Christie´s New York, Rockefeller Plaza, USA
4. prosince 2009

WASHINGTON, George. Dopisy vlastní rukou, signované („G:o Washington“), adresované Bushrodu Washingtonovi, 9. listopadu 1787. 4 strany; Položka č. 257 byla vydražena za 3,218,500 USD, vyvolávací cena: 1,500,000 - 2,500,000 USD.

„SÍLA ÚSTAVY BUDE VŽDY NA STRANĚ LIDU“
WASHINGTON VYTVOŘIL SVŮJ NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOPIS, KTERÝ KDY BYL UVEDEN V AUKCI, jako vášnivou polemiku na podporu přijetí nové Ústavy.
Napsal jej svému vnuku Bushrodovi, jehož doporučili jako zástupce státu Virginie. Napsal dopis právě dva měsíce poté, co zakládající otcové navrhli dokument. Washingtona zasáhl hlasitý odpor - většina jej považovala za zbytečný a lživý, vytvořený pouze, „aby vzbudil obavy z nevědomosti a bezstarostnosti.“ Otázka Ústavy, jak píše Bushrodovi, se smrskne do jednoduché záležitosti, „jíž by měl pochopit téměř každý člověk - je potřebné“, aby se rozhodlo: „totiž – je nejlepší pro Státy spojit se nebo nespojit?“
Někteří odpůrci by svůj boj nikdy nevzdali, ale ti se smíšenými pocity „si měli zvážit,“ upozorňuje Washington, „že nevylouhují jeden stát, ani menšinu států, aby nastavili Ústavu pro celek. Rozdílné zájmy, pokud je to proveditelné, musí být sloučené – od místních názorů až k všeobecnému dobru budou uznávány.“ Každý stát bude mít námitky, připouští Washington. Ale zakládající otcové moudře upevnili pouze devět z třinácti států jako dostatečné množství pro přijetí výsadní listiny. „Jaký způsob vedení by navrhovali, pokud by devět ostatních států na toto přistoupilo, myslím, že to vyvolá malé pochyby? Doporučovali by trvat na své vlastní podstatě – odlišný od zbytku? Nebo se spojí s Rhode Islandem, nebo dokonce zůstanou s nimi jako vyvrženci ze Spolku, aby se starali sami o sebe? Nebo se opět stanou závislými na Velké Británii pro svou ochranu a podporu?“
Samozřejmě nebyla Ústava dokonalá, to připouští i Washington, ale schopnost zlepšit ji bylo klíčovým bodem. „Nejvřelejší přátelé a nejlepší podporovatelé Ústavy,“ napsal, „netvrdí, že je oproštěna od nedokonalosti. A tak je zde ústavní brána otevřená pro toto: myslím, že lid (protože se má s nimi soudit) může, jak bude mít podporu zkušenosti na své straně, rozhodnout s takovou zdvořilostí o změnách a doplňcích zákonů, [které] budou shledány nezbytnými; Proto já nepředpokládám, že jsme bohem nadaní – máme více moudrosti – nebo měli více ctností než ti, kteří přijdou po nás. Síla Ústavy vždy na straně lidu.“
Síla závisela na lidech – ale pravomoci zde musí být: „Souhlasí po všech stránkách, že žádná vláda nemůže existovat bez zákonů.“ Protikonstituční pamfletisté označili nově navrženou federální vládu za krutou zrůdu. Washington považoval tyto názory za absurdní a nepoctivé: „zatímco mnoho zdánlivých důvodů se přiklánělo proti přijetí [Ústavy], pravda přesto zůstává zastřena závojem; nebýt přírodou, aby se zjevila v jasném denním světle… Nikdo není horlivějším obhájcem řádných omezení a hojně provádí kontroly v každém ministerstvu vlády než já; ale ani moje důvody, ani moje zkušenosti nebyly schopny objevit slušnost chránící lid konáním dobra, protože je zde možnost sklouznout ke zlu.“
Washingtonových osm tvrdých let jako vrchní velitel zanechalo hluboké, hořké dojmy, v nichž vedl válku se slabou, popudlivou a nespolupracující vládní koalicí. Trauma z tábora Valley Forge a pozdějšího, stejně katastrofálního zimního táboření u Morristownu, ho přesvědčilo o lepším, silnějším systému, který musel být vytvořen. Nyní se Washington díval s narůstajícím strachem, jak se dostředivé tendence postavily proti článkům Ústavy a vytvořily tak Státy ještě sebestřednější a méně kooperativní, než byly během války.
Vypuknutí Shaysovy rebelie v srpnu 1786 násilně podtrhla zranitelnost a slabost stávající vlády. Washington zaslechl, že jako velký ohlas na nepokoje narazila monarchie v některých táborech na životaschopnou alternativu existujícího zmatku. Po osmiletém působení ve správě státu zbavil Ameriku svého krále, tento rozchod byl pro monarchii vskutku hořkou záležitostí. Washington byl stále více přesvědčen, že změna je nevyhnutelná. Že „je nezbytné přezkoumat a opravit články Ústavy, uvažuji bezpochyby,“ řekl Johnu Jayovi. „Něco se musí stát nebo naše snahy ztroskotají, protože jsou vratké.“ (Washington Johnu Jayovi, 18. května 1786, Fitzpatrick 28:431) 
Washington vybízel, aby se stát Virginie ujala vedení na národním sjezdu, a když byli zástupci do Ústavního shromáždění zvoleni, byl Washington jmenován jedním z vyslanců za stát Virginie navzdory jeho protestům vůči znovu sestavení vlády. Washington ale podlehl lichotkám Jamese Madisona a guvernéra Edmunda Randolpha a připojil se k delegaci. „Jsem opět zapojen,“ divil se, „v rozporu s mým veřejným prohlášením a záměrem na veřejné divadlo…“ Když se Ústavní shromáždění konalo v květnu ve Philadelphii, byl všemi hlasy zvolen jako jeho předsedající úředník. Washingtonovo směřování a národní prestiž byly jasnou volbou, jeden počítal s tím, že dodá shromáždění lesk a že jako jeho konečný výsledek zvýší veřejné dávky: nové vládní stanovy. Washingtonova skutečná účast na diskusích byla velmi znevažovaná – nebyl zvyklý na parlamentní debaty – a doteď existuje jediný písemný záznam v podobě stručného komentáře v den, kdy návrh dokončil. Byla to jeho osoba, která vadila.
Den po dokončení byla Ústava schválena, opustil Philadelphii a poslal kopie Ústavy Thomasi Jeffersonovi – doporučeného jako vyslanec do Francie – a markýzi de Lafayette. Zřejmě již tehdy pozoroval se znepokojením celý proces ratifikace a byl si vědom toho, že bude dlouhodobý a bolestný. Lafayettovi se svěřil, že Ústava „je nyní dítětem Štěstěny, některými podporována a jinými pranýřována. To, co bude všeobecným názorem nebo jeho ohlasem, není pro mě rozhodující ani nemůžu říct argumenty pro nebo proti; pokud to bude dobré, předpokládám, že se bude pohybovat cestou dobra; pokud špatné, narazí na zakládající otce…“ (Washington Lafayettovi, 18. září 1787, Fitzpatrick 29:276-277).
Navzdory tomuto tvrzení objektivní neutrality byl Washington samozřejmě neochotný zůstat stranou vzrůstajících diskusí a debat o ratifikaci Ústavy. Několik málo dní po svém návratu na břehy řeky Potomac se přičinil o sepsání oběžníku třem vysoce postaveným obyvatelům Virginie, jejichž podpora, jak věděl, by mohla být rozhodující pro jeho státní rozhodnutí o ratifikaci. Patricku Henrymu, Thomasi Nelsonovi a Benjaminu Harrisonovi přiznal, že „přeji si, aby byla Ústava vytvořena dokonaleji, ale upřímně věřím, že je tím nejlepším, čeho jsme v tomto období mohli dosáhnout; a tak se dveře Ústavy otevřely pro dodatek, jeho přijetí je v současné situaci Unie podle mého mínění zásadní.“ S důrazem na naléhavost krize si povšiml, že „politické zájmy této země jsou… odloženy…“ (Washington Henrymu, 24. září 1787, Fitzpatrick 29:278).
Tak očekávaný proces ratifikace se ukázal být problematickým. Šest států schválilo mezi prosincem 1787 a únorem 1788, včetně dvou velkých – ekonomických velmocí Pensylvánie a Massachusetts. Pouze tři státy schválily Ústavu, ale volby dvou největších států – New York a Virginie – ztroskotaly na nerozhodném bodě. New Hampshire byl devátým státem, který dne 21. června 1788 Ústavu schválil, ale všichni si uvědomili, že devět států souhlasilo, zamítnutí buď Virginie nebo New Yorku by prakticky rozhodlo o osudu unie. Ale díky Washingtonovým energickým snahám ve Virginii (a ti z dřívějších pomocníků, Hamilton, v New Yorku) tyto dva základní pilíře řekly Ústavě Ano: ve Virginii dělilo dne 25. června 1788 od zamítnutí 10 hlasů, 89 zástupců bylo pro a 79 proti. New York schválil Ústavu dne 26. července dokonce ještě menším rozdílem pouhých 3 hlasů, 30-27. Ale to stačilo. (Obr. 1)

[McCARTHY, Cormac] (1933 - ). McCarthyho Olivetti ruční psací stroj (sériové číslo 2143668), NA KTERÝ NAPSAL VŠECHNY SVÉ PRÁCE OD 1958 DO 2009, s původním modrým přepravním kufříkem. [S:] McCARTHY. Sepsané, signované dokumenty ("Cormac McCarthy"), n.d. [říjen 2009], název "Psací stroj Cormaca McCarthyho," ověřené vlastnictví jeho stroje; Položka č. 84 byla vydražena za 254,500 USD, vyvolávací cena: 15,000 - 20,000 USD. (Obr. 2) 

WASHINGTON, George. Signované dopisy vlastní rukou („G:o Washington“) Bushrodu Washingtonovi, Mount Vernon, 30. září 1786. 4 strany, s vystuženými záhyby; Položka č. 255 byla vydražena za 218,500 USD, vyvolávací cena: 200,000 - 300,000 USD. (Obr. 3)

Překlad: Martina Pešková

Anglický text:

                                                           
                                        Obr. č. 1                                                                                          Obr. č. 2  

Obr. č. 3