|
TISKNOUT SE DÁ VŠECHNO
„Alles ist druckbar…“ mi řekl přede dvěma lety vynikající tiskař Kurt Zein ve své dílně ve Vídni. Vše je tisknutelné. Česky lépe řečeno – tisknout se dá všechno. Zdánlivě běžná poznámka. Ovšem od člověka, který pracoval s umělci jako jsou Jim Dine, Günter Brus, Hermann Nitsche, Arnulf Reiner, Mark Lüpertz, Jan Peter Tripp, Peter Pongratz. Od člověka, který dokáže pracovat s grafickým listem citlivě a zároveň operativně, což je nezbytně nutné v průběhu práce při postupu na tiskové desce. Od člověka, který je mistrem heliogravury, dokonale zná ostatní grafické techniky a je autorovi schopen navrhnout i vysvětlit adekvátní grafický postup.
Tisknout se dá všechno, zní jednoduše, ale současně to znamená to nejdůležitější. Obráceně – co se nedá tisknout, není grafika. Fenomén tisku, otisku, je úhelným kamenem grafiky. Způsob tisku (z výšky, z hloubky, z plochy, skrze síto, počítačový tisk) pak vypovídá o technice jejího zpracování. Různé druhy tisku se dají kombinovat. Účel rozhoduje o tom, zda grafika bude užitá nebo volná. Veškeré podklady pro grafiku užitou se dnes zpracovávají digitálně. Rozvoj počítačových technologií ovlivnil celé odvětví polygrafického průmyslu, s tím, že poslední slovo nebylo vyřčeno.
Tisk z výšky, technika tisku ze všech nejstarší, se těší skutečnosti, že jí každý zná. Pokud nikdy nikdo nepracoval na linorytu, jistě použil nebo viděl princip tisknoucího razítka. Jednoduchý postup, kdy vyrytá místa netisknou a na ostatní je nanesena barva ručně, nebo válečkem, se dá provozovat v kuchyni na stole. K otisku postačí tlak ruky nebo lžíce. Při zpracování většího formátu materiálu (linoleum, dřevo, plast, kov) a barevném soutisku se výsledný otisk provádí na tiskařském lisu. Ty nejmonumentálnější tisky, co se nevejdou do lisu, je pak opět nutno tisknout ručně.
Tisk z hloubky, napovídá svým názvem, že tisknoucí místa se do tiskové desky (zpravidla kovové) musí nejprve vyhloubit (rytím, leptáním). Následně se musí zatřít barvou, povrch desky očistit a tisknout na papír, který je stejnoměrně zvlhčen. Hlubotiskem tištěný grafický list se pozná podle reliéfně vytlačeného okraje tiskové desky do papíru. Do desky se dá rýt jehlou, škrábat smirkovým papírem (suchá jehla), prorývat liniemi nanesený kryt a leptat (čárový lept), pracovat krytem na desce s přitaveným kalafunovým zrnem (akvatinta), seškrabovat vyleptané zrno (škrábaná akvatinta), zrnit skoblinou (mezzotinta, rytina skoblinou), nanášet na desku vrstvy a prvky, na desce se také nemusí vyrábět nic, nechá se vytisknout i zatřený tón barvy na ploše (strukturální technika), kreslit přes kryt, tak že po vyleptání vypadá jako kresba (měkký kryt), to vše se dá mezi sebou kombinovat. Pak se v tom vyznejte.
Tisk z plochy znamená, že místa nanesená barvou nejsou výrazně vyvýšena ani vyhloubena. Obraz je na matrici (kámen) nakreslen a preparován. Tiskne se na tiskových zařízeních pro tento účel konstruovaných (ruční litografický lis, ofsetový nátiskový lis). Veškeré techniky uvedené v předcházejícím odstavci tisku z hloubky lze praktikovat i v litografii, včetně tisku z výšky. Svědčí o tom několik desítek let práce Mikoláše Axmanna (Saxa loquentur), který již vychoval mnoho žáků (VŠUP Praha, ZU Plzeň).
Serigrafie je technika, při které se nejprve zhotoví požadovaný motiv na síto. Po vymytí ostatní plocha působí jako kryt a barva se protiskuje skrze síto na papír. Sítotisk je technologicky prakticky stejný jako serigrafie, předloha je fotomechanicky přenesena na světlocitlivou emulzi, která se osvitem vytvrdí v okolí žádaného motivu. Dnes se používají vodou ředitelné barvy, které se nelesknou. Výsledné práce mají charakter malby nebo kresby.
Počítačová grafika jako samostatná grafická technika se plynule vřadila mezi ostatní volnou grafickou tvorbu, přesto, že její místo zde bylo a je diskutováno. Jakoby jí zpracování obrazové předlohy na počítači s možností prakticky okamžité (nákladově ovšem náročné) realizace na moderních velkoplošných barevných tiskárnách bylo záviděno. Co je originál? Kde je zaručena autentičnost předlohy, která se v datové podobě nechá bezchybně zkopírovat? Kde je důkaz o nepřekročení nákladu? Tyto a další otázky provázejí techniku, která je z grafiky v současné době nejčastěji vidět na prezentacích výtvarného umění, pokud tam vůbec grafika je.
To podstatné na grafice je sled událostí chaotického charakteru. Jejich menší či větší četnost nejde předvídat, protože jsou proměnlivé a to ne přímo úměrně praktické zkušenosti s nimi (koncentrace a teplota leptadla, kvalita osvitu, UV stabilita digitisku, konzistence barvy, struktura filce, potřebná vlhkost papíru, přesnost soutisku, síla a stejnoměrnost tlaku). Přestože střídání těchto momentů není zákonité, není ani čistě nahodilé. V takovém prostředí malá odchylka vede k zásadní změně. Na každou z nich je nutno jinak reagovat. Při jednotlivých pracovních fázích je nutno se zklidnit, ztišit, naučit se kontrolovat. Je to nutnost, protože některé fáze se budou opakovat, některé měnit a jejich odlišnost má své zákonitosti. Je to činnost podobná meditaci, pokud sama není meditací. Spočívá v pozornosti ke zkušenostem a chybám druhých, které jsou stejně cenné jako ty vlastní. Každá činnost je přemáháním, zvládáním materiálů a nástrojů. Každé přemožení se ale vzdaluje od původně zamýšleného obrazu, způsobuje novou interpretaci. Také není cestou logickou a nejkratší, dosaženou s co nejmenším vynaložením sil a prostředků. Proti každému zásahu se vzedmou různé podoby odporu, proměny tvaru vyvolané charakterem materiálu, jeho reakcí, i výsledků úspěšných i neúspěšných protiakcí. V místech, která se vzepřou a vzniknou jako něco, co existuje samo o sobě, je nutno se znova a znova rozhodovat, rozpomínat na tvar a smysl původního obrazu, hledat řešení. Reprodukovatelnost grafice dává schopnost spolupřítomnosti toho už nepřítomného. Nejen, že si uchovává paměť o svých jednotlivých fázích, ale může je zkonfrontovat vedle sebe všechny najednou, jeden zkušební tisk vedle druhého. Tak ještě mokré mohou ležet vedle sebe, barva na nich ani nezavadla, trochu se leskne a voní. Každý z nich je svědkem chvil, které už minuly. To vše se dá tisknout.
Magdalena Vovsová
(Z katalogu Není plotna jako plotna - grafika, vyd. GVU v Havlíčkově Brodě, 2009)
|
|
Magdalena Vovsová
nar. 9. června 1954 v Praze
Studia:1974-77 Střední oborná škola výtvarná v Praze; 1979-84 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. L. Čepelák); od r. 1992 působí jako pedagog na AVU v Praze, od roku 1995 vede Grafické dílny AVU, v roce 2006 získala titul docent.
Ocenění:
1984 - Ocenění v soutěži ZOO očima mladých výtvarníků;
1986 - Celostátní přehlídka Pozdrav mládí, 2. cena v oboru grafiky;
1997 a 2005 - ceny v Grafice roku
(foto: Zdeněk Raiser, vernisáž Grafiky roku 2009) |
.gif)
