|
Badische Zeitung, Freiburg, 28. 5. 09
Jde o celek
Lenka Vilhelmová a Lubomír Přibyl: Dva Češi v Domě moderního umění ve Staufenu
České umění v městské části Staufen-Grunern. Není náhodou, že se výstava grafických listů a objektů koná v Domě moderního umění právě nyní. Vždyť byla jedním z bodů programu Českých kulturních dní ve Freiburgu a regionu už v polovině května. Umožnila ji i skutečnost, že umělecká sbírka „pána domu“ Manfreda Kluckerta je vynikajícím způsobem vybavena východoevropským a právě i českým uměním. Ale patří Česko, někdejší součást východoevropského bloku, vůbec do východní Evropy? Přesně vzato leží uprostřed Evropy. A co se kultury týče, od pradávna inklinuje k Západu stejně jako k východní části kontinentu. To dokládají materiálové tisky Lubomíra Přibyla, staršího z obou vystavujících umělců. Nemají naprosto nic společného se socialistickým realismem, jdou spíše účelně ve stopách moderny: geometrické a grafické abstrakce, které bychom mohli označit za op-art, nerozvinuly tak zcela vlastní rukopis. Grafická perfektnost a koloristická brilance, charakteristické pro op-art, totiž u Přibyla naprosto chybí. Jejich místo zaujímají střízlivá černá s bílou a grafické neostrosti, odvíjející se od technických postupů. Pokud Přibyl jako štoček používá provázky a lana, které rozmísťuje na podkladu, nevznikají z toho žádné „čisté“ linie a jejich svazky. Tím se autor vyhýbá aseptické anonymitě op-artu. Tyto abstrakce nejsou nezávaznou grafickou hrou, nýbrž – proudícím životem. V něm jde o všechno a o celek. O naši realitu. O existenční otázky. A o politiku.
Vějířovité rozložení dává tušit skryté prostory – pozor, existuje nebezpečí, že pohled spadne do bezedných černých hlubin. Nebo je zaháněn do klaustrofobické úžiny. A eliptické pohybové tvary nutí geometrii k tanci. Nejedná se o snadno „stravitelné“, přívětivé kompozice, ale o vzpurné struktury, nezřídka matoucí náš zrak. Tyto struktury znenadání mění směr pohybu a uchylují se od stanoveného řádu: vlnovitě, nevypočitatelně. Zde právě tkví subverzivní potenciál této abstrakce, zdánlivě natolik vzdálené praxi.
Působivé jsou i práce Lenky Vilhelmové. Své grafiky vytváří tato Čepelákova žákyně z několika vrstev. Struktury síťoví, barevná pole a abstraktní linie se překrývají. Často lze minimálně tušit figurativní prvky, například tvary hlav. Na třech objektovitých hlavách z neobvyklých materiálů – provázků, kartonu a drátu – se bezvýraznost mění ve výraz. Jako drahocenný doplněk jsou v suterénu vystaveny listy starých mistrů současné české grafiky, jako je Ladislav Čepelák, Jaroslav Kovář a Pavel Roučka.
Hans-Dieter Franz
(Výstava : Dům moderního umění, Ballrechter Str. 19, Staufen-Grunern, do 28. června 2009)
Překlad: Květoslava Otcovská
Německý text:
 
L. Přibyl L. Vilhelmová
|
.gif)
