|
Josef Mánes byl synem malíře Antonína Mánesa, profesora krajinomalby na pražské malířské Akademii. Strýc Václav Mánes byl na této škole dvakrát prozatímním ředitelem. Umělecky založený otec i strýc měli při výchově silný vliv nejen na Josefa, ale i na jeho sourozence Quida a Amálii.
Studium: 1835-44 studoval na pražské Akademii a 1844-46 v Mnichově.
Tvorba Josefa Mánesa vychází z romantismu, byla však inspirována životem venkovského lidu, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. Kreslil typy lidí městských i venkovských z Těšínska, Krakova, Hané. Tyto studie použil k ilustracím lidových písní a k Rukopisům (1860 vyšly 2 sešity Rukopisu Královéhradeckého s jeho ilustracemi), se svým bratrem pomýšlel i na vytvoření galerie slovanských krojů a národopisných skupin.
Josef Mánes se stal průkopníkem českého národního umění, které transformovalo klasický ideál do oslavy slovanského hrdiny a národní minulosti, a zároveň svou schopností analytického poznání zejména života lidu ukázal cestu modernímu realismu. Jeho dílo otevřelo nové období české malby historie, alegorického a žánrového malířství a pronikavě zasáhlo i do malby portrétů (Josefina, Paní Bělská) a krajin (Labská krajina, Řipský kraj, Vesnický kostelík, Pod chalupou).
Jedním z jeho nejznámějších děl je kalendářní deska z roku 1865 na Staroměstském orloji, která zobrazuje alegorii 12 měsíců. Těžiště Mánesova uměleckého odkazu spočívá zejména v jeho kresbách, v nichž vytvořil nový český svět představ, z nichž žilo české umění do konce 19. století. S bratrem Quidem podpořili též rozvoj ilustrované české knihy.
(Obr. vlevo: J. Mánes, Marie Korandová, kresba; vpravo: J. Mánes, titulní list Rukopisu Králodvorského)
 
|
.gif)
