|
  
Obr. č. 1 Obr. č. 2 Obr. č. 3
Sotheby´s, New York, USA
14. dubna 2010
Lincoln, Abraham, jako šestnáctý prezident, Signované telegramy vlastní rukou ("A. Lincoln"), 1 strana (249 x 190 mm), Washington, 25. května 1862, "1 1/2 P.M.," adresován generálmajoru Georgi B. McClellanovi; Položka č. 119 byla vydražena za 482,500 USD, vyvolávací cena: 500,000 - 700,000 USD. (Obr. č. 1)
Jedna z nejostřejších vyhlášek, kterou vydal nejvíce vojensky zaangažovaný ze všech amerických prezidentů: „Buď musíte zaútočit na Richmond, nebo zanechat práce a přejít k obraně Washingtonu.“
Ve své poslední studii Zkoušen válkou: Abraham Lincoln jako vrchní velitel uvádí James M. McPherson přesvědčivý příklad toho, že byl Lincoln „jako vrchní velitel praktičtější než jakýkoliv jiný prezident“ a že „vykonával v tomto postavení dalších pět vojenských funkcí…: politika, národní strategie, vojenská strategie, operace a taktika.“ (s. 5)
Lincolnovou prvořadou snahou bylo obnovit Unii – záležitost, kterou popsal ve své výroční zprávě Kongresu z 6. prosince 1864 jako „odlišnou, prostou a nepoddajnou…, může být zkoušena válkou a zvítězí.“ Pro Lincolna byla občanská válka prostředkem k naplnění této věci; válečný stav nesloužil žádnému jinému účelu a polovičatá opatření nebo kompromisy nebyly tolerovány.
Ne překvapivě velká část profesionální armády se rozhněvala na to, co viděla při prezidentově zásahu. Důstojníci v modré a šedé měli dříve spolužáky a kamarády a žádná strana neočekávala bratrovražedný konflikt. Lincoln si brzy uvědomil, že Winfield Scott, veterán z války v roce 1812, který byl velícím generálem Armády Spojených států v době propuknutí občanské války, ani netoužil, ani si nebudoval prostor k tomu, aby uskutečnil svou válečnou lest. Scott opustil armádu v listopadu 1861 a Lincoln jej nahradil čtyřiatřicetiletým Georgem B. McClellanem, jenž si vybudoval pověst „mladého Napoleona.“
Původně spolu Lincoln a McClellan vycházeli docela dobře, ale jejich vztah zničily neustálé neshody o trestním řízení s Peninsula Campaign. Od března do konce května plánoval McClellan zahájit ohromný útok proti hlavnímu městu Konfederace Richmondu ze základny ve Fort Monroe, umístěné na poloostrově mezi řekami James a York. Zatímco Lincoln podporoval svou kampaň, byl brzy frustrován McClellanovým nedostatkem iniciativy. Jak ubíhal týden za týdnem, McClellan nepokročil, ale místo toho požadoval stále více posil. McClellan zřejmě nadsazoval počet ozbrojených sil Konfederace, ale zjevně věřil, že i když on byl demokrat, Lincolnova republikánská vláda jej nechtěla podporovat tak, jak by si představoval. Během května McClellan komunikoval téměř denně buď s Lincolnem, nebo s ministrem války Stantonem. Ale jak jeden z jeho životopisců poznamenal, McClellanovy „dopisy a zápisky ukazují rostoucí vzdálenost od skutečnosti.“ (Papers, ed. Sears, s. 205)
S tolika vojenskými jednotkami Unie, které byly izolovány McClellanem, se začal prezident Lincoln obávat o bezpečí svého hlavního města. Když Stonewall Jackson porazil generála Nathanila P. Bankse u Front Royal dne 23. května, Lincoln zastavil pochod Irwina McDowella na jih, aby se spojil s McClellanem a poslal svému velícímu generálovi tento sarkastický telegram:
„Nepřítel se přesouvá na sever v dostatečné síle k tomu, aby hnal Bankse před sebou – v jaké síle přesně nedokážeme říct. Také vyhrožuje Leesburg a Geary na železnici Mannassas Gap ze Severu a Jihu – v jaké síle přesně nedokážeme říct. Myslím, že pohyb je všeobecný a koordinovaný – takový, jaký mohl být, kdyby jednal za účelem velmi zoufalé obrany Richmondu. Myslím, že se blíží doba, kdy musíme zaútočit buď na Richmond, nebo zanechat práci a přejít k obraně Washingtonu. Okamžitě se ozvěte.“
McClellan odpověděl prezidentovi konejšivě: „Telegram přijat. Nezávisle na tom, nastane velmi brzy doba, kdy zaútočím na Richmond. Předmětem přesunu nepřátel je pravděpodobně zabránit posilám, které byly poslány ke mně…“ (Papers, s. 276)
Ale dřívější dopis ze stejného dne, který napsal své ženě, odhaluje generálovu rozhořčenost: „Obdržel jsem v tomto okamžiku telegram od Presdta, který se hodně strachuje o Washington – jedná se o nezbytnosti mého návratu k tomu, abych ho chránil. Nebe ochraňuj zemi, řízenou takovým sborem advokátů! … To dokonale zhorší jednání s takovými lidmi a buďte si jista, že ztratím chvilku a jak je možné v přetrhání všech spojení s nimi – jsem z nich každý den víc a víc znechucený – každý den přináší dodatečné důkazy o jejich pokrytectví, darebáctví a pošetilosti.“ (Papers, s. 275)
McClellan překvapivě dodržoval příkaz dalších pět měsíců, ale nakonec ani on, ani Lincoln nedokázali maskovat jeho odpor. Měli další příležitost k tomu, aby se střetli o dva roky později, a Lincoln v této soutěži zvítězil a porazil McClellana v prezidentských volbách v roce 1864.
Hooper, William, Signatář Deklarace nezávislosti ze Severní Karoliny, Signovaný dopis vlastní rukou ("Wm Hooper"), 4 strany (373 x 233 mm), na bifoliu (vodoznak), Halifax, Severní Karolina, 17. dubna 1776, adresován Josephu Hewesovi ("Můj drahý příteli," ve Filadelfii); Položka č. 87 byla vydražena za 206,500 USD, vyvolávací cena: 35,000 - 50,000 USD. (Obr. 2)
Hooper, William, Signatář Deklarace nezávislosti ze Severní Karoliny, Signovaný dopis vlastní rukou ("Wm Hooper"), 3 1/2 strany (378 x 237 mm), na bifoliu (vodoznak), [New York, 6. února 1776]. adresováno Josephu Hewesovi and Johnu Pennovi ("Mí drazí přátelé," ve Filadelfii), na poslední straně "Wm Hooper | bez data"; Položka č. 86 byla vydražena za 122,500 USD, vyvolávací cena: 35,000—50,000 USD. (Obr. 3)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
