeho kolekce spočívá v tom, že se jedná opravdu o velmi rozsáhlou sbírku. Takové sběratelské aktivity byly vždy soustředěny do center, jako jsou Praha a Brno. Ovšem severočeský Jablonec nad Nisou, který těžil z obchodu s bižuterií a skelnou kompozicí, v té době patřil k velmi bohatým městům. Proto nepřekvapí, že se s takovou osobností setkáváme právě zde. V posledních několika letech se snažíme o rehabilitaci Randovy osobnosti, protože jablonecký lékař upadl rychle po své smrti v zapomnění, a o odborné zpracování celé jeho sbírky, která je od roku 1953 pevnou a nedílnou součástí sbírky grafiky Oblastní galerie v Liberci.

Rod Dr. Antona Randy pocházel z tehdy česko-německého města Domažlice. Zde se také Anton Randa 14. října roku 1864 narodil. Brzy se ale s rodiči přestěhoval do Liberce. Po ukončení páté třídy obecné školy přešel na liberecké německé reálné gymnázium, kde studoval v letech 1875 až 1883. Díky dobrým studijním výsledkům a projeveným schopnostem pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni. Patrně zde získal vášeň pro sběratelství.
V roce 1895 se Anton Randa přestěhoval do Jablonce nad Nisou a otevřel si zde soukromou lékařskou praxi. Jako lékař si získal pověst filantropa, neboť léčil i nemajetné pacienty. Jeho pověst lidumila z něj učinila v místě, kde působil, známou a váženou osobnost. Ale o jeho zálibách, sběratelství a fotografování, kterým se věnoval se vší vážností, byli spraveni jen jeho nejbližší přátelé a ti, kdo s ním sdíleli podobné zájmy.

Na začátku 20. století žila v Jablonci nad Nisou řada bohatých průmyslníků a exportérů, kteří se rádi obklopovali výtvarným uměním a starožitnostmi. O jejich sbírkách toho však dnes víme jen velmi málo. I dalším představitelům vyšších společenských vrstev – lékařům, právníkům, vysokým úředníkům či architektům – bylo umění blízké. Samostatnou skupinu tvořili profesoři místní uměleckoprůmyslové školy – sochaři, medailéři, malíři a umělečtí řemeslníci. Z těchto kruhů vycházeli lidé s nejuvědomělejším vztahem k umění a opravdoví sběratelé.
Velmi cenným svědectvím, které přináší důležité informace o Randovi jako sběrateli, je stať jabloneckého knihkupce Franze Lutze, která vyšla jako vzpomínka v místním tisku po Randově náhlém úmrtí. Ten v ní vzpomíná na Antona Randu jako na sběratele starých tisků, hlavně mědirytin, s pověstí skutečného odborníka vybaveného vyhraněným úsudkem a důkladnými znalostmi dějin umění. Svou grafickou sbírku neustále rozšiřoval, účastnil se aukcí a dokupoval chybějící kusy nejen v Lutzově knihkupectví, ale také při svých četných cestách po Evropě.

Staré tisky nebyly tím jediným, co Anton Randa sbíral; zajímal se též o umělecké šperky, polodrahokamy nebo minerály. Měl k tomu obsáhlou knihovnu. Nebyl jen pasivním sběratelem, o svou sbírku všestranně pečoval. Dokonce se zabýval restaurováním starých tisků a dosáhl v této činnosti údajně pozoruhodné úrovně. Také se vážně a systematicky věnoval amatérskému fotografování.
Před odchodem na frontu v roce 1915 sepsal Anton Randa poslední vůli, v níž odkázal své sbírky veřejným institucím. Z bojišť se vrátil domů do Jablonce, ale konce první světové války se nedožil. Zemřel náhle a překvapivě, v pouhých čtyřiapadesáti letech, na zástavu srdce. Na svůj hrob si přál umístit text, který můžeme považovat za Randovo životní krédo: Der Menschheit / zu nützen / war sein / Bestreben (Usiloval být prospěšný lidem).
V jeho duchu se Randa rozhodl věnovat své umělecké a historické sbírky jabloneckým a libereckým muzeím a školám. Finanční prostředky pak určil na založení a provoz lidové knihovny a čítárny v Jablonci nad Nisou.

Ač na přelomu 19. a 20. století nepatřily Čechy v oblasti sběratelství a mecenášství k progresivním, tak přeci se tu udržela tradice, která se v průběhu let rozšířila ze šlechtických kruhů mezi právníky, lékaře a majetné měšťany s kulturním rozhledem. Předměty sběratelského zájmu zůstaly stejné – mince, porcelán, miniatury, knihy, grafické listy. Sběratelé do svých sbírek zařazovali jak obrazy holandských malých mistrů, díla českých a německých autorů 19. století, tak i práce současníků. Vedle toho se rodil nový typ sběratele. Ten se soustředil výhradně na podporu současného umění. Pokud byly v tomto období zakládány nové sbírky, tak v nich jednoznačně převládala grafika německých, italských a nizozemských mistrů 15.–17. století. V osobnosti Antona Randy se tak spojovaly všechny tři typy sběratele – ne zcela vyhraněný milovník umění, poučený sběratel i podporovatel současného umění.
Nejcennější část uměleckých sbírek Anton Randa odkázal Severočeskému uměleckoprůmyslovému muzeu v Liberci. Jednalo se o rozsáhlou grafickou sbírku obsahující díla německých, holandských, anglických, italských a francouzských autorů 15. až 19. století. Samostatnou část této sbírky tvořily topografické ilustrace. Dále byla libereckému muzeu předána Randova sbírka secesních šperků a dalších ozdobných předmětů.

Randova grafická kolekce se svým charakterem nevymykala dobovým zvyklostem. Obsahovala populární tisky starých mistrů, např. Jacquese Callota, Lucase Cranacha ml., Albrechta Dürera, Lucase van Leydena nebo Rembrandta van Rijna. Vedle toho ještě rozsáhlý soubor topografických vyobrazení seřazených abecedně podle vyobrazeného místa. Celkový počet zastoupených autorů ve sbírce je téměř 400 a konečný součet grafických listů činí 6 351.
Část Randovy grafické sbírky byla poprvé představena veřejnosti v roce 1919. V následujících letech uspořádalo liberecké uměleckoprůmyslové muzeum ještě tři další výstavy, na kterých byly prezentovány různé části této sbírky. V poválečné době byla většina Randovy grafické sbírky převedena do Oblastní galerie v Liberci. Zde byla představena veřejnosti pouze dílčím způsobem. Na začátku 80. let se uskutečnily dvě výstavy představující německou renesanční grafiku a nizozemskou grafiku 15.–17. století ze sbírek liberecké galerie. Ani v jednom případě jméno původního majitele nezaznělo. V roce 2007 se představila nově zrestaurovaná kolekce děl Jacquese Callota, původně z Randovy sbírky. K rehabilitaci sbírky jako celku došlo na souběžných výstavách v Oblastní galerii v Liberci a Městské galerii MY v Jablonci nad Nisou na podzim roku 2010. Poslední prezentace probíhá v těchto dnech v Městských muzeích v Žitavě. K výstavám vyšel stručný výběrový katalog.

K Randově osobnosti, k jeho odkazu, se vracíme až nyní. Díky politické situaci a vývoji událostí v pohraničí po druhé světové válce bylo jeho jméno vymazáno z mapy kulturního života města. Trvalou hodnotou, kterou zanechal budoucím generacím, jsou především jeho sbírky, které se nám naštěstí z velké části dochovaly do dnešní doby.
I po mnoha letech, kdy se jeho osobnost jen v hrubých rysech vynořuje z dávno zapomenutých časů, je možné rozpoznat hloubku jeho životních postojů a vnímat ho v mnoha ohledech jako stále aktuální vzor z časů dávno minulých i pro naši přítomnost.

Markéta Kroupová, Oblastní galerie v Liberci
Jan Strnad, Městská galerie MY v Jablonci nad Nisou

Použitá literatura:
Tomáš Hladík, Německá renesanční grafika ve sbírkách Oblastní galerie v Liberci, kat. výstavy, Liberec 1980
Tomáš Hladík, Nizozemská grafika ve sbírkách Oblastní galerie v Liberci, 1. část, kat. výstavy, Liberec 1981
Markéta Kroupová, Jacques Callot ve sbírce Oblastní galerie v Liberci, kat. výstavy, ISBN 978-80-85050-62-2, OGL 2007
Markéta Kroupová, Jan Strnad, Sběratel Dr. Anton Randa (1864–1918), kat. výstavy, ISBN 978-80-85050-85-1, OGL a MGMY Jablonec nad Nisou 2010
Lubomír Slavíček, „Sobě, umění, přátelům“, Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939, ISBN 978-80-87029-22-0, Barrister & Principal 2008


Obr. nahoře zleva: Rembrandt van Rijn, Clément de Jonghe, obchodník s uměleckými předměty, Lept, papír, 5. obtisk, VI.stav, 207 x 164 mm, sestřižené okraje, Inv.č. G 1300; Lucas van Leyden, Pokušení Krista ďáblem, 1518, Rytina , papír s vodoznakem hroznu, 171 x 133 mm, sestřižené okraje, Inv.č. G 2616;  Heinrich Aldegrever, Šalamounův soud, 1555, Mědiryt, papír, 111 x 79 mm, sestřižené okraje, Inv.č. G 4567; Jacob Matham, Evangelista Lukáš, Mědiryt, papír, 465 x 355 mm, sestřižené okraje sestřižené okraje, Inv.č. G 7572/1 

Obr. dole zleva: Václav Hollar, Smíchovské mlýny v Praze, 1628, Z cyklu 10 malých pohledů z roku 1628, Lept, papír, 70 x 105 mm, Neznačeno, vpravo dole č. 4, Inv.č. G 4541; Jacques Callot, Velký lov, 1619, Lept, papír, 193 x 465 mm, Inv.č. G 3205; William Hogarth,  Orgie (z cyklu Rake's Progress), 1735, Lept, papír, 343 x 389 mm, naskeletováno na japonský papír, Podle vlastní malby ryl W.Hogarth, Inv.č. G 7834; © OGL