Sotheby´s New York, 1334 York Avenue at 72nd St, USA
26. ledna 2011

Pietro Buonaccorsi, zvaný Perino del Vaga (Florencie 1501 - 1547 Řím), Jupiter a Juno ležící ve výklenku, doprovázení Amory, dvěma dalšími držícími erb, pero a tmavý odstín hnědé tuše a akvarelu v hnědé, bílé (zoxidovala) a šedé barvě; Položka č. 510 byla vydražena za USD 782,500, vyvolávací cena: USD 600,000 - 800,000. (Obr. vlevo)

Toto je nově objevené, jediné známé a dochované přípravné modello pro významný a slavný cyklus tapisérii Furti di Giove, který vytvořil Perino del Vaga jako zakázku pro Andrea Doriu. Daria (1466-1560) byl janovským condottierem, jenž v roce 1528 navázal plodný a trvalý vztah s císařem Karlem V. a jenž velel několika důležitým válečným výpravám, včetně té proti Turkům. S výstavbou paláce Doria ve Fassolo se začalo ve dvacátých letech 16. století už na existujícím základě budov na periferii města Janova. Stal se jedním z nejnákladnějších a nejpropracovanějších paláců italské renesance a zcela ojedinělým v oblasti Janova, koncipovaný jako ukázka moci a marnotratnosti Dariovy rodiny. Andrea Doria věnoval velké úsilí a pozornost stavbě samotné a její výzdobě. Návrhy výzdoby interiéru a exteriéru majitel svěřil Perinu del Vaga, jenž podle Vasariho přijel do Janova v roce 1528 po vyplenění Říma na popud Nicoly Valentina. Perino, žák Ridolfa Ghirlandia ve Florencii a později jeden z nejnadanějších Rafaelových pomocníků, zodpovídal v Římě za celou řadu důležitých iluzivních fresek, počínaje Vatikánskou lodžií.
Námětem různorodé výzdoby vnitřku i vnějšku paláce byla oslava jeho majitele Andrei Doria jako prvního občana města Janova, jehož ochraňoval sám císař Karel V. Žádný autor ikonografického programu nebyl identifikován, ale podle Vasariho pracovali Andrea Doria a Perino v rozvíjení požadovaného záměru. Velkou pozornost věnovali slavnostnímu zařízení obzvláště ve dvou hlavních saloni di rappresentanza: La Sala di Giove a La Sala di Nettuno. Při dvou příležitostech v roce 1533 a 1536 navštívil Karel V. Fassolo a zde také přenocoval. Zdá se, že většina interiérové výzdoby byla ukončena při přípravě těchto dvou císařských návštěv, které jsou zaznamenány v několika soudobých dokumentech; některé z nich chválí celé štědré provedení tapisérií a zařízení bytu. Tapisérie, často tkány stříbrnými a zlatými nitěmi, byly mnohem dražší než obrazy, a proto se staly symbolem životní úrovně, kterou si mohla dovolit pouze knížecí rodina.  
Furti di Giove byl navržen tak, aby visel v hlavní místnosti paláce jako protějšek ke štukaturám a Perinově nástropní fresce Jupiter vyhání giganty, námět, v němž se odráží Karlovo vítězství nad nepřáteli církve. Tato freska měla obrovský vliv na generaci janovských umělců a obdivovat ji můžeme dodnes. Bernice Davidsonová ve svém elegantním a poučném článku o tapiseriích vysvětluje, že představují šest scén svádění Jupitera a Alcmene, Juno, Semele, Io, Danae a Callisto. Sedmá, kterou zavěsil na jižní stěnu místnosti, se skládá z pěti částí: dvou sovrafinestre a tří alegorických postav. Tapiserie byly pravděpodobně utkány v Bruselu a zdá se, že byly dokončeny včas na druhou návštěvu Karla V. v roce 1536. Ačkoli je císař velmi chválil, tapiserie zřejmě nakonec vyšly z módy, protože v roce 1681 zmizely z inventáře a od té doby nebyly nalezeny.
Zdá se, že Andrea Doria oceňoval Perinovy kresby. Jsou uvedeny v Doriově inventáři z roku 1606 a 1620, ačkoliv je zřejmé, že zbytky papíru znovu byly spojeny do pouhých pěti kreseb bez Jupitera a Juno. Pravděpodobně byly prodány hraběti z Arudelu a později patřily královně Kristýně švédské. Objevily se v inventáři její sbírky, z nichž po její smrti v roce 1689 Giulio Romano vytvořil pět zarámovaných kreseb. Později je zakoupil vévoda orleánský kolem roku 1722. V tomto bodě byly tapiserie vytvořeny podle těch kreseb, jež poskytují důkaz pro podobu tapiserií, ačkoli jeden z výjevů Jupitera a Callisto bývá mylně označován Jupiter a Juno.
Přítomné modello je jediným kompletně dochovaným obrazem, který dokazuje, že každá tapiserie byla navržena jako scéna představující jevištní výstup. Toto navržení architektonického rámce sloupů vytvářející výklenek s girlandami, bylo zcela novátorským prvkem v tapisériích té doby. Perino nabídl dvě alternativy ve výzdobě sloupů a vertikálně visících částí girland. Pod ústřední scénou je sokl zdobený figurativním reliéfem s dvěma okřídlenými amory lemujícími erbovní štít. Byla nakreslena v prosinci 1531, kdy císař Karel V. věnoval Andreu Doriovi město Melfi a titul knížete z Melfi. I když byly tapiserie navrženy v prosinci 1531, jak věří Davidsonová, je nepravděpodobné, aby byly utkány a pověšeny před druhou císařovou návštěvou v roce 1536.
Davidsonová navrhuje, že volba námětů pro tapiserie nabízí rozporuplné poselství se scénou trestání: tady „… smrtelníci, kteří hledají spojení s Bohem skrze lásku k němu a poslušnost vůči jeho příkazům byli odměněni úctou a slávou na tomto světě a nesmrtelností v tom následujícím.“ Většina scén ukazuje Jupitera se smrtelníky, jejichž potomstvo dosáhne slávy. Davidsonová přípomíná, že tato scéna představuje sňatek Jupitera a Juno.
Tři další Perinovy kresby úzce související s tapiseriemi zůstaly zachovány: Jupiter a Semele v Metropolitním muzeu a dva fragmenty stejné přípravné kresby pro Jupiter a Alkmene v Courtauld Institute of Art, Londýn. Tyto studie jsou si vzájemně velmi blízké díky použité technice a patří ke stejnému okamžiku ve vývoji této propracované zakázky. Jsou provedeny smělou perokresbou v hnědém inkoustu na světle hnědém papíru. Toto jsou přípravné kresby a jak vysvětluje Davidsonová, byly vytvořeny v určitém smyslu netypicky pro Perina, ale srozumitelně v procesu přípravy velkých postav pro další přepracování kreseb. Jsou velmi odlišné od detailního a rafinovaného dokončení přítomného modella. Přípravná kresba je zasazena do čtvercového formátu s dokonalou prací pera a stejně ohromným stupněm dokončení.
K historickému a působivému původu přítomné kresby, opatřené sběratelskou značkou, dodává Davidsonová fascinující možnost, že by mohla být identifikována s jednou uvedenou v roce 1632 v inventáři sbírky Ferrarese Roberta Canonici: „Giove, Giunone nudi nel letto, con molti amorini intorno, e duoi che tengono un'arma di Pirino del Vago“. Je známo, že Berenius koupil kresbu od Heseltina a že pomohl Siru Robertu Mondimu vytvořit jeho sbírku; v soupisu Mondovy sbírky můžeme najít místo, kde je kresba přisuzována Giovannimu Francescu Penni, nejprve nalezená v Heseltinově inventáři společně s geniálním návrhem tohoto modella, popsaného jako „mytologická milostná scéna“ pro návrh goblénu.
Význam této kresby může být stěží nadhodnocen. Je to nejen výjimečně krásný a souhrnný příklad Perinova kreslířského mistrovství, ale je také důležitým historickým dokladem jedné z nejvýznamnějších zakázek na výzdobu paláce Andrea Doria se záměrem vzdát čest a zapůsobit na císaře Karla V.

Giovanni Francesco Barbieri, zvaný Il Guercino (Cento 1591 - 1666 Boloňa), Studie mladíka držícího draperii, Rudka, 27,4 x 22,1 cm; Položka č. 546 byla vydražena za USD 218,500, vyvolávací cena: USD 180,000 - 240,000. (obr. uprostřed)

Antoine Coypel (Paříž 1661 – 1722), Studie pro pohřeb Pallas, rudka, uhel a bílá křída, na modrém papíře; tužkou vepsáno: Hommage de Rome à Lucrèce, soulèvement contre Tarquin. Dessin du XVIIe S. de collection andré Storelli. Stejným rukopisem na zadní straně: Collection Storelli, Vente aux Gressets (?) (Château de la Pours (?)) Juin 1933 andré Storelli membtre correspondant de la Ste des antiquaires de France, 31,2 x 39,2 cm; Položka č. 579 byla vydražena za USD 158,500, vyvolávací cena: USD 50,000 - 70,000. (obr. vpravo)

Překlad. Martina Pešková

Anglický text: