|
Max Ernst
německý malíř, grafik, sochař a teoretik umění
2. duben 1891 Brühl – 1. duben 1976 Paříž
Max Ernst je jedním z nejvýznamnějších umělců 20. století. V umění byl samoukem, jeho studia měla polyhistorický ráz (studoval dějiny umění, filosofii a psychologii) - dala mu obrovskou zásobu vědomostí, z nichž čerpal celý život. V roce 1919 se stal spoluzakladatelem skupiny DADA v Kolíně n. Rýnem. Od roku 1922 bylo jeho typickou metodou "vynalézat" - pokaždé užil takovou grafickou techniku, která byla nejpůsobivější k realizaci okamžitých uměleckých záměrů. Při práci na časopisu Bulletin D zhotovil první "kresby ze štočku" (dessins mécano-plastiques). Užil vyřazených tiskárenských štočků technických a fyzikálních přístrojů s malými kreslířskými retušemi a sestavil je v nové výtvarné kompozice, z nichž zmizely původní funkční vztahy (Hypertrofická trofej, 1919). Tato technika negovala individuální umělcův rukopis. Při "protlačované kresbě" využil jednotlivých liter k vytváření mnohotvárných kompozic. Později ovlivněn G. de Chiricem se od r. 1919 stalo stálou konstantou jeho děl perspektivní rozvržení obrazu (album litografií Fiat modest pereat ars).
Dalším objevem byla technika přemalby - přemalovával např. reprodukce z katalogu kolínského ústavu vyrábějícího učební pomůcky - tím zmizel opět původní účel a obsahové vztahy a byla vytvářena nová významová spojení.
Jeho princip - zachovat vždy jednotnost materiálu, z něhož dílo vychází, se projevuje v dřevorytových kolážích, v nichž používá ilustrační předlohy z románů nebo vědeckých a technických článků z 19. století. Vytvářel koláže (11 prací k Repeticím P. Eluarda a 21 koláží k Eluardovým a Ernstovým Neštěstím nesmrtelných), později vytvářel romány-koláže (Stohlavá žena, Týden laskavosti aj.)
Nejdůležitější jeho uměleckou metodou byla frotáž - technika splňující požadavky surrealismu o podvědomém pracovním postupu. V prvních frotážích přetíral na papír tužkou nebo barevnými tužkami vystouplé žilkování a rostlinné struktury, motouzy aj. a zapojil je jako předmětové obrazové motivy, které ještě doplnil o nové skladebné prvky; od r. 1929 záměrně plánované kompozice prozrazují definitivní odvrat Ernsta od automatismu surrealismu. K frotážím pak používal hotové lineární štočky knižních ilustrací nebo reklamní grafiky, dokonce uplatňoval i reprodukce vlastních ranějších děl.
(Slovník světové kresby a grafiky, Odeon 1997)
Více - wikipedia:
Max Ernst,
Espace Vert, 1970, grafika
|
.gif)
