  
Sotheby´s New York, USA
25. ledna 2012
Připisováno Pieru del Pollaiuolovi (Florencie asi 1443 - 1496 Řím), Portrét mladého muže, hlava a ramena, s čapkou, Pero a hnědá tuš, černý uhel, na pravém horním rohu: X 360 x 228 mm.
Položka č. 27 byla vydražena za 1,398,500 USD, vyvolávací cena: 300,000 - 400,000 USD. (Obr. vlevo)
Tento velmi jemný a krásný portrét byl v minulosti považován za dílo z okruhu Marca Zoppa, Mantegni, nebo z oblasti Padovy. 1 Kresba, okouzlující svou přímočarostí a především naturalistickým výrazem v rysech mladého obličeje, ve srovnání s díly severoitalských mistrů z okruhu Marca Zoppa, pochází ve skutečnosti z Florencie a je s největší pravděpodobností dílem Piera del Pallaiuola.
Tato kresba zobrazuje mladého muže, jistě vysoce společensky postaveného, téměř en face, který se dívá přímo na diváka. Je nakreslena velmi jemnou a precizní linií, s velkým důrazem na každý detail, používá sfumato s černou křídou, která vytváří větší hloubku a stíny. Nejprve byla nanesena křída v souvislé a úzké linii, kterou můžeme najít ještě v pravé části mužova kabátu. Téměř dokončený portrét se odvolává k účinku leptu nebo niella, zlatnické techniky v té době velmi módní. Takto píše Alison Wrightová ve své knize o bratrech Pollaiuolových: „Díla v technice niello byla významná pro demonstraci slušného disegno, shodujícího se, jak stojí napsáno v náčrtu, obvykle s figurativními motivy na stříbrné destičce. Pro vytvoření účinku reliéfních vrypů na grafické destičce byly naplněny černou slitinou kovů (niello), které byly později opáleny a vyleštěny do souvislé plochy.“ 2 Florentský mistr Maso da Finiguerra, dodnes známý svými četnými dochovanými studiemi dal modello, ekonomicky dosažitelné, byl také zlatníkem a tak obdivoval jeho niello, že tvrdil, že byl nejtalentovanějším tvůrcem nielli své doby. 3 Maso a Antonio del Pollaiuolo, bratři Piera, spolupracovali na zlatnických projektech od začátku 60. let 15. století, zaměňující slohové a technické poznatky a kresby, ovlivňující vzájemně každý další práci. Tento portrét nese společné znaky s díly Masovými, ačkoli je mnohem více introspektivní a přesnější ve svém důvtipném zakončení. Můžeme jej srovnat se stylizovanou a mnohem menší hlavou chlapce z profilu, který je katalogizován jako Okruh Pollaiuola od Degenharta a Schmitta.4
Tento impozantní portrét je jen o něco málo menší než životní velikost a můžeme jej chápat jako umělecké dílo samo o sobě spíše než přípravnou studii pro malbu. Může se také přibližovat ve srovnání s olejem na dřevěné desce od Piera del Pollaiuolo, který zobrazuje mladého šlechtice v podobné póze, dříve v Merton Collection. 5 Alison Wrightová datuje toto dílo na konec 60. let 15. století a poukazuje na Pierovo vědomí obou malířských děl Andrea del Castagno jako např. Portrétu muže v Národní galerii ve Washingtonu a ve formátu skulpturální busty. 6 Většina portrétů té doby byla vytvořena z profilu, proto je tento portrét neobyčejně novátorský.
Antonio a Piero del Pollaiuolo se stali nejslavnějšími a nejúspěšnějšími botteghe patnáctého století. Jejich činnost malířská, zlatnická, sochařská a návrhářská je umisťuje do popředí kulturního kontextu období renesance, ve kterém se od umělců očekávalo, že uspokojí různorodé zakázky svých kultivovaných a mocných mecenášů. Francis Ames-Lewis dává nejzajímavější vysvětlení vývoje portrétní kresby v době renesance a toho, jak byli umělci vedeni k tomu, aby detailně studovali hlavu člověka, výrazové hledisko každé postavy ve větším detailu než kdykoliv předtím. Libro dell´Arte Cennina Cenniniho instruuje umělce o konvencích pro různé typy obličejů, ale v roce 1435 Leon Battista Alberti ve své Della Pittura doporučoval specifičtější pozorování jedinců k tomu, aby zprostředkoval větší výraz postavy. 7 Je také důležité si vzpomenout na silný vliv vlámské a francouzské portrétní školy, které se těšily bezkonkurenční pověsti a měly nesporný dopad na italském dvoře patnáctého století.
1. Viz Literatura, Popham a Pouncey, cit., č. 311, reprodukováno CCLXXIV
2. A. Wright, Bratři Pollaiuolovi, New Haven & Londýn 2005, s. 34
3. tamtéž, s. 436, poznámka č. 77
4. Řím, Gabinetto Disegni e Stampe della Farnesina, inv. č. 130519; B. Degenhart - A. Schmitt, Corpus der Italienischen Zeichnungen, 1300-1450, Berlín 1968, sv. 2, č. 393, reprodukované obr. 525 a s. 394, poznámka 5
5. A. Wright, cit., s. 520-1, č. 48, reprodukované s. 135, obr.103
6. tamtéž, s. 133, reprodukce obr. 102
7. F. Ames-Lewis a J. Wright, Kresba v italských renesančních dílnách, kat. výstavy, Nottingham, University Art Gallery a Londýn, Victoria and Albert Museum, 1983, s. 284
Thomas Gainsborough, R.A. (Sudbury 1727-1788 Londýn), Studie sedící dívky, držící dopis, tužka, 297 x 178 mm; Položka č. 23 byla vydražena za 314,500 USD, vyvolávací cena: 100,000 - 150,000 USD. (Obr. vpravo)
Následovník Sira Petera Paula Rubense, druhá polovina 17. století „De Figuris Humanis.“ Album, které obsahuje šedesát šest stran rukopisu (text a ilustrace), společně s Rubensovým autoportrétem a tutilní stranou z osmnáctého století, v kartuši vepsáno: manuskript/avecles dessins/originaux/sur l´art du dessein/par/Pierre Paul Rubens.
Každá strana o rozměru asi 200 x 145 mm, ve vazbě z 19. století, zdoben zlatem, s titulem RUBENS na hřbetu, s razítkem na zadní straně posledního papíru: J.Wright Binder.
Položka č. 24 byla vydražena za 302,500 USD, vyvolávací cena: 70,000 - 90,000 USD. (Obr. uprostřed)
Obr.: © Sotheby´s
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
