|
Poválečné a současné umění ve večerní aukci
Christie´s Londýn, King Street, Velká Británie
16. března 2011
Andy Warhol (1928-1987), Autoportrét, 1967, akryl a sítotisková barva na plátně, s razítkem Andy Warhol Art Authentication Board, Inc., s číslem výtisku 'A102.103', 182,9 x 182,9 cm; Položka č. 11 byla vydražena za GBP 10,793,250, vyvolávací cena: GBP 3,000,000 - 5,000,000.
AUTOPORTRÉTY Z ROKU 1967
Motiv Warhola s rukou na ústech, použitém ve svém Autoportrétu, popsal v catalogue raisonné své dílo jako „pravděpodobně nejznámější ze tří verzí, které vytvořil během 60. let a svým autoportrétem z roku 1986, jednoho z nejikoničtějších umělcových obrazů.“ (G. Frei a N. Printz (ed.), Andy Warhol Catalogue Raisonné, Malby a skulptury: 1964-1969, svazek 2B, Londýn 2004, s. 227). I když výchozí obraz pro Autoportrét nebyl nalezen, je jasné, že se umělec opíral o fotografii, z níž známe řadu kopií. Póza na obraze, snímaná fotoaparátem spíše než pomocí technologie photo booth, odhaluje jeho touhu po celistvém stylu a skladby obrazu. Tato výchozí fotografie byla původně použita už v roce 1966 jako základ pro skupinu čtvercových děl o rozměru 22 palců. Tyto v podstatě dokazují umělcovu tvář v životní velikosti; byly společně vystaveny na retrospektivní výstavě Warholových děl, kterou ve stejném roce uspořádal Alan Solomon v Institutu současného umění v Bostonu. Warholovo ocenění je zřetelné z toho faktu, že použil stejného námětu v dubnu roku 1966 na pozvánkách na svou inovační výstavu Cow Wallpaper and Silver Clouds v galerii Leo Castelli v New Yorku. Přítomnost této fotografie vysvětluje rozhodující proměnu do sítotisku o šesti stopách: Warhol si pohrál s formátem obrazu, umocnil tak ořezání obrazu od hlavy tím, že opustil tradiční formát portrétu. Místo toho si zvolil čtverec. Přítomnost vysokého kontrastu mezi různými podíly barevných tónů v obraze směřuje k abstrakci.
Warholova schopnost a opravdová touha promítnout sebe sama do svých obrazů představují zajímavý oblouk meteorického vzestupu. Tato apoteóza byla doložena v následujícím roce, kdy Warhol užil stejného pramene ve skupině čtvercových děl o rozměru šesti stop, z nichž šest bylo vystaveno na Americkém pavilonu při International and Universal Exposition v Montrealu v roce 1967, který navštívily desítky milionů lidí.
Výstava v Montrealu pod názvem American Painting Now ukazuje, že vytvořila podstatnou část Expa ´67; uspořádal ji Solomon, autor retrospektivní výstavy z roku 1966. Jeho obrazy visely vedle jmen jako Jasper Johns, Roy Lichtenstein, Barnett Newman a Robert Rauschenberg. Jak líčí v knize Andy Warhol: Jeho kontroverzní život, umění a malebné časy, kterou napsali Tony Scherman a Warholův bývalý asistent David Dalton: „Ačkoliv některé z obrazů byly větší… Šest Warholových pláten, roztroušených ve výstavních prostorách, zprostředkovalo dojem všudypřítomnosti - všude, kam jste se podívali, byl Andy ve výstupu nestydaté propagace sebe sama.“ (T. Scherman & D. Dalton, Andy Warhol: Jeho kontroverzní život, umění a malebné časy, Londýn, 2010, s. 377). Autoportrét a jemu podobné obrazy ukazují umělce v hloubavém zasnění. Jejich velikost a čtvercový formát upomínají na původní dílo Nejhledanější muži, upozorňující na jeho vlastní rozstoucí slávu. Tyto obrovské Warholovy obrazy si vyžadují pozornost.
Proměna umožnila vzniknout obrovské škále Autoportrétů, které dnes v podstatě odpovídají lidskému měřítku spíše než životní velikosti, např. v jeho dřívějším obraze o 22 palcích, jsou o to více živoucí ve srovnání s těmito menšími pracemi, které jsou pouhým zlomkem jeho skutečné velikosti; zároveň, jak je jasné v Autoportrétu, tento nový rozměr obrazu zvyšuje jeho abstraktní dojem z kompozice. Monumentální obrazy jako Autoportrét přijal zcela jiný charakter kvůli jeho veskrze malířské podstatě povrchu, který byl částečně výsledkem jejich velikosti: kvůli obrovskému rozměru těchto obrazů se barva jeví v určitých místech hutnější a výraznější. Tak vznikl hmatový dojem, kterým Warhol obohacoval o fakt, že přidává abstraktní rozměr Autoportrétu s převahou červené – tento postup později zhodnotil v obrazovém cyklu Mao z roku 1971.
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
Vydáno: 19.04.2011 |
|
.gif)
