Federico Barocci (Urbino 1528-1612), Madona s dítětem u jesliček v interiéru, svatý Josef je pozoruje ze dveří vpravo, černý, červený, okrový a bílý pastel, stopy rydla, vodoznak s klečícím světcem v kartuši, vstup do místnosti vpravo, 42 x 30 cm; Položka č. 38 byla vydražena za GBP 505,250, vyvolávací cena: GBP 500,000 - 800,000. (Obr. uprostřed)

Kresba se objevuje jako konečná studie kompozice pro Barocciův obraz Albani Madonna (114 x 81 cm), nyní ve sbírce Banca Nazionale del Lavoro v Římě (viz obr. 1; Emiliani, 2008, č. 87). Plátno, které vytvořil přibližně v roce 1610 pro Orazia Albaniho (1576-1612), je povazováno za Barocciovo poslední dílo a v den jeho smrti (30. září 1612, záchvat mrtvice) zůstalo nedokončeno. Malba byla dokončena až jeho pomocníky z dílny.
Federico Barocci, rodem z Urbina (kde strávil většinu své dlouhé kariéry), byl nejvýznamnějším umělcem ve střední Itálii v době mezi Michelangelem a Carraccim. Kromě toho, že představuje nejjemněji vyvážený a závažný součet myšlenek manýrismu, barevnost a živost jeho děl jej charakterizují jako přirozeného dědice mistrů vrcholné renesance (Rafael), jejichž vliv je zjevný v našem díle, a duchovního otce mistrů baroka (Rubens, Carracci) – umělců, jež mu otevřeně vyjádřili svůj vděk.
Mohlo by se zdát, že mimořádnost umělce, jenž údajně zemřel v roce 1567 na otravu jedem a stěžoval si na nemoc po celou dobu svého života, přetrvávala až do pokročilého věku 77 let. Byl podivuhodně aktivním až do své smrti, většinou pracoval na velkoformátových malbách s náboženskou tématikou. Podle Giovanni Pietra Belloriho, Barocciova životopisce, byla příprava každé umělcovy malby svízelnou cestou a zkoumáním zrozeného z velkého množství (téměř 2 000) zachovaných kreseb. Obvykle nejdříve vytvořil skici (nebo scarpigni [elegantní dámská obuv], jak umělec údajně nazýval) perem a akvarelem přes červený nebo černý pastel. Později vytvářel přípravné kresby modelu v ateliéru většinou v černém a bílém pastelu na tónovaném papíru, někdy s nádechem barevného pastelu, a později kompoziční řešení dokončil („disegni compiti“). Předposlední etapou v přípravném procesu byla tvorba kreseb v plném rozměru, užívaných jako předloha kompozice. Z takové kresby pak umělec načrtl obrysy hlavy každé z hlavních postav na samostatné kusy papíru.
Třebaže Madonna Albani, obraz soukromé zbožnosti, je mnohem menší než většina jeho dalších náboženských obrazů, umělec je připravoval stále s velkou pečlivostí. Seznam obsahuje čtrnáct kreseb,  které vytvořil pro přípravu na malbu od rychlé skici v peru a akvarelu v Uffizi ke kresbě v životní velikosti v soukromé sbírce v Miláně. Mezi těmito dvěma stádii Barocciových kreseb – v černém a bílém pastelu, někdy s nádechem červeného pastelu – se soustřeďuje na postoj Madony a dítěte -  nabízí fascinující pohled na vývoj umělcových myšlenek v oblasti kompozice. První skici ukazují pouze Madonu a dítě, zatímco se v následujících studiích objevuje židle, na které Panna sedí a jesličky a velmi jemné gesto, které propůjčuje spícímu dítěti. Žádná přípravná kresba nebo studie v barevném pastelu zvláštních postav nebo detail přežívá v obrazu Madonna Albani. Existující kresby pro malbu také charakterizuje rychlost jejich provedení a jejich hrubé a schématické, téměř geometrické formy.
Současné dílo, tradičně připisované Francoisi Boucherovi, znovu objevila Luisa Vertova na začátku 70. let 20. století (ačkoliv publikovala svůj článek o díle v roce 1989) a bylo zahrnuto do důležité retrospektivy Baroccia v Bologni v roce 1975. John Shearman a Edmund Pillsbury pochybovali ve své recenzi výstavy o připsání této kresby Barocciovi, nyní je ale tento názor odborníky obecně přijímán. Emiliani popsal kresbu jako „di straordinari delicatezza executiva.“ Byla nejprve rychle načrtnuta černým pastelem a můžeme stále pozorovat mnohé zaváhání v tahu pastelem a pentimenti. Umělec později úplně a pečlivě propracoval svou kompozici v načervenalých, žlutých a bílých odstínech pastelu předtím, než retušoval některé z obrysů na temnější červený pastel.
V procesu vzniku obrazu Madonna Albani tato kresba přímo navazuje na rychle provedené kresby v černém a bílém pastelu, nyní v Biblioteca Municipale, Urbania. Pozice Madony a dítěte je téměř stejná jako v současné kresbě, mimo levou ruku Ježíška, která je klidně natažená, ne pokrčená. Další rozdíl nalezneme na jesličkách: jsou umístěny vedle Madony v kresbě Urbania, k ní v pravém úhlu jak v kresbě, tak malbě. Své kompoziční studie vytvářel často perem a tuší s místy zvýrazněnými bílým nebo barevným pastelem (někdy olejem) – technikou, kterou umělec dovedl k dokonalosti ve svých hlavních studijních kresbách. Je tu i proslulé dílo Svatá rodina s malým sv. Janem a kočkou v British Museum (černý a červený pastel, základní obrysy provedeny rydlem, 30 x 23.8 cm; z kat. výstavy, Dotek boží. Kresby Federica Baroccia v britských sbírkách, Cambridge, Fitzwilliam Museum, 2006, č. 29), které se podobá malbě v londýnské National Gallery (1574-5), dokončené pravděpodobně jako přípravná studie rytiny Cornelia Corta z roku 1577. Může připomínat grafický list v newyorské Pierpont Morgan Library (Grafické umění Federica Baroccia. Vybrané kresby a grafiky, Cleveland, Museum of Art, 1978, č. 15). To představuje Panna a dítě v krajině s klečícím sv. Janem Křtitelem (černý, červený, okrový a bílý pastel, rozřezán pro převoz, 48,1 x 10,3 cm) a je studií pro malbu (1567) v Capuchin Churých v Crociccii. Kromě toho Kresba z Piermont Morgan a přítomná kresba, které plní obvyklou funkci přípravné studie, bývají využívány ke studiu barevných vztahů. Bellori uvádí, že umělec často připravoval malou kresbu, aby prozkoumal vzájemné působení barev poté, co dokončil modelu v životní velikosti a to pomohlo při tvorbě finálního díla. Použití barevných pastelů v této kresbě měl dokonce stále větší odezvu jak v Barocciově osobní vizi, tak v malbě, která byla nakonec ve velké míře dokončena spolupracovníky z ateliéru.   
Nehledě na barvu Mariina roucha – zde červené, ale na plátně v Banca Nazionale del Lavoro v červené, modré a bílé – je seskupení Madony a dítěte v těchto studiích kompozice téměř identické, ale malba je v pozadí zcela rozdílná se vzorem, který se může objevovat ve většině Barocciových 'disegni compiti'. Netradiční je interpretace kresby, kde je sv. Josef zobrazen při vykonávání své profese na kole, které je podpíráno klečícím učněm. Dveře jeho krámku jsou otevřeny a můžeme je rozlišit od Bramantova tempietta (stavby, kterou původně umístil do pozadí Barocciova slavného Aeneaova útěku z Troje, 1587, v Galleria Borghese, Řím) ve vzdáleném pozadí. V této kresbě použil jedno z typických sedadel u okna z Ducal Palace v Urbinu (viz obr. 2). Změnu ikonografie můžeme vysvětlit totožností mecenáše malby Orazia Albaniho, jenž byl vyslancem urbinského dvora v Římě, aby vyjednal odtržení urbinského vévodství od papežského stolce.

Joseph Mallord William Turner, R.A. (Londýn 1775-1851), Palác Thurn-Taxis s Obermuensterem v pozadí, Řezno, Německo, akvarel na papíře, 24,4 x 30,5 cm; Položka č. 66 byla vydražena za GBP 361,250, vyvolávací cena: 80,000 - 120,000 GBP.(Obr. vpravo)

John Constable, R.A. (East Bergholt 1776-1837 Londýn), Pohled na Reading od řeky, Oxfordshire, tužka, pero, zelená, okrová a růžová, se zbytky vodoznaku [TURKEY] na papíře, datováno 'Reading June 6 1821' (vlevo nahoře), 17,2 x 25,7 cm; Položka č. 39 byla vydražena za GBP 181,250, vyvolávací cena: GBP 70,000 - 100,000. (Obr. vlevo).

Překlad: Martina Pešková

Anglický text: