  
Sotheby´s Londýn, New Bond Street, Velká Británie
16. září 2010
Pablo Picasso (1881 - 1973), Minotauromachie (B. 288; BA. 573/VII/B.5), lept, 1935, 7. (konečné) stádium umělcovy grafické tvorby, vytiskl Lacourière, na papíru Montval, 495 x 693 mm; Položka č. 27 byla vydražena za 1,273,250 GBP, vyvolávací cena: 400,000 - 600,000 GBP. (Obr. vlevo)
Jak se často uvádí, je Minotauromachie, jedno z nejdůležitějších grafických děl 20. století, bezesporu vrcholem Picassovy tvorby. Toto vzácné dílo se jen zřídka objevuje na trhu s uměním, většinou je uloženo v muzeích nebo stálých expozicích po celém světě. Vizuálně stimulující a technická dokonalost díla tvoří s námětem výjimečný celek, který se brání konečné interpretaci jeho významu.
Minotauromachie vznikla v době neklidu v Picassově osobním životě. Jeho krachující manželství s Olgou dospělo ke krizovému bodu, když Olga zjistila, že jeho mladá milenka Marie-Thérèse Walterová je v jiném stavu. To bylo v době, kdy Picasso vytvořil Minotauromachii a kterou později označil za „nejhorší etapu svého života.“ [1] Fyzicky prudká povaha práce se odvolávala na tehdejší Picassův duševní stav. Emocionální síla, kterou vložil do práce, sloužila jako potřebné rozptýlení z bouří, které se odehrávaly v jeho osobním životě.
Obraz Marie-Thérèse prostupuje Picassovým dílem konce 20. a začátkem 30. let 20. století. Stala se inspirací pro Vollard Suite (1933-34). Její portrét se opakovaně objevuje v celé sérii grafik (viz také položky 84-86 v této aukci), stejně jako v obrazech a kresbách z této doby (viz obr. 2 a 3). Vollard Suite bývá považován za předchůdce Minotauromachie s mnoha tématy a postavami, které později zařadil do série svého mistrovského díla. Nejvýznamnější z nich je Minotaurus, jehož kořeny sahají až do řecké mytologie, a představuje umělce samotného. Byla to postava, o kterou se Picasso dlouho zajímal, a tak si přivlastnil jeho podobu v několika různých převlecích: někdy žádostivý a sexuálně ničivý, jindy veselý a družný nebo introvertní a zranitelný. V Minotauru, kterého vidíme v Minotauromachii, slučuje autor sebe sama s pozdějšími výjevy. Už ne tak veselé nebo eroticky nabité zvíře se jeví zkrocené a utlumené, jeho pohled zastiňuje scéna s mladou dívkou osvícenou svíčkou. Po této stránce se Minotaurus nejvíce podobá „slepému Minotaurovi“ z Vollard Suite (viz položky 85 a 87 v této aukci). Jestli se někdo pokouší najít přímý vztah mezi Minotaurovým chováním v grafickém díle a Picassovou osobní situací, znamenalo by to, že zprávy o těhotenství Marie-Thérèsy vyvolávaly v umělci pocity bezmocnosti, vystupňované vědomím vlivu jeho situace doma na tvorbu. Podle Sebastiana Goepperta a Herma C. Goepperta-Franka „těhotenství Marie-Thérèsy povzbuzovalo v Picassovi vědomí vrozeného protikladu zrození a tvorby, soupeření mezi mužem a ženou, životem a smrtí…“ [2]
Vzájemné srovnání umírajícího koně a plazícího se toreadora zřetelně dokresluje těhotná Marii-Thérèse. Když jeden život končí, druhý začíná – tato scéna není jednou z těch, ve které je Minotaurus rozhodnutý, ke které volbě se přiklonit. Není to harmonická představa cyklu života, ale spíše krvavá, hrůzostrašná realita, od které se Minotaurus odvrací. Cyklus Minotauromachie, inspirovaný Picassovými nejmilovanějšími býčími zápasy, spojuje ústřední témata upoutání pozornosti svými myšlenkami a díly v epickém zápase mezi láskou a smrtí, obavami a pravdou, zkázou a tvořivostí. V rozvíjející se scéně zpozorujeme vousatého muže v pozadí, často interpretovaného jako umělec, a dvě dívky s holubicemi (míru?), sledující výjev z okna. Scéna se rozjasní tváří v tvář výjevu, „když Minotaurus nemůže již více zůstat Minotaurem. V konfrontaci s pravdou se mu dívka odhaluje, on nezavírá oči, a nemůže jít ani vpřed ani vzad. Zachránit jej může pouze vzlétnutí nad býčí hlavou, jako kdyby to byla maska a znovu si nasazuje svůj lidský obličej…“ [3]
Minotauromachie slouží jako vizuální pramen pro Picassovo nejlepší umělecké dílo: Guernicu, kterou namaloval o dva roky později jako reakci na občanskou válku ve Španělsku.
Picasso intenzivně pracoval na této grafice v ateliéru Rogera Lacouriérea v Paříži po několik týdnů mezi březnem a květnem roku 1935 a vytvořil celkem sedm verzí.
Picassův odpor k formální edici Minotauromachie ve velkém počtu možná naznačuje emocionální investici umělce dát se do práce a hluboký osobní význam, se kterým na věc pohlížel.
[1] cit. Z katalogu výstavy, Picassovy nejkrásnější grafiky: Minotauromachie ve všech jeho stádiích, Los Angeles County Museum of Art, 2006
[2] Sebastian Goeppert & Herma C. Goeppert-Frank, Minotauromachie Pabla Picassa, Ženeva, 1987, s. 11
[3] Sebastian Goeppert & Herma C. Goeppert-Frank, Minotauromachie Pabla Picassa, Ženeva, 1987, s. 104
Pablo Picasso (1881 - 1973), La femme qui pleure I (B. 1333; BA. 623), lept, akvatinta, suchá jehla, 1937, se signaturou v tužce, číslem výtisku 14/15, vytiskl Lacourière, na papíru Montval, 692 x 496 mm; Položka č. 28 byla vydražena za GBP 1,094,050, vyvolávací cena: GBP 500,000 - 700,000. (Obr. uprostřed)
Edvard Munch (1863 - 1944), Vampire II (W. 41; SCH. 34), litografie v černé a oranžové na dřevořezu se zelenou, oranžovou a okrovou podkladovou vrstvou, 1895-1902, se signaturou v tužce, na jemné japonském papíru, 384 x 553 mm; Položka č. 20 byla vydražena za GBP 802,850, vyvolávací cena: GBP 400,000 - 600,000. (Obr. vpravo)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
