|
  
Christie´s New York, Rockefeller Plaza, USA
11. – 12. května 2010
Roy Lichtenstein (1923-1997), Dívka ve vodě, 1968, tuš, tužka a koláž na papíře, se signaturou 'rf Lichtenstein' (vpravo dole), 59,7 x 72,7 cm; Položka č. 5 byla vydražena za 1,874,500 USD, vyvolávací cena: 800,000 - 1,200,000 USD.
Toto dílo bude součástí Catalogue Raisonné, kterou připravuje Roy Lichtenstein Foundation. Dílo bude zkatalogizováno s titulem Bez názvu (Dívka ve vodě) [film Joanna], 1968. (Obr. uprostřed)
Roy Lichtenstein vytvořil dílo Dívka ve vodě v roce 1968 a vskutku tato práce ztělesňuje estetiku té doby a proniká do nadčasových problémů, na které se umělec soustřeďoval: krása, vize a vlastní představa. Obraz vytvořil v době, kdy pop art dosáhl největšího vrcholu a kdy se umělci sdružovali do jakéhosi mlhavého seskupení a zaútočili na svět s takovou vervou, že jejich díla můžeme s jistotou rozpoznat. V roce 1968 byly Lichtensteinovy obrazy dokonce dvakrát použity jako obálka magazínu Time a londýnská Tate uspořádala výstavu, která se poprvé věnovala tvorbě žijícího amerického umělce, odkrývající dopad umění pop artu. Dívka ve vodě získala pověřovací listinu, která ustanovuje v obrazových spojeních ve snových sekvencích ve filmu Joanna Michaela Sarse ze stejného roku. Do hlavní role byla obsazena Geneviève Waïte, která představovala naivní dívku, odhalující úpadek života v Londýně. V dalších rolích se uvedli Donald Sutherland, Calvin Lockhart a Michael Chow. Londýnská restaurace Mr. Chow, která se nyní rozšířila do Spojených států, zahájila provoz následujícího roku a stále ve svém jídelním lístku uvádí pokrm „Chicken Joanna“, kterým vzdává hold filmu. Lichtenstein dokonce navrhl plakát pro film s námětem jednoho z jeho západů slunce, ale v obraze Dívka ve vodě převzal tento fragment pop kultury v tom okamžiku jako inspirace pro zkoumání nadčasových a současných představ ženské krásy.
Poetické a melancholické hledisko obrazu Dívka ve vodě, který je vytvořen stylem reliéfu, Lichtenstein vylíčil jako jasný ohlas na Topící se dívku z roku 1963. Podobně je kvintesenční obraz šedesátých let ještě jedním, který se dovolává otázek estetiky a vynalézavosti, zatímco spadá do řady referencí „vysokého umění“ stejně jako do kategorie pop kultury. Ve vyobrazení této krásné ženy ve vodě Lichtenstein vědomě uplatňuje umělecký rozsah tohoto žánru včetně antického umění, Aubrey Beardsleye, Alfonse Muchy, Shakespearovy Ofélie a vyobrazení nymfy ve vodě Johna Williama Waterhouse. Obraz zachycuje lyrickou, romantickou krásku v tomto oblíbeném výjevu, který se odvolává na antické a secesní umění, a je důrazně zakořeněný v Lichtensteinově tvorbě. Proměnlivé pojetí ženské krásy Lichtensteina, nadšeného badatele optických obrazců, velmi upoutalo. Je prokázáno naprostou různorodostí námětů – od jeho kresebných návrhů komiksových stripů hrdinky ke kučeravé antické kameji Diany z roku 1965. David Sylvester řekl: „Maluji druh [žen], které jsou vytvořeny v černých a červených bodech.“
„Vidím to abstraktní. Je velmi těžké zamilovat se do jedné z těchto postav, protože nejsou pro mě reálné. Nicméně to neznamená, že nemám ideál ženy jako klišé, ideální představy, o kterou se zajímám. Ale přemýšlím, jak by měly vypadat pro další lidi.“ (Lichtenstein, cit. in D. Sylvester, Interview s americkými umělci, Londýn, 2002, s. 227)
Tak se Lichtenstein dovolával platonického ideálu, tohoto „cliché.“ Používal techniku hromadného tisku a média: výrobní prostředky a strojenost tohoto obrazu jsou ploché, a dokonce "zvrhlé". Lichtenstein se oddával rozložením nejistoty a nedůvěry, na které se my jako diváci díváme jako na reprodukované obrazy za použití technik např. Bendayových bodů a koláže. Zdůraznil jejich použití: vlasy jsou zachyceny v kudrnatých pásech černé a bílé barvy, které ohlašují Lichtensteinovy tahy štětcem ze stejného období, zatímco cáry mraků byly vytvořeny vyřezáváním částí vytečkovaného archu pomocí černých bodů, které představují nebe. V obraze Dívka ve vodě toho umělec hravě využil a protlačil jej do úrovně absurdity vizuálních odrazů světla, které můžeme vidět například v rozloze archů a „čtitelnosti“ jak mraků, tak dívčina obličeje a ramen. Lichtenstein byl fascinován zkratkou, se kterou inzerenti a ilustrátoři mohli vyčarovat smysl krásy, účinný a vskutku kouzelný:
„Jsem si vědom toho, že když jsem byl dítě a díval jsem se na komiskové knihy, tyto ženy byly skutečně přesvědčivé. Myslím si, že to byly opravdu krásné ženy. Teď vidím, že v tom vidím kresbu.“ (Lichtenstein, tamtéž, s. 228)
Pouze rok předtím, než vytvořil Dívku ve vodě, řekl Lichtenstein Johnu Coplansovi, který byl stále více fascinován sladkými ženami, řekněme jejich pečlivě pořízeného obrazu, který „je dalším druhem neskutečnosti“ před podrobným zpracováním:
„Ženy kreslí sebe sama tímto způsobem – to je to, čím nalíčení skutečně je. Dávají své rty do určitého tvaru a své vlasy do podoby jistého ideálu. Je zde vzájemná interakce.“ (Lichtenstein, cit. in John Coplans, "Rozmluva s Royem Lichtensteinem," s.198-202, S.H. Madoff (ed.), Pop Art: Kritická historie, Berkeley & Londýn, 1997, s. 202)
Lichtenstein později v malbě této ženy s jejím propracovaným účesem zvládl nejen módu jeho doby, ale také vytvořil obraz, který se sám týká lidskosti za využití iluze, vizuálních triků vztahujících se přímo k této práci na Dívce ve vodě, aby mohl zacházet s dojmem každodennosti. V tomto kontextu připomíná, že nalíčení a styl účesu jsou formami umělého obrazu v jejich vlastních právech, a proto jsou ve vzájemném příbuzenském vztahu k aktu malování. Žena v obraze dokonale shrnuje Lichtensteinův zájem o vyumělkovanou podobu krásy skrze prostředky vyobrazení a obrazový obsah samotný.
Lichtenstein zde vytvořil okouzlující obraz. Jeho pravý vliv na diváka je výsledkem úmyslné manipulace s antropologií, vizuálním jazykem a dějinami umění. Námět je vzdálen nahodilosti: jeho vlastní vnitřní krása zdůrazňuje "podvod", který se skrývá za uměním a stává se nepřekonatelnou propastí mezi skutečností a představami. „Nikdy nemaluji předmět samotný,“ vysvětluje. „Kreslím pouze dojem předmětu – druh vykrystalizovaného symbolu.“ (Lichtenstein, cit. in J. Cowart (ed.), Roy Lichtenstein: Od začátku do konce, kat. výstav, Madrid, 2007, s. 118-19)
Pablo Picasso (1881-1973), Tête d'homme, nakresleno v Sorgues, léto 1912, uhel na papíře, se signaturou 'Picasso' (na zadní straně), 61,9 x 47,9 cm; Položka č. 12 byla vydražena za 1,426,500 USD, vyvolávací cena: 700,000 - 1,000,000 USD. (Obr. vlevo)
Andy Warhol (1928-1987), Mao, kresba z roku 1973, tužka na papíře, s iniciálou a datem 'Andy Warhol 1973 AW 73' (dvakrát na zadní straně); se značkou Estate of Andy Warhol a Nadace Andy Warhola pro vizuální umění, s číslem '43.002' (na zadní straně), 101,6 x 76,2 cm; Položka č. 11 byla vydražena za 266,500 USD, vyvolávací cena: 150,000 - 200,000 USD. (Obr. vpravo)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
