Sotheby´s New York, York Avenue at 72nd St, USA
18. června 2010

LENNON, John. Rukopis písňového textu Johna Lennona „A Day in the Life“, poslední stopa v albu skupiny Beatles „Klub osamělých srdcí seržanta Pepře“ z roku 1967, 2 strany, na jediném listu, v neovladatelném rukopisu na papíře, 267 x 194 mm, [Londýn, 17. ledna 1967], zahrnuje 2 kompletní soubory písňových textů napsané černým zvýrazňovačem a modrým kuličkovým perem, několik vlastních oprav a korekcí (několik málo z nich červeným kuličkovým perem): (1) na přední straně Lennonův původní koncept napsán velmi spěšně, ale čitelně psacím písmem; (2) na zadní straně vlastnoruční čistopis napsán tiskacím písmem a jasně připraven pro použití v nahrávacím studiu, zařazené opravy z prvního návrhu dodány tři další, verše číslovány 1-4 a ukazující vsuvky s větou „I love to turn you on“ po třetím verši. 
Položka č. 46 byla vydražena za USD 1,202,500, vyvolávací cena: USD 500,000 - 800,000. (Obr. vlevo)

Z návrhu pro nahrávací studio: původní rukopis pro jednu z nejvýznamnějších písní nejuznávanějšího a nejvlivnějšího umělce dvacátého století.
Píseň „A Day in the Life“ ztělesňuje všechny protiklady bouřlivého desetiletí, ve kterém byla vytvořena. Je to klíčová píseň typická jak pro album Seržant Pepř, tak pro rokenrol šedesátých let, zůstala nadčasovou – na rozdíl od alb, která mu předcházela - a dosáhla patnáctitýdenní vlády na vrcholu hitparád Billboard, Headquarters a Ody Billyho Joa Bobbieho Gentry: tak závažnou, svěží a poslouchatelnou stejně dnes jako v roce 1967. Kompozice Johna Lennona – nádherně melodická, hloubavá, citlivá, temně komická a pochmurná – je výsledkem nejúspěšnějšího období spolupráce s Paulem McCartneyem. Je to celá část konceptu alba Seržant Pepř, a přesto dosáhla pozoruhodného úspěchu; je těžké uvěřit, že píseň popisuje den v životě Billyho Shearse.   
Album bylo přijato všeobecně s nadšením a již při jeho vydání převyšovalo hranice populární hudby. V recenzi Kennetha Tynana pro londýnský deník Times popsal album jako „rozhodující okamžik v dějinách západní civilizace,“ zatímco Geoffrey Stokes napsal pro Village Voice, že „při poslouchání alba Seržanta Pepře přemýšlíme ne o jednoduchosti populární hudby, ale o historii celého století.“
Ale dokonce již v roce 1967 se objevily skeptické hlasy. Kritik New York Times Richard Goldstein zveřejnil úsečný článek s názvem „Stále potřebujeme Beatles, ale…“, kde přirovnával album Seržant Pepř ke zhýčkanému a podrážděnému dítěti. „Páchne kvartetem lesních rohů a harfy, harmoniky, rozmanitými zvířecími zvuky a 41členným orchestrem,“ plného „zvláštních efektů, lesku, ale především klamu.“ Ale skladba „A Day in the Life“ unikla Goldsteinovu opovržlivému odmítnutí. Píseň popsal jako „smrtelně vážnou odchylku v emotivní hudbě s mrazivým textem, [která] je pokládána za jednu z nejdůležitějších skladeb autorské dvojice Lennon-McCartney a… je historickou událostí populární hudby.“
Při výročí vzniku písně v roce 2007 Jon Wiener na TheNation.com připustil, že „při poslouchání CD o čtyřicet let později se koncept tohoto alba může zdát poněkud nepřesvědčivý. … Některé úseky jsou hodně špatné. … Lennonova píseň o světě LSD, ´kde houpací koně jedí koláče z cukrovinek,´ je vtíravá.“ Stejně jako Goldstein vyjadřuje i Wiener soucit: „Ale jedna píseň se zdá být silnější než kdykoli předtím: Lennonův ´ A Day in the Life.´ Jednotlivé úseky skladby jsou „oponou, která padá na Pepperland,“ píše Tim Riley, ´právě tak se zvedá na neúrodném jevišti skutečného světa.´“
Pravděpodobně skutečný svět způsobil, že se píseň proslavila. „Šťastlivec,“ jenž „prohání svou mysl v automobilu,“ je obecně považován za nositele odkazu Tara Browna, přítele McCartneyho a dědice Guinnessova dědictví, který v prosinci 1966 tragicky zahynul ve svém Lotusu Elan. Nicméně McCartney a producent Georgie Martin věřili, že verše písně byly inspirovány jeho drogovou závislostí („rozfoukl svou mysl“), a ne přímou narážkou na Browna. Podobně „Anglická armáda vyhrála válku“ by mohla poukazovat na film Jak jsem vyhrál válku, černou komedií, kterou natočil Richard Lester v hlavní roli s Johnen Lennonem a Michaelem Crawfordem. Ti sice film dokončili, ale ještě nebyli propuštěni z léčebny.    
Jedinou nespornou „skutečností“ v písni je její přiměřená absurdita a nahodilost.
Dne 19. ledna přinesl Lennon do studia svou impresionistickou báseň, která připomínala nesmyslná díla Edwarda Leara. Rukopis odkrývá to, že texty opravoval až po – nebo pravděpodobně během – nahrávání. Ve druhé sloce původně následoval tento řádek: „nevšiml si, že se světla změnila“ za „a všichni lidé se odvrátili.“ Rozepsal ji do podoby tohoto verše, který ale změnil za „zástupy lidí se zastavily a zíraly,“ ale vyškrtnutý řádek přepracoval a použil jej v další sloce, kde se objevila ve tvaru „a ačkoli se lidé odvrátili.“ A konečné dvojverší napsal původně jako „Museli počítat se všemi | Počítali s každým.“ V čistopisu souboru písňových textů hůlkovým písmem pokračoval Lennon ve svých úpravách přidáním slova „Právě“ na začátku posledního řádku třetí sloky, ale pak je uzavřel do červených, hranatých závorek, aby zjevně dokázal, že toto spojení rytmicky nefunguje. Podobně v poslední sloce změnil přídavné jméno „velmi“ za „spíše.“ Podstatně více doplnil Lennon mezeru mezi třetí a čtvrtou slokou o větu „+ Miluji, když rozsvěcuješ“, naspanou modrým plnícím perem.
Toho večera byla nahrána základní rytmická stopa: Lennonův hlas doprovázel McCartney na piano, Ringo Starr na bonga a George Harrison na ruba koule. Martin zesílil ozvěnu, protože Lennon chtěl zachytit takové zoufalství, které vyvolávala píseň „Heartbreak Hotel“ Elvise Presleyho.            
Mezi třetí a čtvrtou sloku vsadili Brouci skvělý a pozitivní kontrapunkt, který McCartney napsal, ale zatím neupotřebil v žádném textu. Jeho okázalý text „Vzbuďte se a vyskočte z postele…“ perfektně odpovídá Lennonově koncepci, ale samozřejmě slibuje mnohem jasnější den než ten, který popisuje Lennon. Poslední větou McCartneyova úseku je „Vstoupil jsem do snu,“ ale Lennonův den se blíží noční můře, nebo přesněji stavu nejistoty, ve kterém může vypravěč sledovat události z každodenního života, ale neúčastní se jich.        
Nejistoty zde ovlivnily to, jak spojit tyto dva oddíly tak, aby střední část úmyslně neopustila svou kultivovanost: Lennon svěřil tyto texty písní asistentovi a kamarádovi Beatles Malu Evansovi.
Evans se k Beatles připojil jako doprovod v roce 1963, kdy jej Brian Epstein najal jako roadie. Povýšil jej nakonec na manažera cesty, a pak na osobního tajemníka. Cestoval se skupinou nejen na turné, ale také se účastnil slavné cesty do Indie. Evans hrál roli i při mnoha nahrávání skupiny, nejvíce snad při nahrávání písně „A Day in the Life.“  A označil závěr písně za spuštění alarmu, který, úmyslně nebo ne, poskytl dokonalé segue McCartneyovy části písně. Součástí byl vrcholný E akord, který dává písni jeho dramatický a rušivý závěr.    
Pro další spojení dvou části George Martin podnítil velkou měrou Paula McCartneye, který se inspiroval Lennonovou žádostí, aby vytvořil „zvuk jako při konci světa“ – navrhl spolupráci s jednačtyřiceti hudebníky z Londýnské filharmonie. Byli požádáni, aby při hře se svými nástroji improvizovali od nejvyšších po nejnižší tóny. Pět úseků písně bylo nahráno na jedinou stopu, tvořící zvuk, který Martin popsal jako „orchestrální orgasmus.“ (Jen v únoru toho roku Alex Ross, hudební kritik deníku The New Yorker, uveřejnil ve svém blogu článek s názvem „Beatles a avantgarda“, který spekuluje o vhodných zdrojích této orchestrální pasáže. Ross cituje z „Metastasis“ Iannise Xenakise [1953-54], ve které „šestačtyřicet strunných nástrojů začne hrát společně na notě G a potom z něj sklouznou do expandující sítě glissando, dokud nedosáhnou masivního skupinového souzvuku.“ Poznamenal také, že se skupina přátelila s Karlheinzem Stockhausenem, jenž se objevil mezi slavnými tvářemi na přebalu alba Seržant Pepř.)
Skladbu „A Day in the Life“ uzavírá monumentální piano doprovázené pěti muži – Lennonem, McCartneyem, Martinem, Ringem Starrem a Malem Evansem -, kteří tloukli do klávesy E na třech velkých klavírech a harmoniu. Zvukový technik nepřetržitě zvyšoval prolínání jednotlivých nástrojů tak, že notu je možné slyšet po dobu téměř jedné minuty (společně se značným šumem ze studia v pozadí). Bob Spitz, autor knihy Beatles: Biografie, nazývá tuto závěrečnou pasáž „velkolepou – vzrušující – účinnou“ a považuje ji za vrcholnou píseň „možná nejvýznačnějšího studiového výkonu skupiny Beatles.“
Sláva písně se blížila obecnému šílenství. „A Day in the Life“ byla srovnávána s Eliotovou básnickou skladbou „Pustá země“ a Picassovou „Guernicou.“ Rockin' Down the Highway Paula Gruskina ji nazvala „jednou z nejnáročnějších, nejvlivnějších a nejprůlomovějších děl hudební historie.“ Píseň „A Day in the Life“ shrnuje vše a mnohem víc a paradoxně jsou tyto dvě strany ručně psaných textů Johna Lennona jejím základem. Dodávají písni na přitažlivosti, hodnotě a významu.
Jon Wiener uzavírá svou recenzi k výročí vzniku písně „A Day in the Life“ tím, že srovnává „zmatek s tichým zděšením“ šedesátých let dvacátého století. Wiener cituje mluvčího v dokumentárním filmu Berkeley in the Sixties Marka Kitchella z roku 1990, jehož slova bohužel platila nejen pro toto desetiletí, ale i pro příliš krátký život Johna Lennona: „tolik života, tolik smrti; tolik možností, tolik nemožností.“ 
Philips Norman, autor knihy John Lennon. Život (2008) a Křičte! Pravdivý příběh Beatles (1981), napsal rovněž autobiografií Rolling Stones, Eltona Johna a Buddy Holly. U příležitosti prodeje textu písně „A Day in the Life“ vyjadřuje kulturní význam Johna Lennona:   
Na podporu hromadného míru zorganizoval v roce 2003 reverend Jesse Jackson shromáždění, při kterém oznámil seznam nejinspirativnějšího mírotvůrců dvacátého století: „Abraham Lincoln… John F. Kennedy… Martin Luther King… John Lennon…“
Dvacet osm let po své smrti se stal Lennon téměř moderním světcem v hlásání všeobecné lásky, oddanosti a okouzlení. Jeho píseň Imagine je světoznámým hymnem spojující všechny rasy, kultury a náboženství v jeho představě míru a tolerance. Hity, které napsal v době fungování skupiny Beatles - Lucy in the Sky With Diamonds, Strawberry Fields Forever, A Day in the Life a mnoho dalších – potěší, oslňují a fascinují publikum dvacátého prvního století tak jako generaci šedesátých let. Zbytky jeho ručně psaných písňových textů jsou ctěny jako svaté relikvie. Jeho umělecká díla, jedněmi odsuzována jako infantilní nebo pornografická, mohou být nyní považována za předchůdce Damiena Hirsta, Traceye Emina a dalších, kteří změnili povahu umění na nové pojetí „rock 'n' rollu.“ Jeho rukopisy, ať texty písní nebo próza, byly srovnávány s díly Lewise Carrolla a Edwarda Leara.
Příběh Johna Lennona je moderní pohádkou, jak lidskou a kouzelnou, tak neuvěřitelnou – jak neomalený hoch z Liverpoolu, od kterého jeho učitelé očekávali pouze selhání, vytvořil nejzbožňovanější skupinu všech dob, napsal hudbu, která se rovnala Schubertovi, později skupinu odkopl a uzavřel partnerství s japonskou performerkou Yoko, které zmátlo a oklamalo celý svět. Štěstěna nikdy nebývá kována ohromující proměnou – od ztraceného studenta po hrdinu na úrovni Elvise Presleyho a Boba Dylana; od uličníka z Royal Command Variety Performance přes vousatého hippie apoštola s dočasným soudním dvorem ve své hotelové posteli jako demonstraci světového míru a v sedmdesátých letech k radikálnímu a oddanému muži v domácnosti a otci ve svých posledních dnech. Otřes z atentátu, mimo jeho newyorské apartmá v bezprostřední blízkosti Yoko, stále rezonuje uprostřed nového temného věku nesmyslných vražd, které přišly poté. Současně však zůstala jeho osobnost naživu – spontánní, neuctivá, zranitelná, sarkasticky upřímná a nesmírně zábavná. 

MAGRITTE, René. Velmi významný soubor více než čtyřiceti signovaných dopisů a pohledů („René Magritte,“ „Magritte,“ „Magr“ a „Mag“), mnoho z nich ilustrovaných skicami v kuličkovém peru, ve francouzštině, s věnováním belgickému surrealistickému básníkovi Paulu Colinetovi, z celkového počtu padesáti stran, různé rozměry, jeden z dopisů s dlouhým postskriptum Irény Hamoiry, s telegramem, kopie ve strojopisu od Magritta a útržky dopisu Magritta Colinetovi se zmínkou o Eduardovi, dvě obálky, dopisy velkého rozměru, nedatovány, asi od 1934 do 1957; doprovázen osmi dopisy a pohledy od Paula Colineta; Položka č. 54 sold for USD 218,500, vyvolávací cena: USD 200,000 - 400,000. (Obr. vpravo)

Překlad: Martina Pešková

Anglický text: