Milan Grygar, Hmatová kresba, 1969, (z videa). Jevištní ráz měly hmatové kresby, prováděné poslepu na pruh papíru spuštěný ze stropu. Malíř zůstal divákům skryt za papírovovou stěnou, do které prorazil otvory: publikum však mohlo pozorovat jeho ruce a prsty, které nanášely barvu na povrch bílé plochy.
Výstava Antifony a Partitury v Muzeu Kampa se soutřeďuje na souběžnost výtvarného projevu a zvukové dimenze v díle Milana Grygara. Byť těžiště tvoří akustické kresby 70. a 80. let, dovedl autor koncepce Jiří Machalický tuto lini až k obrazům posledního desetiletí. Grygar se svými experimenty zařadil do nepočetné avantgardní rodiny „zkoumající souvztažnost znakových systémů, výrazových a sémantických možností jazyků vizuální a akustické kumunikace Skrjabina, Háby, Pešánka, Maleviče, Kandinského, Cage“ ( Mojmír Grygar, katalog výstavy ve Středoevropské galerii a nakladatelství, 1994), Vztahem hudby a výtvarného umění se mj. ve stejném muzeu zabývá časově paralelní výstava Abstrakce a tonalita Vasilij Kandinskij, Frantiček Kupka, Arnold Schönberg. Obě expozice se skvěle doplňují a spínají ve velkorysém časovém oblouku 1910 – 2010.
Známý pražský antikvář a spisovatel Jan Placák je také výtvarník. Jeho koláže, které jsou právě k vidění v Galerii Smečky propojují obojí: „nostalgické“ medium xylografických ilustrací časopisů konce 19. stol. s břitkými, ironizujícími, nadčasově platnými „komentáři“ titulů. Placákovu kritickému „ratiu“ postavila kurátorka Vilma Hubáčková jako protějšek poetické, citově hluboce laděné koláže Světly Kořánové, v použitých motivech, v názvech a ve výtvarném „zacházení“ s asociacemi, překypujícími ženským viděním světa, přičemž setkání obou principů se tu jiskřivě konfrontuje a navzájem potvrzuje.
Corporu charakterizuje Eva Neumannová jako „volné tvůrčí sdružení spjaté více spirituálními vazbami a etickým důrazem než formálními prvky výtvarné tvorby.“ Snad proto také na české výtvarně scéně funguje Corpora již od pol. 80 let, na novodobé české poměry dobu opravdu nestandartní. Jeho pět členů M. Axmann, D.Černý, J. Mikeska, P. Šlegl, P. Štěpán a M. Šarše (přátelé z dob studií na AVU) se právě představuje v pražské Nové síni a shodou okolností jsou téměř všichni i mimořádnými grafiky. Corpora – to je velký zážitek ze setkání skvělé techniky s autentickou potřebou duchovního prožitku. Takového umění je v současnosti jako šafránu.
Až do 28. srpna si můžete zajít na výstavu Zkažená společnost kreslířského a grafického díla slavného Berlíňana Georga Grosze a Čecha Artura Pittermanna-Longena, které spojuje společensky nesmlouvavý kritický, ale umělecky svrchovaný projev, který v Groszově případě ovlivňoval německou i českou uměleckou scénu 20. let.
Alšova Jihočeská galerie upořádala doposud největší přehlídku Jiřího Balcara, umělce, který, přesto že zemřel v roce 1968 v časných 39 letech, se stal jednou z nejvýznamnějších osobností českého umění 50. a 60. let. Zásadním způsobem se vepsal i do historie moderní grafiky. Kurátor Vlastimil Tětiva koncipoval výstavu jako komplexní životní retrospektivu malířského, grafického, kreslířského díla, včetně užité tvorby (filmové plakáty, návrhy knižních obálek, ilustrace). Značný časový odstup od poslední Balcarovy výstavy v Galerii hl. města Prahy v roce 1989 vytváří prostor pro nové poznatky a nové pohledy a rozhodně i širší záběr na zásadní odkaz výjimečného umělce.
Mimořádnou událost, svým významem přesahující region republiky připravila „Alšovka „ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích. Alšově jihočeské galerii se podařilo získat kolekci 179 děl , slavné představitelky ruské avantgardy Natalie Gončarové, mj. kostýmní a scénické návrhářky pro legendární Ballets. 154 kreseb a 25 obrazů z let 1905 – 1940 – zachycuje stěžejní tvůrčí etapy Gončarové, Russes. Všechna jsou bezplatně zapůjčena ze soukromých sbírek z Francie, Itálie, Německa, Ruska a ze Švýcarska, které se rovněž podílely na financování akce. K výstavě je vydán rozsáhlý katalog s reprodukcemi všech zapůjčených děl a textem významného historika umění Dr. Anthony Partona, autora rozsáhlé monografie Natalie Gončarové. Výstava se nepochybně zařadí k největším událostem sezóny.
Stejně slavnou, byť současnou, světovou umělkyni - Polku Magdalenu Abakanowiczovou se podařilo získat pro výstavu v Muzeu moderního umění v Olomouci. Umělkyni, o kterou se perou nejprestižnější světová muzea, není potřeba představovat. ( U nás je k vidění v trvalé expozici v Sovových mlýnech na Kampě). Heroickým činem kurátorky Giny Renotièrové v Olomouci je realizace první retrospektivní výstava Abakanowiczové u nás. Zahrnuje díla období od 60. let do současnosti a zapůjčené z různých světových sbírek, základem jsou však gigantické postavy, umělkyní zapůjčené přímo ze svého ateliéru. Všichni máme šanci výjimečnou výstavu Magdalena Abakanowicz, Život a dílo navštívit až do konce prázdnin.
Z dalších výstav bych ráda upozornila v litomyšlské Galerii Zdeněk Sklenář na výstavu grafik Bohuslava Reynka provedených unikátní technikou cliché-verre, které tato galerie získala z pozůstalosti autora „v překvapivé úplnosti“ (kurátor Jiří šerých).
V rámci programu umělci do 40 let představuje Galerie výtvarného umění v Náchodě grafickou tvorbu začínající autorky Hany Šuranské, žačky prof. Lindovského na pražské AVU (ne náhodou oceněné na Grafice roku 2005). O tom, k jaké hranici abstrakce přírodních motivů - v úsporném linoleu, barevném či černobílém - se grafička dobývá, se více dozvíte ve zpravodajství k výstavě s příznačným názvem Rostlinné tvarosloví.
Na závěr bych ráda poblahopřála Jiřímu Brázdovi za prestižní 2. cenu na 23. Mezinárodním bienále moderního exlibris v Malborku. V roce 2008 vytvořil Jiří Brázda exlibris časopisu Grapheion, který milovníci a sběratelé tohoto vyhledávaného grafického žánru mohu najít na adrese:
S Hanou Aulickou přejeme hezké chvíle s Grapheionem
a za 14 dní nashledanou.
Vaše Simeona Hošková
|
.gif)
