|
  
Christie´s London, King Street, Velká Británie
2. února 2010
Egon Schiele (1890 - 1918), Sitzende Frau mit violleten Struempfen (Sedící žena ve fialových punčochách), vytvořeno v roce 1917, se signaturou Egon Schiele a datem 1917 (vpravo dole), kvaš a černá tužka na papíře, 29,3 x 44,2 cm; Položka č. 14 byla vydražena za 4,857,250 GBP, vyvolávací cena: 3,000,000 - 5,000,000 GBP. (Obr. nahoře uprostřed)
Kresba Sitzende Frau mit violetten Strümpfen, vytvořená v roce 1917, je jedním z nejpoutavějších a nejdokonalejších děl na papíře z nejvyzrálejšího období Schieleovy tvorby. Ačkoli žena není vyobrazena ve své nahotě, vyzařuje hmatatelnou erotickou žádostivost, které dosahuje pomocí intimního prádla, částečně odhalených paží a nohou, jejího sebejistého postoje, nápadně vyčesaných vlasů a snivého pohledu. Její doširoka otevřené oči a modelčin pohled diváka provokují. Tato kresba zaznamenala obrovský úspěch v porovnání s Schieleovými sexuálně nabitými kresbami charakteristickými pro jeho raná, mladická léta. Kombinuje zde jemné vyobrazení postavy a téměř klasického smyslu pro krásu s erotickým chvěním, které jej zařazují do skupiny jeho aktů. Žena ve fialových punčochách vyniká svou uceleností obrazové plochy. Její fyzická přítomnost je tak dominantní, že hlava přesahuje přes okraj papíru, jako kdyby naznačovala, že zaujímá divákův prostor spíše než uvěznění v ploše obrazu.
Příbuzné dílo Liegende Frau mit grünen Strümpfen (obr. 1, Ležící žena v zelených punčochách), rovněž vytvořené v roce 1917, vyobrazuje modelku, ve které Alessandra Cominiová rozpoznala Adele Harmsovou, umělcovu švagrovou (A. Cominiová, Portréty Egona Schieleho, Berkeley, Los Angeles & London, 1990, s. 147). Je zachycená ve stejném spodním prádle a s podobným účesem, což může znamenat, že Schiele použil stejnou modelku i v této kresbě. Mladé sestry Edith a Adele Harmsovy žily naproti umělcova ateliéru na Hietzinger Hauptstrasse ve Vídni, ve kterém bydlel od listopadu 1913 až do své smrti. Zpočátku se dvořil oběma sestrám současně. V roce 1915 se oženil s Edith a během roku 1917 se obě často objevují na kresbách jako jeho modelky.
Alessandra Cominiová napsala: „´Neodolatelná´ Adele se stávala v jeho očích stále více žádoucí a v roce 1917 se snažil nalákat a přesvědčit tuto samozvanou ´jeptišku,´ aby mu ve spodním prádle pózovala [obr. 2] před fotoaparátem podobně jako pro jeho kresby. Schielevy fotografie jsou zajímavé jinak než jako doklad svádění. Spojují všechny jeho fetiše – vysoké podpatky, černé punčochy, podvazky, živůtek a průsvitné stuhy stahující silný pramen vlasů – a zachycuje modelku v provokativní, intimní póze, která nese všechny známky Schieleových kreseb, jak dokazuje srovnání s Adeliným portrétem v akvarelu, který vytvořil ve stejném roce [obr. 1]“ (tamtéž, s. 147).
V lednu roku 1917 byl Schiele osvobozen z vojenské služby, vrátil se do Vídně a období, které poté následovalo, se vyznačovalo hektickou a plodnou uměleckou aktivitou a prosperitou. Jeho finanční situace se zlepšila s pomocí několika bohatých mecenášů, kteří jej pověřili vytvořit portréty a ilustrace pro časopis. Ke konci války se stal svědkem rostoucího zájmu o umění ve vídeňské veřejnosti spolu s uvolněnějším postojem ke své avantgardě a šokujícímu umění. Než vytvořil tuto práci, nastal v Schieleově vlastní technice obrat – od zuřivých, sexuálně nabitých děl předválečných let k sebejistému, elegantnímu a poutavému stylu (obr. 3).
Jane Kallirová postřehla: „Byl vždy démonickým kreslířem, schopný dosáhnout konečného účinku srovnatelného s těmito fotografiemi, a jeho linie získaly kolem roku 1917 nebývalou přesnost. […] Schieleova kreslířská technika – zbraň, ve které spočívají všechny jeho malby – získala téměř klasickou čistotu. Peschka jej obviňoval z příklonu k Griepenkerlovým pravidlům a je pravdou, že Schieleovo dílo manifestuje až dosud nepoznanou věrnost k reprezentativní ucelenosti svého námětu a novou citlivost ke schopnosti linie naznačit objem. Schieleova ruka nebyla nikdy jistější, schopný porozumění, v jednotném rozmachu beroucím dech, dokonalý obrys postavy. Krajní dovednost vybízí k manýrismu; i když jeho náměty nebyly nijak zvlášť vzrušující, kresba pro něj byla příliš jednoduchá. A přesto když byl zabrán do práce, bylo jeho provedení bezchybné; ve svých dílech z posledních let nalezl čistou linii.“ (J. Kallirová, Egon Schiele, život a dílo, New York, 2003, s. 223-230)
Obr. 1, Egon Schiele, Liegende Frau mit grünen Strümpfen (Ležící žena se zelenými punčochami), 1917, kvaš a tužka na papíře, Soukromá sbírka
Obr. 2, Adele Harmsová, 1917. Foto: Egon Schiele
Obr. 3, Egon Schiele, Sitzende Frau mit hochgezogenem Knie (Sedící žena s pokrčenými koleny), 1917, kvaš, akvarel a tužka na papíře, Národní Galerie, Praha
Georges Seurat (1859 - 1891), Garçonnet Assis (Maurice Appert), vytvořeno asi v roce 1884, s nejasnou signaturou Seurat (vpravo dole), tužka a kvaš na papíře, 31 x 24,2 cm; Položka č. 2 byla vydražena za 1,945,250 GBP, vyvolávací cena: 750,000 - 1,000,000 GBP. (Obr. nahoře vpravo)
Egon Schiele (1890 - 1918), Junge Frau (Frau Berger-Lampl) (Mladá žena – Paní Berger-Lampl), vytvořeno v roce 1918, se signaturou Egon Schiele a datem 1918 (dole uprostřed); s razítkem sběratele Viktora Fogarassy na zadní straně, uhel na papíře, 45,5 x 28 cm; Položka č. 19 byla vydražena za 289,250 GBP, vyvolávací cena: 250,000 - 350,000 GBP. (Obr. nahoře vlevo)
Překlad: Martina Pešková
Anglický text:
|
.gif)
