|
OTÁZKY PRO LUKÁŠE BRADÁČKA
Vaše obrazy, grafika i exlibris se vyznačují kresebnou jednoduchostí a barevností. Souvisí to nějak s Vašimi četnými návrhy vitrají?
Je to přímo propojené, ale vitraje jsem začal řešit až v Nové době asi okolo roku 1991 a kresebnou linií se vyjadřuji již daleko před tím. Na tom jsem snad i ustanovený – kresebný základ a pak následují teprve ty omalovánky. Ono se to tak s tou mou tvorbou vitrají našlo a propojilo navzájem v ten správný čas. A ta zdánlivá jednoduchost je výsledkem dost intenzivní vnitřní přípravy, která předchází stopě v materiálu. Já v projevu nejsem náhodný střelec, avšak s náhodou při procesu tvorby počítám a rád se nechávám i obloudit a zavést do nečekaných vod. Ale je to vědomý proces pod taktovkou mistra, nevlaji za spodním proudem snů a podvědomí.
A vitraj, ta je na linii snad i postavená, pokud nejsme v oblasti bezbřehých a bezkonkrétních sdělení. Jenže to platí obecně, nejen pro fenomén vitraj. Jasná řeč – jasné sdělení.
Vaše práce připomínají někdy secesi, někdy art deko a někdy pop-art. Kam byste zařadil Vaši tvorbu, myslím co do stylu?
Někam mezi nebo nad poučení zmiňovaných velkých, i když historicky krátkodobých stylů/slohů. Já mám rád výrazné, konkrétní a přímé vyjadřování. Dekor, barevná plocha, výrazná linie - názor. Jakákoliv mlhavost nebo rozostřenost je pro mne významově bezradností. Do stylu se zrovna moc nepasuji, to bych nechal na těch, co budou mít po nás časový odstup. Někdy si připadám jako takový transformační syntetizátor – mám přehled o historii, mám své oblíbence, ale zároveň představu, jakým směrem jít nemohu a také nechci, a tuším a hledám kudy ano. A výsledkem je pak třeba bradacek.cz. Ale třeba nás všechny naši potomci ohodnotí v jedné vitrínce se jmenovkou: „Lid igelitových tašek“ nebo „Kultura plastové náhražky“, a to jsme se přitom všichni v životě a tvorbě tolik snažili být zcela originální, pravdiví a rustikální.
Rovněž exlibris souzní s Vaší ostatní tvorbou. Co nebo kdo Vás přivedli k tvorbě exlibris a k účasti na Trienále Chrudim 2008, Žatvě slovenského a českého exlibris 2008 v Hradci Králové a snad i v dalších soutěžích či salonech?
Zpočátku volné časové okno vedle malování a designu a posléze si myslím, že potřeba vyhrát nad sebou a umět se pohybovat i na miniaturním formátu. Já jsem školený dělat věci ve velkém a s vyšívačkou na malé ploše jsem měl vždycky problém. Já si uvědomoval handicap toho, co mají grafici a ilustrátoři vlastní, že jsou majiteli železných zadků. To znamená trpělivost věnovat se jedné věci s velkou pečlivostí a po kouscích ji neustále vylepšovat. No, a z toho já úplně rostu. Já jedu uzrálou ideu okamžitě a do úplného vítězství právě teď a tady. V následujícím čase už jenom koriguji detaily. Příprava - jízda veliká - hotovo a jede se dál. Tak asi takhle to se mnou je.
Pro tvorbu exlibris používáte počítačovou grafiku. Jaký je Váš názor na tuto novou grafickou techniku z hlediska originality a také z hlediska trvanlivosti tisků v porovnání s klasickými grafickými technikami?
Z hlediska originality s mou počítačovou grafikou nemám problém. Je to stejná ruční a intenzivní duševní práce jako u klasiky. Namazat tam jen tak něco pomocí programu a jeho aplikací já neumím. Ale kde už mám problém, tak to je výstup. Já těm PC tiskárnám nevěřím, co se týče světlostálosti, a pak že to není, co se barvy týče, poctivá hmota barvy. Je to inkoust a basta.
Ale pro exlibris, grafiku pro věčnou tmu uvnitř zavřené knihy, s tím problém nemám. To je pro mne dost trvalka a někdy z úspory času, který bych vydal u satinýrky, to od začátku do konce pojmu jako digistyl. Neuráží mne to.
U velkých grafik, které jsou nyní tak rozšířené, protože technologie na realizovaný tisk ušetří moc času, dřiny okolo lisu nebo tiskařského stroje a umazaných rukou, je mi kupujících tak trochu líto, protože kupují časovanou bombu ve smyslu vyšisování barev té oné grafiky vystavené dennímu světlu.
Zde já upřednostňuji PC práci jako originální podklad ke grafice s finálním výstupem pro klasickou technologii, třeba serigrafii. Protože, pro mě například, k tak čistým liniím v přírodě nedojdeš, má ruka je oproti tomuto stroji nepřesná. A zde mi brilantní čistota imponuje a umím ji využít pro mou práci.
Jaká byla odezva na Vaši tvorbu exlibris? Chystáte se v ní pokračovat?
Vesměs pozitivní, pokračovat v ní budu a určitě se vynasnažím k ještě lepším realizacím tisků. Tato grafická kategorie je mi svou tak nějak tajnosnubností nebo jednoúčelovostí čím dál více sympatická. Zavřete knihu, vložíte ji do knihovny a je po expozici.
Na otázky Ing. Jana Langhammera, CSc., redaktora Knižní značky, odpovídal akademický malíř Lukáš Bradáček, říjen /2010.
Lukáš Bradáček se narodil 18. 4. 1964 v Praze. Vystudoval Střední Odbornou Školu Výtvarnou v Praze (1978-1982) a Vysokou Školu Umělecko-Průmyslovou v Praze (1982-1988). Věnuje se malbě, kresbě, grafice a tvorbě exlibris, navrhuje a realizuje vitraje a kovářské práce, vytváří sochy v kameni, dřevu a sklu a navrhuje exteriéry budov. Žije a pracuje v Praze. http://www.bradacek.eu/
Obr. nahoře: ukázka tří exlibris Lukáše Bradáčka
|
.gif)
