Pavel Sukdolák
Pamatuji se, že s kreslením ( čmáráním) jsem začal už na obecné škole. Zištně. Kopíroval jsem mariášové karty a ty měnil za všechno možné, třeba za sbírku barevných sklíček, kuličky nebo za poštovní známky. Nepamatuji se, že by někdo z nás dostával kapesné. Jenom korunu jsem dostával, když byl v Humpolci jarmark. ( Za padesátník byly dva koňské buřty nebo barevná „cukrštángle“). Návštěvy muzea nebo želivského kláštera byla ve škole povinná a tak jsme ji i tak zažívali.
Ke klášterním obrazům v Želivě jsem se vrátil až v době studií na Akademii, když nám pan opat svěřil restaurování několika obrazů objevených na půdě kláštera ( S Jaroslavem Altem ).
Ta první léta po válce mi teď připadají jak shluk šťastných náhod, naivních představ i drzosti. Na Akademii nebo Umprum jsem se neodvažoval, začal jsem na Technice, kde se vyučovala výtvarná výchova u Cyrila Boudy. Náš vztah – učitele a žáka byl ideální až do doby února 48, kdy se výuka měnila podle pokynů nové vlády. Pan profesor Bouda mi upřímně řekl, že tahle jeho škola je blbá a napsal mi doporučení na Akademii k prof. Silovskému. Ale tam to v tomhle směru nebylo lepší. Byli tu ale výborní kamarádi, se kterými jsme se dostali do jakési kruhové obrany proti nové ideologii a utekli ke starým vzorům a jejich ohromné technice. Rembrandt, Piranessi, Mařák. Své samostatné vidění a pokusy jsme před panem profesorem spíše skrývali a učili se jeden od druhého. Domnívali jsme se, že v druhé škole grafiky (prof. Pukla) jsou na tom lépe. Tam byli v té době Jaroslav Šerých, Vladimír Tesař, pozdější kamarádi a noví členové Hollaru. Velmi jsem si považovali, že nás tak velkoryse v Hollaru přijali a přátelství s Františkem Hudečkem, se Zdeňkem Sklenářem, s Kamilem Lhotákem bylo spontánní, až se tomu teď divím. Ota Janeček mě dokázal obhájit před partajními kolegy, Fialou, Šimákem. I s Václavem Sivkem jsem se spřátelil. Josef Liesler mi po první schůzi nabídl místo v autě při cestě do Dejvic a prohodil - ty Sukdoláku jseš dobrej, ale prej nemáš rád komunisty - ale nevadilo to jemu ani mně.
První setkání s grafikou. Kreslení na střední škole mě zachránilo před propadnutím z matiky - měli jsme na tyto předměty stejného profesora. Prohlásil, že co se týče matematiky, by mne rád viděl za humny. Ale kvůli kreslení si mě tam musí ponechat. K tužce nebo uhlu jsem měl blíž už proto, že byla za války nouze o barvy. První tempery mi věnoval německobrodský malíř Otakar Štáfl, přítel našeho matikáře. Ale při listování v reprodukcích jsem vnímal kresbu a malbu stejně. To vychýlení ke grafice způsobil asi až profesor Bouda. Všiml si mě a věnoval mi hodně času. Mezi grafikou a malbou nevidím žádnou hranici, zvláště u barevné grafiky. Barevný lept předchází pastel, ten je bezprostřední a převedení do grafiky je víc technická práce. Není snadné zachovat měkkost pastelu. Kovová deska, rydlo nebo jehla jsou doslova tvrdé materiály a korigování není tak snadné jako u pastelu. Někdy se to podaří, někdy ne. Nejdůležitější je myšlenka, i když nezaručuje úspěch. Může být pravdivá nebo ujetá a na náhodu se spoléhat je velké riziko.
Umění, tvorba se mi jeví jako zvláštní trojúhelník. Výtvarné umění, poezie - literatura a nad nimi hudba. Společný prostor, který má i společného jmenovatele. Rozlišuji umění a tvorbu – nepokládám veškerou tvorbu za umění. Samotná tvorba je bezbřehá. Všechno je dovolené, všechno je možné, relativní, dnes neplatí to, co včera. Ale v čase obstojí jen málo, to pravdivé. Jistotu tu nemá nikdo, v moci má jen jedno. Vědomě nelhat. Omyl a lež mají špatné, někdy v životě až fatální důsledky. Přesto je mezi nimi velký rozdíl. Počítat se současnou relativitou je krátkodeché, lepší je přiznat se k omylu a vědomí, že moje schopnosti jsou omezené, že nevím, možná, snad.
Těší mne, že se relativita v umění časem vytrácí a zůstávají jistoty. U mne třeba mistři gotiky - Theodorik, mistr Třeboňský, Vyšebrodský, na Slovensku Pavel z Levoče, v Itálii Giotto, v Německu Grũnevald, příkladů je bezpočet a není možné všechny zmínit. I na těch současných nebo nedávno minulých se myslím shodneme - Chagall, Klee, Ernst, Picasso aj.
Asi jsem měl štestí a svou tvorbou jsem se uživil. Za totality to nebylo jednoduché, ale to není ani dnes. Některé akce bývalého Svazu byly docela dobré a bylo tu Artcentrum, které nepodléhalo pod ministerstvo kultury, ale pod ministerstvo zahraničního obchodu a to, za cenu dovézt valuty, se vzdalo cenzury. Umožnilo nám dokonce vyjet s výstavou za hranice. Říkám, že každý úspěch potěší, i doma i v zahraničí, ale (časem) pomůže i záporná kritika. Musím vzpomenout na profesora Štecha. Nelíbila se mu jedna moje grafika. Řekl: „ Myslel jste si, že jste udělal s tou grafikou díru do světa, ale udělal jste díru do grafiky. Obdivujete Paříž, ale nezapomínejte, že jste balík z Pelhřimova. Že vám nějaká galerie v Paříži udělala výstavu nic neznamená, to až vás budou chtět v Horních Počernicích, to už budete někdo. A říkám vám to proto, že vás mám rád“. Špitnul jsem jen, že nejsem balík z Pelhřimova, ale balík z Humpolce.
Myslím, že v současné tvorbě jsou jen zlomky umění, to ukáže nemilosrdně čas. Připouštím, že v tomhle směru mi ujel vlak, ale nelituju toho, že v něm nesedím. Nemá žádné brzdy, nebo jen nespolehlivé. Obdivuji to, co všechno dokáže počítačová grafika, ale nemám ji rád. Chybí tam ta člověčina, nejistota, že nezabloudím, že se mi něco podaří nebo že šlápnu vedle.
Pan profesor Štech nás varoval - musíte dát všechno a ještě jako sázku.
Obr. nahoře: z cyklu Živly, nedatováno, barevná akvatinta, 28 x 23 cm; dole vlevo: ukázka rukopisu pavla Sukdoláka; © P. Sukdolák
 |
|
Pavel Sukdolák
* 21.9.1925 Humpolec
Studia:
1945 – 48 ČVUT Praha, prof. Cyril Bouda
1948 - 50 Akademie výtvarných umění Praha, prof. Vladimír Silovský.
1954 – 57 aspirantura na AVU Praha u prof. Silovského.
1952 – sňatek s dcerou malíře Karla Holana Miladou.
1952 – je přijat do Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
1952 – 54 povinná vojenská služba
1958 – studijní cesta do Rakouska do Albertina
Věnuje se grafice a knižní ilustraci. Vlastnoručně tiskne z několika desek technicky velmi náročný barevný lept s akvatintou.
(artbohemia.cz)
|
.gif)
