|
 Pro dosavadní Hodonského tvorbu je příznačná dvojjedinnost malby a grafiky, k níž přistupuje i sochařské řezbářství. Linořez a hlubotisk ranného období vystřídala v 70. letech tehdy oblíbená technika litografie. V polovině 80. let se vrátil k linořezu, aby následně v mnohobarevném dřevořezu objevil výrazový prostředek jak v grafice vytvořit rovnocennou paralelu k malovanému obrazu. Je mu blízká jeho robustní poetičnost a možnosti barevného experimentování. V určitých obdobích dřevořez přebírá dokonce vůdčí tvůrčí úlohu a zpětně ovlivňuje malbu. Tiskne ručně kosticí, v malých nákladech do 10ti kusů, v 8-10 barevném soutisku, technikou odrývaného dřeva, kterou - byť v linu – jako první použil Picasso. Aby mohl tisknout velké formáty, začal F. Hodonský používat i dřevotřísku. Dřevěná matrice se postupně osamostatňuje jako nezávislý umělecký artefakt. V roce 1998 ji autor poprvé vystaví jako protějšek tvorby grafické a poté se matrice, jako aktivní součást tvůrčího procesu, stává téměř trvalou součástí jeho instalací.
(Z textu Simeony Hoškové)
František Hodonský, Vodní rostliny, dřevořez, 2000
František Hodonský, Vodní vítr, dřevořez, 2007 |
|
František Hodonský
laureát 16. Ceny Vladimíra Boudníka
Jako u většiny umělců, věnujících se grafice vedle dominující tvorby malířské, nešlo ani u Františka Hodonského o jednorázové či příležitostné „vzplanutí“ inspirace prostřednictvím jiného výtvarného oboru. Stanovy soutěže O cenu Vladimíra Boudníka počítají sice s možností ocenit i jednorázový, experimentální přínos grafickému umění, obvykle však i na pozadí takových výrazových ozvláštnění stojí dlouholetá důsledná práce na poli grafických technik. Taktéž František Hodonský se sice jako grafik prosadil (a to včetně nákupů do Sbírky moderního umění Národní galerie) zdánlivě až skrze onen současný, experimentátorský přístup, ve skutečnosti však výrazná práce posledního dvacetiletí na poli dřevořezu byla jen důsledkem předchozího, průběžného vytváření původní grafiky, snad jen více spjatého s jeho výrazově i významově paralelní tvorbou malířskou.
Již od let šedesátých se Hodonského grafická práce, realizovaná především prostřednictvím linorytu, stává svébytnou rovinou jeho tvůrčího usilování. Zhruba od poloviny let sedmdesátých je jeho grafika vytvářena jaksi dodatečně, v inspiraci kompozicí časově předcházejícího obrazu, zdůrazňujíc lineárnost a rozvíjejíc morfologii přírodního námětu. Cílem tohoto přístupu bylo maximálně vytěžit jeho potenciál; jiným výrazem této exploatace se stala i - rovněž paralelní - tvorba objektů. K hlubší abstrahovanosti, oproštěnosti monumentálních ploch, dospěl pak autor v letech osmdesátých a devadesátých, stále ještě prostřednictvím linorytů a linořezů, ale nově i litografií. Zejména v linořezech je vidět povlovný, leč stále zřetelnější formální i technický vývoj, ústící v současnou tvářnost a formový výraz Hodonského dřevořezů.
I v počátcích svého uchopování této grafické techniky pracuje Hodonský s předobrazem malířského díla. Na rozdíl od litografie, vyžadující spoluúčast profesionálního tiskaře, představují dřevořezy skutečně autorský grafický přístup a postup – od volby tvaru dřevěné matrice a jejího povrchového zpracování (s použitím sochařských dlát), přes míchání a nanášení barev až po samotný tisk grafických listů. V průběhu minulého desetiletí Hodonský postupně objevoval způsob přerývání jednotlivých vrstev a tím i odkrývání dalších ploch, dokud nebyly potenciální kompoziční, plastické a barevné kvality, skrývající se v desce, zcela vytěženy. Zatímco definitivy grafických listů vznikají v několika barevných variacích, dřevěná deska, reliéfní objekt s barevnou polychromií, se stává uměleckým dílem sui generis. Obojí se tak projevuje coby vrcholně přínosný počin nejen v českém grafickém umění…
JAROSLAV VANČA, kurátor prezentace Františka Hodonského v Clam-Gallasově paláci
|
František Hodonský
„Dřevořez posunul moje možnosti ztvárnění někam dál nad malbu, do nečekaného prostoru plného tajemství a napětí z překrývání nekonečných vrstev intuice a podvědomí, které zhušťují obsah a uzavírají děj do rytmicky rozehrané plochy kontrastních dějových zvratů. Odsekáváním prostorových plánů lze u matric vyčíst jednotlivé fáze grafických postupů a koloristických vibrací, často stmelených do závěrečného defilé monochromní barvy.
Jinak jsem v poloze vodního větru“
(Z katalogu Mezinárodního trienále současného umění ve Veletržním paláci v roce 2008, kde byl zastoupen dřevořezovými matricemi)
Nar. 19. 2. 1945 v Moravském Písku. Žije a pracuje v Praze.
Studoval Střední uměleckoprůmyslovou v Uherské Hradišti, r.1969 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (prof. F. Jiroudek). 1990–97 vedoucím Ateliéru krajinářské a figurální malby na AVU v Praze, r. 1991 jmenován profesorem. Od r. 1998 vedoucí Ateliéru současné malby na Akademii umění v Banské Bystrici.
Výstavy:
Uspořádal na 70 individuálních výstav ve státních i soukromých galeriích doma i v zahraničí, účastnil se desítek tematických a soutěžních výstav doma i v zahraničí (1979 Galerie mladých, Mánes, Praha; 1987 Galerie hl. města Prahy, Staroměstská radnice, Praha; 1988 Galerie J. Krále, Dům Umění, Brno; 1991 Galerie moderního umění, Hradec Králové; 1993, 1994, 1996, 2005 Galerie Via Art, Praha; 2000 retrospektiva let 1962–2000 v českých oblastních galeriích umění; 2001 Západočeská galerie Plzeň; 2003 Městské muzeum a galerie, Břeclav; 2005 Galerie umění Karlovy Vary; 2006 Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice aj.)
Zastoupení ve sbírkách:
Zastoupen v domácích veřejných sbírkách, oblastních galériích, mj. v NG Praha, v NG ve Washingtonu, v Galerii dřevořezu Kyoto, Japonsko.
Ocenění:
2004 Hlavní cena, Grafika roku, Praha
Více:
|
.gif)
