 
Romana Rotterová - Metamorfózy
V Kulturním domě v Dobříši probíhá od 4. září do 2. října 2011 retrospektivní výstava grafického díla Romany Rotterové. Výstava se koná u přiležitosti osmdesátých narozenin autorky.
Tvorbu Romany Rotterové zásadně ovlivnilo umělecké prostředí, v kterém se pohybovala od útlého věku. Tím je sochařský ateliér tatínka – sochaře Leonarda Rottera, kde Romana od malička kreslila a pracovala s hlínou. Následně pokračovala u sochařky Mary Duras. Autorka později o své volné grafické práci říká: „Hluboko pod tím je sochařina ( které jsem se ze zdravotních důvodů nemohla věnovat). Své grafiky cítím jako objekty“.
Zpočátku se Romana zabývá drobnou sochařskou tvorbou – terakotovými plaketami a užitou grafikou. Touto činností se deset let živí. Zásadním - zlomovým okamžikem pro Romanu Rotterovou, ve dvaatřiceti letech, se stalo setkání s hlubotiskovým lisem - satinýrkou - v ateliéru akademického malíře a grafika Vratislava Jana Žižky. První grafické pokusy v hlubotisku v ní podnítily zvědavost i uspokojení. Našla ideální techniku, která odpovídala jejímu výtvarnému a výrazovému cítění.
Černobílý lept a suchá jehla ji uhranuly. Způsob vytírání barvy z plotny a vytváření tak kontrastu světlé a tmavé určovalo dramatičnost a vyznění kompozice. Při tisku je odebírána barva vytíráním z matrice, podobně jako se odebírá hmota při sochařské práci. Vyhovuje ji variabilita tisků v rámci jednoho motivu. Časem opouští zinkovou matrici a nahradí ji lehčím novodurem.....
Proč je tato výstava pojmenována METAMORFÓZY? Název odpovídá způsobu tvorby Romany Rotterové. V jejím výtvarném podání se mění - metamorfuje realistický vjem v svébytný grafický projev. Spatřený motiv se díky pocitu, které vyvolal, přetváří, dochází k procesu proměny. Mnohdy trvá týdny, měsíce i leta než se konečný grafický tvar dostane na papír.
Inspirací vedle reality je někdy i sen, touha po vyjádření vlastních pocitů, reakce na dění ve společnosti. Grafika Romany Rotterové je typická svojí maximální oproštěností od všeho „zbytečného“. Znak, symbol, struktura, světlo a stín obsáhne vše.
Autorka pracuje převážně v cyklech.
Ačkoliv její tvorbu můžeme volně přiřadit ke skupině umělců tzv. Nové citlivosti, která se stala od 60. let pro české umění určující, autorka je solitérem. Přirozeně, plynule a soustavně sleduje vlastní cestu bez jakéhokoliv přímého vědomého ovlivnění.
Kvalitní grafika není jen dobře graficky zpracované téma na ploše papíru, ale mnohem víc. Je tím, co na papíře zobrazeno není, co skrývá, co obsahuje. V úsporných, lapidárních grafických záznamech Romany Rotterové je obsaženo sdělení. Zvědavost diváka vzbuzuje tajemství, které za grafikou tuší. Tajemství náznaku, tajemství nápovědy, tajemství možné interpretace.
Grafiké listy Romany Rotterové vzbuzují otázky, vedou k asociacím, rozvíjejí možnosti dalšího rozkrývání grafické zprávy. Zásadní sdělení jsou předkládána těmi nejjednoduššími prvky, které grafická technika nabízí. Linie, úzkostně křehké, roztřesené, či masivní, sametově nadýchané, suverénní. Horizontály i vertikály. Vymezené plochy. Několik základních tvarů, kružnice, křivka, kříž apod. A hra se světlem a stínem, jejich kontrastem, či pozvolným přecházením jednoho v druhé.. Někdy do imaginárního prostoru grafiky vstupuje i struktura s razantním, nápadně barevným akcentem.....
V současné době je ve výtvarném umění možné všechno, kombinují se různé discipliny, různá média, zdá se, že tradičně chápané estetické parametry jsou přežitkem. Umělec chce většinou diváka či veřejnost především překvapit, šokovat, strhnout na sebe pozornost.
Romana Rotterová tvoří pro sebe, z vnitřní potřeby. Očividně, překvapivě a ne-obvykle setrvává její celoživotní tvorba v jednom výrazovém názoru, bez zásadního posunu. V jejím případě to svědčí o hloubce a síle výtvarného sebevyjádření, o její celistvosti jako člověka i umělce. Jakákoliv manipulace s divákem je jí cizí. Pokud divák chce, může se nad jejím grafickým listem vydat na cestu tázání, objevování a zamyšlení.
Názvy grafických listů či cyklů mu mohou být prvním vodítkem, kam se ubírat za dobrodružstvím hledání a nalézání. Vydat se po stopách - metamorfovaných otiscích životních zážitků a setkání, po stopách jednoho příběhu, po stopách zpovědi ukryté v grafických znacích.
Může dojít k resonanci čí probuzení zasutých pocitů, k zastavení, k meditaci. Vždyť jak řekl čínský taoistický básník a malíř z 1. století našeho letopočtu Su Tung- pcho ... Obrazy jsou tichými básněmi.
Alena Laufrová
Výstava se koná 4.9: - 2.10. 2011 ve výstavním sále KD Dobříš,
Mírové nám. 68, otevřeno po-pá 9 -16 hod., ne 15 - 17 hod.
Obr. nahoře zleva: Romana Rotterová, Vstup, 1987; Vztahy Vl., 1978; obr. dole zleva: Zpět a znova, 1968; Nepevná oblast, 1988; foto Martin Polák; © autorka
 
|
.gif)
