|
Doc. J. Severová a vítěz v kategorii Portrét (Cena Gema Art Group) Karel Haloun
Cyklus Hudební výchova Karla Halouna, Grafika roku 2009
CV Karla Halouna:
Soutěž portrét:
|
|
Hudební výchova je grafický soubor, sestávající z linorytových portrétů dvaceti českých neestrádních muzikantů, se kterými jsem se během posledních pětatřiceti let přátelsky i pracovně potkával. Podobizny tří žen a sedmnácti mužů, jejichž práci považuji dodnes za hrdý vzdor zvukovému spotřebnímu zboží, jsem ryl a tiskl ve velmi volném tempu během uplynulých tří let. Pokusil jsem se je tak (mimo jiné) zařadit do společnosti, ve které by se mohli cítit dobře.
Portrétoval jsem je nejen s obdivem, ale i s nezbytnou dávkou ironie tak, aby vznikla série jakýchsi „nesvatých“ obrázků. S jistou nadsázkou lze říci, že tento soubor považuji za opožděnou „tabuli cti“ z doby, která dávala přednost zákazu před povolením. Jednotlivé portréty jsem doprovodil výňatky z textů písní, které vyobrazené muzikanty po mém soudu nejlépe charakterizují. Výběr jsem s nimi ale nekonzultoval a tak nezaručuji, že by s ním všichni zúčastnění souhlasili. V některých případech dokonce ani nejsou jejich autory.
Pracoval jsem technikou postupného odrývání materiálu, při které se vyrytím tiskové formy pro další barvu zničí ta předchozí. Při výrobě matric i při tisku jsem postupoval záměrně velmi fetišisticky. Ryl jsem do lina, které léta pokrývalo podlahu mého vršovického ateliéru, po němž mnozí z portrétovaných často chodili. Barvu jsem navaloval jednoduchým a poněkud nepraktickým válečkem, vyrobeným z kusu zahradní hadice, novodurové trubky, korkových špuntů a kusu drátu z někdejšího letního bytu v Okrouhlici. Tiskl jsem ručně, lžící z naší strašnické domácnosti.
Zvolil jsem záměrně nevelký formát, který mě při práci vedl k sumarizaci a odkláněl moji pozornost od „zbytečných“ detailů. Počítal jsem s tím, že nejpodařenější tisky se samy stanou „matricemi“ výsledného tvaru – grafického cyklu v monumentálnějším formátu. Ten jsem realizoval na sklonku roku 2009 v nákladu dvaceti číslovaných kusů jako tisky solventními inkousty na papíře ve formátu 50 x 70 cm. Publiku jsem ho poprvé představil v listopadu a prosinci, na výstavě v čítárně Unijazzu, konané v rámci hudebního festivalu Alternativa
Všem portrétovaným děkuji, jejich hudba i spolupráce s nimi mi po dlouhá léta přinášela (a dosud většinou přináší) radost a jistotu, že není potřeba ustupovat banálnímu světu trhu, konzumu a expanze. Jinými slovy že ten, kdo opravdu nechce, jím nemusí být pohlcen. Tento cyklus věnuji památce Petra Kalandry, Jana Ivana Wünsche a Mejly Hlavsy, kteří už nejsou mezi námi.
(Karel Haloun, leden 2010)
|
.gif)
