Home Grapheion Revue Grafika roku a Cena Vladimíra Boudníka MTG Praha Putovní výstavy IKG Naše publikace Kontakt O nás
 
  
  
PARTNEŘI










 


 

 

 


Recenze: Eliška Čabalová, Grafika roku versus ABoT

 

Grafika roku versus Abot

Výstavu 18. ročníku Grafiky roku jste mohli vidět v Clam-Gallasově paláci v Praze do 1. dubna 2012. Vystavená kolekce vybraných a oceněných prací je vždy zajímavým extraktem  aktuálního, co se v uměleckém grafickém oboru za uplynulý rok povedlo. V letošním ročníku byla výrazná kolekce prací v kategorii D - autorských knih. V současné době je k vidění výstava Abot - evropská autorská kniha v prostorách Národní technické knihovny v Praze (4. 4. -5. 5. 2012). Dvě za sebou jdoucí výstavy, které mapují tuto oblast výtvarného provozu nabízejí srovnání, o které se chci tímto článkem pokusit.
V propozicích soutěže Grafika roku v kategorii D – autorské knihy je jen jedno omezení a to, že předložené práce musí obsahovat grafický prvek. Vezmu-li to z širšího pohledu, grafickým prvkem může být téměř cokoliv. Soutěž je otevřena pro občany České republiky.
Soutěže Abot se mohli účastnit umělci působící v Evropě s díly, vytvořenými za poslední dva roky. V propozicích soutěže najdete široký záběr pohledu na autorskou knihu, který měl být inspiračním vodítkem pro účastnící se umělce. Předkládám svůj volný překlad: Teorie umění definuje autorskou knihu jako specifický umělecký žánr, zahrnující vizuální díla, která představují umělecké myšlenky v knižní formě. To znamená, že kniha má konkrétní koncepční a fyzikální vlastnosti. Autorské knihy jsou multimediální a transmediální umělecké formy, které jsou charakterizovány hybridizací textu a vizualizace, čtením a prohlížením, literární kulturou a výtvarným uměním. Společně kombinují  různé disciplíny. Autorské  knihy vytvářejí prostory, které odhalují téměř nepostřehnutelné nové vztahy mezi například soukromým a veřejným, estetickým a politickým, mezi uměleckým artefaktem a zbožím. Tyto prostory jsou platformy pro vyjádření nových uměleckých a estetických obsahů, fungují jako komunikační nástroje, které odhalí nové estetické a kulturní paradigmata, procesy politické mobilizace a důsledky ideologie. Na stránkách Národního technického muzea se dozvíte základní charakteristiku soutěže. Cituji: Záměrem projektu Artists’ Book on Tour bylo nejen přiblížit tento specifický žánr širokému publiku, ale především sledovat jeho aktuální stav a případné proměny v éře digitálních médií. Prezentovaná výstava nabízí padesát děl, vybraných a oceněných mezinárodní porotou v soutěži Abot, uspořádané vídeňským Muzeem užitého umění (MAK) ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Mezinárodním centrem grafického umění v Lublani (http://www.techlib.cz/cs/1935-abot-evropska-autorska-kniha).
Obě výstavy jsem měla možnost vidět, byla jsem členkou  poroty Grafiky roku - kategorie D, kde práce hodnotili jedna teoretička umění a dvě výtvarnice, zabývající se ve své tvorbě autorskou knihou. Z 32 prací bylo vybráno 24 k vystavení, byla udělena hlavní cena časopisu Grapheion a dvě čestná uznání. Tento ročník byl zajímavý velmi vysokou úrovní předložených prací jak po stránce výtvarně obsahové, tak technické. Komise v soutěži Abot byla složena z jednoho grafického designéra, jednoho výtvarníka, s širokým záběrem umělecké činnosti a dvěma teoretičkami umění – vedoucí katalogizátorkou Tate knihovny v Londýně a zástupkyní ředitele MAK - Rakouského muzea užitého umění ve Vídni. Z 925 děl z 35 zemí bylo vybráno 50 prací, z toho 5 vítězných. Tolik na úvod.
Autorská kniha je akceptována jako samostatný umělecký žánr od 60. let minulého století. Po shlédnutí obou výstav jsem byla na rozpacích. Malá kolekce Grafiky roku zcela jednoznačně volila při výběru prací kvalitu. U celoevropské výstavy Abot, jež je navíc putovní jsem měla pocit, že výběr prací byl koncipován způsobem – co ještě může být kniha. A tak vedle vynikajících děl byly vystaveny práce na velice pochybné úrovni, které představovaly jakýsi vzorek něčeho, co kolekci zastupovalo ve všech možných proměnách tak, aby se laik podivil z čeho se dá kniha vyrobit a co ještě knihou neknihou být může. Vedle prací, jež nesly jednoznačné poselství, například dílo Julie Kačerovské, Andrey Pézman, Beatrix Mapalagamy nebo Eleny Peytchinské byly vystaveny práce, jejíchž kvalitu jsem nepochopila. Jmenovitě práce Libby Scarlet, Marie-Noëlle Fontan, Rachèle Rivière, Susan Deakin a další, jež nebudu jmenovat z úsporných důvodů stránky. Grafika roku na rozdíl od výstavy Abot netrpěla snahou představit se veřejnosti ve smyslu jak bohatý a široký záběr tento žánr má, netrpěla zamindrákovaností tohoto uměleckého oboru, protože si myslím, že tyto plenky má již dávno za sebou. Po stránce instalační však jednoznačně lepší expozici má výstava evropská, snad proto, že byla finančně dobře zajištěna. Listování knihami je zastoupeno visícími obrazovkami nad jednotlivými díly, kde ve smyčce je promítáno video obsahu díla a divák má možnost aspoň tímto způsobem vidět co skrývá uzavřená vitrína. Na závěr své úvahy chci podotknout, že jsme lidé a výběr nikdy nemůže být v tak specifických a citlivých nuancích autorské knihy zcela objektivní. Navíc výběr ovlivňuje vždy složení komise. Každopádně si myslím, že vidět tuto výstavu a udělat si vlastní názor je velmi dobré. Zvláště pak pro ty návštěvníky, kteří absolvovali letošní Grafiku roku. Vítám polemiku na toto téma.

Eliška Čabalová
vedoucí Ateliéru obalového a knižního designu Fakulty umění Ostravské univerzity


Vydáno: 26.04.2012