  
Christie´s New York, Rockefeller Plaza, USA
2. listopadu 2011
Paul Klee (1879-1940), Komische Alte, 1923, akvarel a pero, tuš, tužka na papíře, se signaturou 'Klee' (vlevo nahoře); s datem, číslem výtisku a názvem '1923 92 Komische Alte', 32,7 x 18 cm; Položka č. 137 byla vydražena za 818,500 USD, vyvolávací cena: 600,000 - 800,000 USD. (Obr. vlevo)
V roce 1901, kdy Klee oslavil 21. narozeniny, si zaznamenal do svého deníku: „úvahy o portrétním umění. Někteří ale nedokážou rozeznat pravdivost mého zrcadla. Ať si uvědomí, že zde nejsem proto, abych zobrazoval povrch věcí (to může zastoupit fotografie), ale abych pronikl do jejich nitra. Moje zrcadlo zkoumá hloubku lidského srdce. Slova vpisuji do čela a kolem koutků úst. Tváře v mých obrazech jsou pravdivější než ty skutečné.“ (Deníky, 1898-1918, Berkeley, 1964, s. 47-48).
O dvacet dva let později namaloval obraz Komische Alte, ve kterém uplatňuje své mladické touhy. I když Klee nebyl portrétistou v pravém slova smyslu vyobrazení skutečné osoby, zajímal se o její roli v prostorové koncepci obrazu.
Will Grohmann na základě svých rozhovoru na téma Kleeových figurativních maleb z 20. let 20. století konstatuje: „Když drama obrazu závisí na jediné postavě, musí být struktura promyšlenější; to je, kde Klee snížil expresivnost na jednoduchou podstatu, čímž zjednodušil obrazovou plochu na záhadné minimum.“ (Paul Klee, Londýn, 1969, s. 199)
V obraze Komische Alte drží dáma elegantní kukátko, jehož kulatá skla souměrně odráží množství barevných odstínů. Jediná červená slza stéká po její levé tváři k ústům ve tvaru motýla, stáčejících se do zvláštních vlnovek, které připomínají trojitý houslový klíč. Nejedná se o portrét konkrétního člověka, ale o postavu, se kterou se můžeme kdykoliv setkat v opeře.
Po celý svůj život se Paul Klee vášnivě zajímal o hudbu, zejména o operu. Jako syn profesionálního hudebníka hrál každý den na housle, psal hudební kritiky a pomýšlel na hudbu jako na zdroj inspirace pro svou uměleckou tvorbu. Jeho syn Felix Klee uvádí: „Od svých nejranějších let byl Paul Klee uchvácen divadlem. Snad proto na něj zapůsobily měnící se výstupy, kostýmy a scény. Divadlo mělo pro jeho tvorbu zásadní význam. Nicméně Klee se pocitově přikláněl především k opeře. Jeho záliba v opeře převládla v důsledku výrazné muzikálnosti, v důsledku mnoha vynikajících představení pod dirigentským vedením Felixe Mottla, která slyšel v Mnichově, a v důsledku jedinečnosti opery jako umělecké formy… Klee se nechal inspirovat všemi operami…“ (Paul Klee, New York, 1962, s. 93-94).
Obraz Komische Alte Klee namaloval v době, kdy učil na Bauhausu; ten stylově a tematicky náleží do hluboce imaginativního souboru postav a tváří, které vytvořil během svých přednášek v roce 1923. Obraz Sängerin der komischen Oper (1923, 118; The Paul Klee Foundation, č. 3212; obr. 2) například pracuje s podobným využitím esovitě prohnutých tvarů podobných houslovému klíči. Téma hudby dává zrod formě: spirály, smyčky a tvary vřeten dávají obrazům efekt proudění a pomlky. Mnohé z jeho přednášek se zaměřovaly na hudbu ve vztahu k umění, zejména na schopnost protínajících se linií vytvořit „strukturální rytmus.“ Klee cítil, že vzájemné působení linií, stejně jako hudebních tónů, udržuje celou škálu možností expresionistického vyjádření sahajícího od klidu po neklidné víření.
Obraz Komische Alte představuje typ člověka, kterého můžeme popsat jako elegantního a kultivovaného, ale také jako citlivého, komického a trochu zvláštního. Christina Thompsonová píše: „Kleeovo pozorování lidské psychiky se jen zřídka objevuje jako studium sebestředného člověka, v němž jedinci věnuje největší pozornost. Klee místo toho představuje lidskou bytost jako tvora v neustálém kontaktu se svým okolím. Stejně jako všechno ostatní na této zemi může i člověk existovat jen jako součást většího celku.“ (Vesmír Paula Klee, katalog výstavy, Neue Nationalgalerie, Berlín, 2008, s. 131)
A dále pokračuje: „Klee nám předkládá portréty osob, které díky své dvojznačnosti nechávají vlastní interpretaci otevřená zadní vrátka.“ (tamtéž, s. 132).
Juan Gris (1887-1927), Nature morte, 1911, uhel, pero a tuš, barevný vosk na pergamenu, se signaturou 'Juan Gris Esquisse' (vlevo) a s další signaturou a věnováním 'Juan Gris A mon cher Raynal' (dole vpravo), 73 x 44,2 cm; Položka č. 122 byla vydražena za 626,500 USD, vyvolávací cena: 150,000 - 250,000 USD. (Obr. uprostřed)
Marc Chagall (1887-1985), Tendresse, 1980, kvaš, akvarel, pastel a čínská tuš na papíře, se signaturou 'Marc Chagall' (vpravo dole), 64,1 x 42,5 cm; Položka č. 110 byla vydražena za 458,500 USD, vyvolávací cena: 400,000 - 600,000 USD. (Obr. vpravo)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
Obr. © Christie´s
|
.gif)
