Šimona Brejchy se v zimě 2009/2010 ptaly Markéta Kroupová (MK)
a Božena Vachudová (BV)

1/BV
Už v roce 1996 jste jednu ze svých samostatných výstav nazval Dešifrování znaku. Můžeme i po třinácti letech právě znak neboli strukturální otisk nějakého předmětu, rostliny či uhynulého tvora považovat za jakýsi „prvotní stavební prvek“, od kterého se odvíjí celá mnohovýznamová podoba Vašich děl?
Když se dívám na své práce zpětně, překvapivě nacházím permanentní kontinuitu, přestože se forma i tematika jednotlivých cyklů neustále mění. Řekl bych, že formulace Magdy Juříkové, jež před časem hovořila o mé strukturální mánii, je naprosto přesná. Realitu vnímám především prostřednictvím povrchů. Textury a struktury pro mne mají schopnost předávat pocity i sdělení. Na výstavě Dešifrování znaku jsem ale používal skutečné znaky, které jsem nacházel ve strukturách chodbiček dřev prožraných lýkožroutem. Pracoval jsem s principem detailu uplatněným už při práci na tématu „Rublev“, t. j. vytržení detailu z původních souvislostí a přenesení do souvislostí jiných, i proměnou původní předlohy pomocí zvolené technologie „výroby“ obrazu. Vytržením struktury povrchu „něčeho“ z původních souvislostí, využitím jejího otisku, jejím zmnožením se skutečně stává ze struktury znak, symbol, který má mnoho významových rovin, jejichž počet i hloubka se mění od díla k dílu.

2/ BV
Krabí nožky, hadí kůže, stvoly rákosu, mouchy čí ovčí kopýtka jsou jen některé z těchto strukturálních „stavebních kamenů“. Vždy je určitým způsobem seskupujete, organizujete, systematizujete…
Hledám vždy, co mi který materiál či tvarová forma umožní. Hledám hranice, hraji si. (Viz Krabí design, Struktura kraba nebo grafiky z rákosu z řady Pnutí.) Obrazy a tisky jsou myšlenkově a technologicky komplikovanější, než jak se na první pohled zdá. Pokaždé mne překvapí a zároveň potěší, když jejich tajemství odhalí i ostatní.

3/ BV
Takové vytváření ne jedné, ale celých „obrazových struktur“, tedy cyklů nebo souborů děl, u nichž patrně není důležité, zda se tak děje v rozměrné grafice, na plátně či v prostoru, je pro Vás hodně důležité?
Dnešní svět je výhradně orientován na vizuální komunikaci. Vnitřně cítím, že zůstávat pouze u vizuality nestačí. Mám potřebu vnímat svět více smysly, rád se věcí dotýkám. A to se snažím zprostředkovat ostatním. Skládáním nesčetného množství dílčích prvků se začíná objevovat estetická kvalita makabrálních prvků. Autem rozjetá žába opravdu není krásná. Když ale ztratí barvu a zůstane jen tvar a struktura, je to úplně něco jiného. Při takto „odosobněném“ materiálu si pak mohu hrát s jeho skládáním do rytmických ploch, vytvářet z něj dekory, vrstvit jej, komponovat nové povrchy. Dávám tak té mrtvé žábě možnost žít život po životě. Technika není důležitá.

4/ BV
Vaše opakované stipendijní pobyty v německých ateliérech, jak se zdá, vytvářejí určité podstatné etapy ve Vaší tvorbě.
Změna prostředí umocňuje mou vnímavost. Když se ocitnu mimo domov, mám pocit, že tvořím téměř proti své vůli. Nemusím řešit noční návraty svých dcer z rockfestů ani nefunkční topení. Zcela se otevřu a jen vybírám nejzajímavější témata. Mám pocit, jako by se ve mně uvolnila stavidla. Během velice krátké doby vychrlím neuvěřitelné množství práce a začnu uvažovat určitým směrem, který pak rozvíjím.

5/ BV
Mohl byste tyto etapy vyjmenovat a blíže časově zařadit?
Nazývám je pracovními názvy: Zeď 1991, Rublev 1992–94, Dřeva 1994–96, Dráty 1997–2000, Rytmy 2001, Krabi 2002–2005, Diatomy 2004–2007, Rákos 2007–2008, Mouchy 2008–2010.

6/ BV
Ruku v ruce s prozkoumáváním podob přírodní existence se rozvíjejí Vaše originální grafické techniky a postupy.
Každý nový nápad si většinou vyžádá nový přístup. Snažím se jím uchopit podstatu a potlačit věci podružné. To hledání a objevování mě přitahuje a baví. Je pro mne vždy napínavé a objevné, kam až mne to dovede. Během let jsem od tradičního využívání textury v grafice přešel k vlastní tiskové metodě, která sice vychází z reliéfu textur, ale na úplně jiném principu. V poslední době využívám téměř výhradně matrice papírové, impregnované a stabilizované vrstvami laku. Samotného mne překvapila jejich trvanlivost. Tvrdost kovových matric je zde nahrazena pružností a „pamětí“ papíru. Fascinují mě možnosti tohoto přístupu. Neustále objevuji nová a nová zákoutí této metody. Využívám ji i v obrazech na plátně.
Mám rád, když pochopím a ovládnu materiál. S oblibou experimentuji. Tyto zkušenosti pak využívám ve své práci s lidmi a naopak. Baví mě veřejné performance a happeningově koncipované workshopy, zvláště když se uvolní kolektivní imaginace, nadšení a radost.

7/ MK
Právě jste naznačil, že Vás ovlivňuje Vaše praxe pedagoga. Jak moc se prolíná práce s dětmi s Vaší volnou tvorbou? Je pro Vás kontakt se studenty také inspirující?
Myslím, že inspirující je. Možná by se dokonce dalo říci, že kontakt se studenty potřebuji. Tahle činnost je pro mě laboratoří, kde mohu experimentovat. S dětmi i s dospělými se často dostávám do oblastí, které jsou pro mě nové. Ohmatávám si tímto způsobem přístupy, na které buď nemám čas, nebo mi nejsou zrovna vlastní. Otevřelo mi to například cestu k novým médiím. Navíc jsou často postupy laiků a dětí velmi podnětné, neboť nemají zábrany a předsudky a objeví občas zcela nové přístupy a pohledy na dané problémy.

8/ MK
Vystudoval jste pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova, a pedagogické práci se i věnujete. Jak přímá byla Vaše cesta ke grafice jako volnému umění?
Byla přímá. Otiskuji, co mi přijde pod ruku, kam až mi paměť sahá. Grafika byla latentně přítomna i v mých starších obrazech. Často jsem uvažoval o tom, jak by mé obrazy šly vytisknout. Pro mě je podstatný fyzický kontakt s obrazem a tiskovou matricí. Vlastní grafikou a tiskem jsem se léta zabýval víceméně okrajově jako vedlejším produktem mých obrazových cyklů. Ve chvíli, kdy jsem si pořídil lis, na kterém mohu tisknout rozměrné formáty, se poměr otočil.
Pedagogickou fakultu jsem sice vystudoval, ale učit jsem v plánu neměl. Shodou okolností k tomu došlo. A práce ve škole je teď pro mě terapií, která mě vrací do reality všedního dne.

9/BV
Budou Vaše díla oceněná v roce 2009 v zahraničí součástí kolekcí, které připravujete pro letošní výstavy v Liberci a Ostrově?
Budou. Myslím, že si vystavení zaslouží. Když byly v loňském a letošním roce vybrány na mezinárodních přehlídkách grafiky pro výstavní soubory v Krakově, Oldenburgu a Guanlanu v Číně, tak mohou být i v Liberci a Ostrově, a mám z toho radost.

10/ MK
Kromě rozměrných grafických listů, matric a objektů se také rád zabýváte „komorní“ autorskou knihou…
Na výstavách v Liberci a Ostrově je budu poprvé představovat veřejnosti. Nechal jsem pro tu příležitost vyrobit speciální „inkubátory“, aby bylo možné si je prohlížet. Knihy jsou takové moje skicáky, zásobníky nápadů, které kupím k jednomu tématu. Navíc jsou pro mne autorské knihy často východiskem pro další práci. Už tyto drobné formáty odhalí, která kompozice nebo motiv či nápad je natolik nosný, aby stálo za to se jím zaobírat ve větším měřítku.

11/ MK, BV
Výstava dostala název Buch much podle jedné z Vašich autorských knih. Mohl byste tento „úderný“ název dešifrovat?
Je to trochu slovní hříčka. „Buch“ není jen kniha, ale i půvabné české citoslovce, které mimochodem naznačuje, co dělám s objekty, abych je mohl metamorfovat v grafické listy. A nejsem jediný, kdo má na svých obrazech nějakou tu mouchu.